Ještě před patnácti lety se Andy a Lana (tehdy ještě Larry) Wachowští vyhřívali na výsluní celého kulturního světa, jak zasluhují autoři jednoho z nejkultovnějších filmů všech dob. Bohužel doba pokročila a žádný z dalších počinů, ať už vlastních (druhý a třetí Matrix) nebo adaptovaných (Speed Racer, spoluúčast na Atlasu mraků), už nepřinesl efekt spadlé divákovy čelisti. Již v době natáčení sci-fi segmentu Atlasu mraků se zrodily plány na další autorský příběh, z něhož postupem doby vykrystalizoval příběh nazvaný Jupiter vychází. Natáčení zabralo dlouhou dobu hlavně díky širokému používání tradičních speciálních efektů, namísto spoléhání na CGI. Tento trend odklonu od počítačové animace ve prospěch klasické poctivé filmařiny je bez ohledu na neslavný celkový výsledek velmi chvályhodný a bude zajímavé sledovat, jak pomůže například novým Star Wars, toho času v postprodukci. Snímek nám představuje mladou ženu z rodiny ruských imigrantů jménem Jupiter Jones (Mila Kunis), která se živí jako uklízečka. Co ona ani většina lidí na Zemi netuší, je, že na galaktické úrovni zuří boj o moc mezi příslušníky vyspělejší kultury. Její nejvyšší představitelé, konglomerát rodiny Abrasaxů, jmenovitě tři dědicové Balem (Eddie Redmayne), Titus (Douglas Booth) a Kalique (Tuppence Middleton) si chtějí pro sebe urvat právo na absolutní vládu. Díky efektu nazývanému „genová rekurence“ se však dědičkou vesmírného trůnu stává právě mladá uklízečka Jupiter. Jako taková však stojí v cestě zejména vládci Země Balemovi a musí být odstraněna. V útěku jí pomáhá Caine Wise (Channing Tatum), geneticky upravený (napůl albín, napůl vlk) bývalý armádní lovec a jeho bývalý velitel Stinger Apini (Sean Bean).      

Takovou přehlídku sci-fi klišé jako v nejnovějším spektáklu sourozenců Wachowských už jsem dlouho neviděl. Když jsem nedávno u recenze na film Sedmý syn psal o amalgámu všech možných fantasy prvků, netušil jsem, že se mi ho ještě dostane i v žánru sci-fi. Režiséři a scenáristé Andy a Lana sáhli absolutně po všem, co se jim ve science fiction filmech líbilo (včetně „svého“ Matrixu a sci-fi segmentu Atlasu mraků) a upekli z toho po vzoru pejska a kočičky dort, který obsahuje dobré přísady, ale to neznamená, že nás z něj nakonec nebude bolet břicho jako toho psa, který dort snědl. A když ne břicho, tak hlava určitě, protože po zhlédnutí tohoto „přeplácaného“ snímku má člověk pocit, jako by ho přes ni někdo vzal palicí.

Příběh o tom, kterak se ruská uklízečka čistící záchody stala královnou vesmíru za pomoci „terminátoroidního“ hybrida člověka a vlka už nemohl být předvídatelnější. Celý film se tak potácí mezi nudou a šokovaným úžasem, co si o nás ti tvůrci vlastně myslí. Vůbec celá nová mytologie a svět jsou ve své podstatě velmi mělké a pravidla, která si jedním dialogem vybuduje, pozdějším rozhovorem bez mrknutí oka porušuje. Sami Wachowští se pak celkem odvolávají na inspiraci Homérovou Odysseou a Čarodějem ze země Oz, jakožto protichůdnými koncepty, kdy se hrdina v průběhu děje změní, resp. vrací se do podobného stavu jako na počátku. Dlužno podotknout, že přitom zapomněli zmínit nezdařilé opisování z nejméně tuctu filmů od Pátého elementu až po Super Mario Bros. (ano, „dinosauří“ pohůnci i antigravitační boty).     

Představitelé hlavních rolí Mila Kunis (Černá labuť, Méďa) a Channing Tatum (21 Jump Street, Bez kalhot) jsou nepřesvědčiví, ale chování všech postav je občas naprosto neuvěřitelné a sebelepší herec by s tím pravděpodobně nic lepšího nesvedl. Záporáků je hned několik, ale ani jeden si nezaslouží náš respekt. Eddie Redmayne (Bídníci, Teorie všeho) sice zlověstně sípe a snaží se hrát ve stylu Raa z Hvězdné brány a císaře Palpatina ze Star Wars, ale většinou to působí jako zbytečné přehrávání. Nejvíce mě pobavilo dřívější tvrzení producentů, že postava Seana Beana (Pán prstenů, Hra o trůny) je hrdina typu Hana Sola ze Star Wars. Nevím, jestli Wachowští viděli stejné Star Wars jako já, ale s corellianským pašerákem má společné pouze to, že bojuje ve vesmírné bitvě v závěru filmu. Konečně zlomyslné čekání/uzavírání sázek na to, zda a jak postava Stingera zemře, mě zachránilo před ukousáním se nudou.   

Jediné, co toto bezútěšné martyrium trochu zachraňuje, jsou vizuální triky. Na novinářské projekci jsme viděli pouze 2D verzi a já si nejednou říkal, že by ten či onen záběr dobře vypadal ve 3D, avšak popravdě řečeno nejde o nic, co by nám už neukázala kdejaká marvelovka v čele s druhým Thorem a Strážci Galaxie. A to mnohem vtipněji, protože tento snímek velmi postrádá zejména jejich nadhled a lehkost. Na výpravě a kostýmech je pak vidět, že si lidé ze štábu dali velkou práci, aby vytvořili něco unikátního. O to více zamrzí, že tato snaha kvůli jiným aspektům filmu přišla vniveč.

Jupiter vychází je ve výsledku obrovské zklamání a kandidát na filmový průšvih roku. Nelze jej doporučit snad vůbec nikomu. Konec filmu sice působí, jako kdyby si Wachowští připravovali půdu pro další díl, nicméně doufám, že k tomu nedojde a že se svůj někdejší tvůrčí talent pokusí oživit jinak.

Český trailer filmu Jupiter vychází / Jupiter Ascending