Tři bratři měli původně podobu neprovázaných divadelních mini-operetek, které napsal Zdeněk Svěrák spolu s Jaroslavem Uhlířem. Janu Svěrákovi se nepodařilo realizovat jeden plánovaný projekt a po poslechu CDčka s mini-operetkami mu přišlo jako dobrý nápad udělat z nich film. Namísto původních čtyř zbyly tři (o Šípkové Růžence, o Červené Karkulce, o Dvanácti měsíčcích), které byly provázány příběhem o třech bratrech, kteří se vydávají na zkušenou do světa, aby si našli nevěstu. Lze na tento proces vzniku nahlížet jako na doklad promarněného potenciálu kdysi nadaného tvůrce, který se spoléhá na osvědčenou látku a funkčnost rodinné značky Svěrák. Je ale možné se od tohoto v kontextu české publicistiky převažujícího přístupu odpoutat a nahlížet na Tři bratry jako na další příklad snahy Svěráka mladšího propojovat různé poetické tradice v žánrové kinematografii. Vyznačuje-li se něčím režisérova filmografie, je to žánrová rozmanitost, protože má na svém kontě nostalgickou dramedii o dospívání, road-movie, sci-fi thriller, válečný historický film, generační komediální drama anebo kombinaci animovaného a hraného snímku. Na různých žánrech pak zkouší postupy hollywoodských vzorců vyprávění, ale neopomíjí přitom být "lokální" - důležitostí míst, jimiž se cestuje, období, do kterého je dění zasazeno, vztahů mezi národy. Vždy přitom tíhne k relativizování na dobré a špatné, případně k eliminování antagonisty z dramatické výstavby díla.
Tři bratři nejsou příkladem stagnace, když kombinují tradice výstavby hollywoodských děl s českým soustředěním se na ponaučení odvislé od vlastností ústředních postav a svěrákovskou absencí zla. Jsou ale prvním opravdovým selháním, jelikož toto skloubení dost dobře nefunguje pohromadě. A nepomůže ani zasvěcenecké pomrkávání v podobě vypravěče promlouvajícího k publiku, což působí ve srovnání se zahraničními vzory spíše archaicky (viz Princezna nevěsta) než poučeně současnými postupy zahraničními sebeuvědomělými pohádkami (Shrek).Načasování dílčích bodů zvratu i strukturace jednotlivých pohádek do jasně ohraničených bloků je dodržována s větší pečlivostí než v mnoha amerických počinech. Gradace je přitom dosahováno precizní rytmizací, kdy je v pozdější části filmu vyprávění nasměrováno dál co každých pět minut. Co ale na tom, když tohle vychází z předpokladu protagonistů jako psychologicky definovaných jedinců snažících se dosáhnout svého cíle, což je zde dodrženo pouze iluzorně. Ani jeden z bratrů totiž nezíská nevěstu svou aktivní snahou, ale tím, že jsou na správném místě ve správný čas, aniž by skutečně něco udělali. S výjimkou napravení své jedné špatné vlastnosti, ale tato proměna nevychází z potřeb vyprávění (zlo se potrestá samo, nebo je potrestáno někým jiným), jako spíš dostání žánrovým konvencím pohádek podle domácího předobrazu. A v jednom případě má natolik pedofilní vyznění, že zrušená facebooková skupina Zdeněk Svěrák mě znásilnil nabývá na zcela novém kontextu. Zprzněna byla ale trojice notoricky známých, primitivními říkankami ozvláštněných pohádek, které se neúspěšně snaží o spojení dvou odlišných poetických tradic. (4/10)
BLU-RAY:
Pohádka Tři bratři se na předvánoční trh dostala v limitované edici. Liší se balením, které není klasické plastové, ale má podobu digibooku (distributory označované jako Media Book - pravděpodobně za účelem produkt odlišit jiným pojmenováním téhož.) A co se označením digibook - potažmo Media Book - míní? Úzké balení evokující knihu a obsahující uvnitř pár desítek stran s dodatečnými materiály jako seznam tvůrců a herců, kompletní texty písní i ukázky obrázkového scénáře a výtvarných návrhů s průvodním slovem. Kdo si ovšem nepospíší (do prodeje šlo pouze tisíc kusů), ten o tyto bonusy přijde, protože na disku samotném bohužel nejsou (po doprodání bude MediaBook nahrazen amarayem). 
