Liam Neeson se po třech letech vrací jako Bryan Mills, kterému tentokráte zabijí (ex)manželku a vše vypadá, jako by zločin spáchal on. Musí tedy nastoupit cestu spravedlnosti a pomsty. Je rozloučení s úspěšnou trilogií důstojné?
Příběh o tom, jak se v roce 2008 stal ani ne za
96 hodin z
Liama Neesona na stárnoucí kolena akční hrdina, rozjela se nová franšíza a nová móda obsazovat herce po padesátce do podobných rolí, určitě znáte a pokud ne, tak se o něm v našem Stroji času ke konci týdne rozhodně dočtete. Za čtyři roky následovalo
pokračování, po němž hlavní hvězda 28. září 2012 prohlásila, že trojka už by se točit neměla. No jo, jenže stačilo poslat na účet dvacet milionů dolarů, tento citát, jako by byl zapomenut a třetí díl s podtitulem
Zúčtování míří do kin.
V něm Bryanu Millsovi sice nikoho neunesou, o klidu si ale může nechat jen zdát. V jeho bytě byla totiž zavražděna jeho bývalá manželka Lenore a všechny stopy pochopitelně ukazují na něj. Bryan samozřejmě nechce jen pasivně čekat na spravedlnost u soudu, protože jde i o jeho dceru Kim, která by se mohla ocitnout v ohrožení a po vrahovi pátrá na vlastní pěst. V patách má nejen jeho, ale také zkušeného policejního detektiva Francka Dotzlera, jenž brzy zjistí, s kým má tu čest a je mu tak nějak jasné, že polapit ho nebude jednoduché.
Nutno říci, že lehká změna ústřední zápletky celé sérii dost prospěla a to, že se Mills musí vrátit do akce, tedy nepůsobí tak křečovitě a vynuceně, když mu vlastně nic jiného nezbývá. Skutečnost, že český název už je absolutně mimo a pozbyl platnosti, nemůže nikoho překvapit, protože se tak stalo již v díle předchozím, což je ale opravdu jen drobnost, která nehraje žádnou výraznou roli.
Co už ale překvapit může, je to, že celé
Zúčtování má docela slušnou atmosféru a svižné tempo, takže nikdy nedojde k tomu, že by se divák nudil, a to je v podobné žánrovce to nejdůležitější. K režii se vrátil
Olivier Megaton, který stojí za výrazně nepovedenou dvojkou, proto je pozitivem, že i scény, v nichž se jen mluví, fungují velmi dobře a mají solidní spád a to prosím i s přihlédnutím k tomu, že celý příběh je předvídatelný a triviální.
Dáno je to z velké části i tím, že hlavní roli znovu ztvárňuje
Liam Neeson, který už je se svým charakterem tak sžitý, že nemusí dělat vůbec nic a stačí mu jen se určitým způsobem podívat nebo něco pronést a všichni vědí, že "je to tam." Letos třiašedesátiletý Severní Ir je zářnou ukázkou toho, jak jeden herec tzv. udělá celou sérii a natáčet bez něj by nemělo smysl. Tentokrát navíc dostal zdatného spoluhráče v podobě držitele Oscara
Foresta Whitakera, jehož policista sice není nijak dobře napsaný, on z něj ovšem dokáže udělat sympatickou a velmi zajímavou postavu, která občas něco trefného zahlásí, a i když ví, že pravda bude asi jinde, musí dělat svou práci. Sledovat jednoho nebo druhého je pokaždé zážitek a ostatní oproti nim zkrátka nemají šanci jakkoli zaujmout.
Jestliže jsem psal, že změna příběhu sérii prospěla, je to bohužel vykoupeno tím, že Bryan Mills už je de facto nezranitelný a dosahuje supermanovských rozměrů, protože i z těch nejšílenějších situací vyvázne zdravý a bez jediného škrábnutí, což v kontrastu s tím, že na skolení záporáků většinou stačí jediná dobře mířená rána, působí nechtěně směšně. Na druhou stranu to celé (až na závěrečný střet auta s letadlem, který je značně "over the top") není tak "debilní" a tupé jako v případě
Odplaty.
Nejvíc ale zamrzí to, že někdo, kdo si dá pseudonym
Megaton (pokud to nevíte, jeho občanské příjmení zní o dost fádněji Fontana) absolutně nezvládá akci. Fyzické souboje jednoho proti jednomu, které mimochodem
Neeson natáčel osobně, a přestřelky ještě jakž takž ujdou, automobilové honičky jsou ale tragédie. Přes zběsilý střih nemáte šanci postřehnout, kdo v kterém voze jede, kolik se jich vlastně nahání a kdo vyvázl živý a zdravý. Naštěstí tu jsou jen dvě, takže se zas tolik škody nestalo. Přesto je paradoxní, že film funguje nejvíc v momentech, kdy se toho z hlediska akce zase tolik neděje.
Obavy většiny fandů ze zbytečnosti zakončení (alespoň doufejme, protože Millsovi pořád zůstává dcera a na cestě má vnouče) trilogie se tak úplně nepotvrdily a
96 hodin: Zúčtování je vlastně ve výsledku příjemná, nenáročná a zábavná žánrovka, která tedy nepřekonává výtečný pvní díl (to snad ale nikdo ani neočekával), ale je o třídu lepší než hloupý a velmi podprůměrný díl druhý. Jak málo někdy stačí k relativní spokojenosti.
Český trailer filmu 96 hodin: Zúčtování / Taken 3