Nový Blomkampův film Chappie má očividně tyto nedostatky napravit. Po formální stránce by k tomu měl mít ty nejlepší předpoklady. Vydatně vychází z režisérových krátkometrážních opusů Tetra Vaal (jméno zbrojařského koncernu), Tempbot a Yellow (s velmi podobnými modely droidů). Dějištěm je opět Blomkampův rodný Johannesburg. Rovněž herecká účast Sharlta Copleyho, který doposud neopomenul jedinou příležitost účinkovat ve filmu svého přítele, je vítanou přidanou hodnotou. Od prvních informací mělo jít o příběh bojového robota/droida, který nabyde vědomí. Tedy něco, co si většina z nás pamatuje z rodinné komedie Číslo 5 žije nebo akčního filmu Já, robot. Reputace Neilla Blomkampa pak slibovala, že film Chappie bude všechno možné, jen ne rodinný.
Děj filmu se odehrává v roce 2016 v jihoafrickém Johannesburgu zmítaném kriminalitou. Zbrojařský koncern Tetravaal tamní policii poskytne několik bojových robotů, kteří v krátkém čase sníží kriminalitu na minimum. Zastupitelstvo je nadšeno a objedná si další várku těchto zázraků techniky, které byly vytvořeny mladým vývojářem Deonem Wilsonem (Dev Patel). Ten však cítí, že v naprogramování droidů nedosáhl vrcholu a snaží se vytvořit první skutečnou umělou inteligenci, robota, který myslí a cítí. Proti němu stojí Vincent Moore (Hugh Jackman), armádní inženýr, který chce město „spasit“ projektem člověkem ovládaných obrovských robotů s palebnou silou tanku. Mezi nimi stojí ředitelka Tetravaalu Michelle Bradley (Sigourney Weaver). Když se Deonovi jeho záměr skutečně podaří, robot s umělou inteligencí (Sharlto Copley) se ocitne v moci gangsterského tria Ninja, Yolandi a Amerika (Jose Pablo Cantillo), kteří chtějí robota s myslí dítěte naučit, aby jim pomáhal ve zločinu.
Popravdě řečeno jsem se velmi těšil na podívanou ve stylu Verhoevenova dystopického RoboCopa, tentokrát zasazenou do drsných slumů z Districtu 9. To jsem ještě netušil, že se mi z Blomkampova mistrovského díla dostane větší než malé množství rekvizit. Film kupříkladu začíná prakticky totožně – reportáží s mluvícími hlavami, které popisují situaci. Na rozdíl od Districtu 9 to sloužilo pouze jako vypravěčská zkratka a později je už film vyprávěn standardně (tj. dobře). Tempo vyprávění je excelentní a udrží pozornost i přes jednoduchý až vyprázdněný scénář. Ten Blomkampovi opět pomohla napsat Kanaďanka Terri Tatchell a dlužno dodat, že by i přes úspěšné ztvárnění morálních důsledků stvoření umělé inteligence potřebovali posilu.
Herecké výkony jsou více než obstojné. Středobodem je tu výkon Sharlta Copleyho, který ve filmu představuje ústředního droida Chappieho po „serkisovsku“, tj. pomocí motion-capture a hlasu. Copley je pohybově velmi nadaný a jeho ztvárnění robota-dítěte napodobujícího pohyby dospělých znamená, že Andy Serkis získává vážnou konkurenci. Dev Patel je ve své roli vědátora, který si hraje na stvořitele nového života, velmi sympatický, horší už je to s Hughem Jackmanem, kterému scénář přiřknul jednorozměrného zloducha, jehož nátura mi ani trochu nepasuje se sofistikovaným zařízením, které měl vytvořit. Účast Sigourney Weaver je pak víceméně symbolická a na její přísné ředitelce není vlastně ani co zkazit.
Kapitolou samou pro sebe je účast jihoafrického hip-hopového dua Die Antwoord, jehož rave-rapové písně hrají i ve filmu. Nevím proč, ale jejich úloha ve filmu mi přišla hrubě ambivalentní. V podstatě zločinci v područí jiných zločinců, kteří žijí ve squatu a kteří se nás i přes svou inteligenci na úrovni houpacího koně a vyloženě trapné „gangsta“ manýry (zejména jejich vůdce Ninja) snaží přesvědčit, že jsou v jádru aspoň trochu dobří lidé. Ano, možná si řeknete, že jen nemám rád hip-hopovou subkulturu a nemohu to tudíž pochopit, ale pravdou zůstává, že do tohoto filmu prostě dvakrát nesedí.
Kromě zmíněného rave-rapu burácí ve filmu vydatným způsobem i bombastická a občas překvapivě jemná hudba Hanse Zimmera, která mi místy okrajově připomněla Temného rytíře a která s hip-hopovými skladbami tvoří docela zajímavý mix. Triky jsou vyvedeny stejně úsporným stylem jako v Districtu 9, akční sekvence se snoubí s řemeslnou dokonalostí celého filmu. Výrazně však ubylo zobrazované brutality a opravdu krvavé akce se vlastně dočkáme až ke konci.
Jak už bylo řečeno, největší slabinou snímku je scénář, který obsahuje několik nekonzistentních motivů. Jedním z nich je tempo učení Chappieho a pak hlavně to, jak pomalu vstřebává nepravosti, zatímco jen letmo zavolané instrukce o dobrém chování (navíc by půlce z nich neměl rozumět) mu zůstanou v elektronickém mozku natrvalo. Zhruba od tří čtvrtin jako by už scenáristé nevěděli kudy kam a tak u postav provedou několik proměn v chování, které působí značně nepatřičně. Úplný konec mě pak doslova naštval, když nám absencí jakéhokoli rozuzlení příběhu vlastně oznamuje: Pokračování příště. Samotný Blomkamp tvrdí, že film opravdu psal jako trilogii a je jasné, že Sony potřebuje zaplácnout díru po nevydařeném Amazing Spider-Manovi, ale z mého pohledu není tato dějová linka pro filmovou sérii dostatečně nosná. V celkovém zhodnocení jde o příjemný sci-fi snímek ze staré školy, který přináší nekonvenční postupy z Blomkampových předešlých počinů. Opravdu nových věcí je však poskrovnu a několik prvků, tj. účast hudebníků Die Antwoord je vysloveně nepovedených. Vynikající řemeslné ztvárnění filmu jen horko těžko vyváží vyprázdněnost scénáře, a proto mohu snímek v zásadě doporučit ortodoxním fanouškům hip-hopu, režiséra, nebo naopak těm, kteří od něho doposud nic neviděli. Vy ostatní si raději pusťte District 9.
