Svobodná matka Carla Moran (Barbara Hershey) žije se svými dvěmi malými dcerami a starším synem Billym (David Labiosa) na předměstí Los Angeles a bere kursy psaní na stroji, aby měla lepší šanci najít dobře placenou práci. Jednoho večera je však ve svém domě surově napadena a zneužita neviditelnou silou. Když pak zavolá o pomoc Billyho a přikáže mu, aby prohledal pokoj a dům, nikoho nenajde. Když se pak v pokoji znovu projeví aktivita neznámého poltergeista a začne se třást nábytek i zrcadlo, Carla se svými dětmi promptně odjíždí za svou přítelkyní Barbarou (Margaret Blye), která jí na jednu noc poskytne útočiště. Druhý den se Carla s dětmi vrací domů a tentokrát ji zlý duch napadne za denního světla při jízdě autem a málem ji zabije. To ji přinutí navštívit psychiatra Sneidermana (Ron Silver), kterému Carla vyloží, co se jí děje. Doktor z toho usoudí, že trpí halucinacemi a úzkostí, zapříčiněné celou řadou traumat, včetně sexuálního násilí v dětství a násilnou smrtí prvního manžela. Žena je znovu opakovaně napadena neviditelnou "bytostí", čehož se stanou svědky i její dětí a pozdějí i její přítel Jerry (Alex Rocco). Pomůže jí až dvojice parapsychologů, kteří přijdou s plánem jak tajemnou a zlou "entitu" chytit a zneškodnit.
Bytost je i z dnešního pohledu dosti znepokojivým a tajuplným filmem, který je o to znepokojivější, že je inspirován údajně skutečnými ataky neznámé a neviditelné síly. Co se týče žánrového zařazení, tak se pohybuje na pomezí hororu a napínavého thrilleru s nadpřirozenými prvky. Zároveň jde i o psychologické drama s občasnými exkurzy do ranku vědy a pseudovědy. Důležitým prvkem ve filmu často zmiňovaným je i sexualita a zde také v podobě takzvané "spektrofílie", tedy sexuálního vztahu mezi lidmi a duchy. V zásadě je Bytost ovlivněna tehdejší dobou včetně "sexuální revoluce". V první řadě jde ale o něco děsivější, rozuměj méně komerční či civilnější podobu spielbergovského Poltergeista, který se mimochodem do amerických kin dostal dříve (4. června 1982) než Bytost (4. února 1983), ačkoliv její premiéra byla naplánována už na konec roku 1981. Bytost ale postrádá "rodinné kvality" Poltergeista, který byl určen především jako spotřební zábava pro rodinné kino. Bytost v tomto směru nabízí alternativu mířenou spíše dospělejšímu a náročněji zaměřenému divákovi.
Na snímku je i dnes nejcennější poctivá a ryzí filmařina, která se spoléhá především na ryzí filmovou řeč, tedy na práci s kamerou a střihovou skladbu, která tu má formu střídání krátkých, ale intenzivních děsivých scén, při nichž vás bude mrazit, s těmi klidnějšími. A jak se říká, že nejvíc se budete bát toho, co neuvidíte, tak to zde platí beze zbytku. Furie tu veškerého napětí dosahuje jen důmyslnou skladbou záběrů a podobně důmyslným používáním neobvyklých úhlů záběrů kamery a orginální obrazovou kompozicí. Po ruce měl tehdy jednoho z nejlepších kameramanů Stephena H. Buruma, jinak tehdy dvorního kameramana Briana De Palmy.Pro zesílení hororového účinku brutálních napadení neznámou bytostí použil režisér nepříjemně intenzivní zvukové stopy, která spíše než hudbu připomíná nějaký těžko identifikovatelný kovový zvuk a hluk. Ačkoliv v Bytosti nedominují trikové scény a vše je tu natočeno "ručně", spolupracoval zde s režisérem na trikové stránce filmu pozdější tvůrce Terminátora Stan Winston. A k jinému nespornému pozitivu patří i herecké obsazení. Především Barbara Hershey tu v roli napadené Carly svádějící nerovný souboj s nadpřirozenou silou předvádí silný herecký nadstandard.
Že Bytost beze sporu patří k povedeným kouskům duchařského/paranormálního žánru a že její děsivost působí silným a intenzivním dojmem, svědčí i fakt, že ji jako jeden ze svých oblíbených hororových kousků označuje i Martin Scorsese. Pokud jste se s Bytostí ještě neseznámili, je nejvyšší čas tak učinit.
PS: Předobraz Carly Moran, Doris Bither, dnes žije v Texasu. Útoky ducha se zmírnily v počtu i intenzitě, ač nezmizely. (Jak uvádí dovětek ve filmu)