OBRAZ A ZVUK:
Film se nachází na jednovrstvém disku, což znamená, že nezabírá víc než 25 GB. Na kvalitě obrazu a zvuku to ale poznat nejde, protože obojí patří k nadprůměru. Barevná paleta odpovídá intencím (teplé barvy v prvních dvou příbězích vyniknou, u studených v posledním nedochází ke slévání jednotlivých ploch do sebe). V tmavých pasážích se nic neztrácí. Jenom detaily nejsou zrovna ohromující, ale to pouze ve srovnání s hollywoodskou konkurencí, u které si člověk zvykl na viditelnost každého póru na pokožce. Navíc se ve snímku nepracuje nijak výrazně s velkou hloubkou ostrosti a viditelnosti rekvizit anebo postav v dalších plánech, a tak si ani není na co stěžovat. Za předpokladu, že místy patrnou neostrost a měkčení budeme považovat za součást stylizace. Českou zvukovou stopu si lze poslechnout buď ve dvoukanálovém, nebo pět plus jedna DTS-HD mixu. U prvního zmíněného je znatelná nevyrovnanost mezi mluvenými a zpívanými pasážemi, u druhého jmenovaného zase v některých zpívaných pasážích dochází k potlačení ostatních zvuků (efektů, nezpěvných dialogů anebo monologů). Jinak není co kritizovat, protože obě stopy zní velmi dobře a písně v nich jsou reprodukovány věrně.
BONUSY:
I na bonusy zbylo místo, ale v porovnání s ostatními svěrákovinami na nosičích pro domácí kino jde o zklamání. Jan Svěrák je jeden z mála českých tvůrců (vedle Ondříčka a Trošky), který v minulosti svědomitě nahrával audiokomentáře. Mluveného slova se k filmu bohužel nedočkáme, což zamrzí o to víc, když se Svěrák dříve projevil jako zdatný komentátor. Nebyla využita ani možnost srovnat filmové písně s jejich divadelní předlohou. A za negativum se dá považovat i to, že část materiálů je dostupná pouze v limitované Media Book edici, kde texty písní jsou sice dobře čitelné, ale ukázky z obrázkového scénáře a výtvarných návrhů zanikají. Co ale na disku najdeme? Pět filmů o natáčení, videoklip, upoutávku a fotogalerii, tj. vše již dříve viděné v rámci promo kampaně a stále dostupné na netu, a scény v němčině Die Drei Brüder. Nabídka vypadá v menu bohatě, ale to díky rozdělení filmu o filmu na pět částí. Nejdelší má čtvrthodinu, zabývá se především převodem mini-operetek do celovečerní filmové podoby a obsahuje úryvky z ostatních dokumentů.
Ty jsou kratší a tematické, věnované hvězdám (hereckým - Klus, Dyk, Piškula - i trikovým - Vlk), o nichž promlouvá především režisér. Zatímco Tři bratři selhali v aplikování hollywoodských vzorců, making of materiály velmi zdatně zužitkovávají osvědčené rétorické rejstříky amerických dokumentů, ať je to ten režisérský, hvězdný, natáčení jako těžké dřiny a zároveň zábavy anebo techniky. Zdařilá kombinace všech je vidět na příkladu featurettu Vlk. Za pozornost stojí ještě necelých devět minut z německé verze, která byla zprvu plánována, ale nakonec z koprodukce sešlo a dochoval se pouze fragment v podobě tří scén ze závěrečné pohádky o Dvanácti měsíčcích. Škoda, že zbytek výbavy je pouhou výplní - klusovský videoklip, didaktická upoutávka a zbytečná fotogalerie obsahující pouze fotografie z filmu, nikoliv z natáčení.
ZÁVĚR:
Tři bratři nejsou příkladem promarněného potenciálu Svěráka mladšího, který namísto natáčení ambiciózních děl zfilmovává látky svého otce, aby zakonzervoval jeho odkaz. Jsou spíše smutným dokladem toho, že kombinace dvou odlišných poetik (hollywoodských vzorců vyprávění se svěrákovskou nekonfliktností a pasivitou postav) nejde v případě pohádky dohromady. Blu-ray taktéž není žádnou výhrou, když bonusy srovnáme s těmi ze Svěrákovy DVD kolekce. Je ale třeba ocenit péči distributora o titul - limitka v podobě digibooku (dobře, Media Booku) a obrazový a zvukový přepis spolu s přítomností dvojjazyčného menu předčí kvality filmu. 
