V jednom belgickém průmyslovém městě žije mladá žena a matka Sandra (Marion Cotillard), která musí kvůli depresím načas opustit svou práci a tím i zdroj svého živobytí. V době její nepřítomnosti funguje její pracovní kolektiv čítající šestnáct lidí i bez ní a společnost se tak rozhodne dát jim na vybranou. Buď budou souhlasit s navrácením vyléčené Sandry, nebo mají možnost na její úkor získat finanční prémii tisíc euro. Sandru čeká nelehká úloha přesvědčit svého nadřízeného a předevšém své kolegy, aby jí před odměnou dali přednost. V jejím snažení je jí nápomocen i její manžel Manu (Fabrizio Rongione), ale hlavní tíha leží na ní.Dva dny, jedna noc mají jasně a zřetelně vystavěnou dramatickou linku, i když se bratři Dardennové programově vyhýbají klasickým prvkům dramatických hraných filmů. Jejich styl je charakterizován jako dokumentární či pseudodokumentární s často až drsným naturalismem. Jejich filmové "eseje" v sobě obsahují velký vnitřní dramatický náboj, kterého paradoxně dosáhnou tím, že se o žádnou vnějškovou dramatičnost nesnaží. Jejich styl by se dal označit jako strohý, nezúčastněný, založený pouze na pozorování faktů. Dosahují jím však pozoruhodných výsledků.
Právě jejich akutální novinka Dva dny, jedna noc by se dala zařadit k jejich nejlepším a nejpůsobivějším dílům. Na velmi prostém a také velmi aktuálním námětu se jim podařilo ukázat jak to nejlepší ze svého umění, tak i něco navíc. Tím něčím navíc bych tu konkrétně spatřoval nejen bystré postřehy týkající se zažitých pracovních i mimopracovních vztahů v jejich mimořádně věrohodném a přesném vylíčení a nejen "levicovou" společenskou kritiku, ale především přesvědčivě vystiženou psychiku postavy Sandry. Sandra ve vynikajícím nepatetickém podání oscarové Marion Cotillard tu není líčena jen jako oběť alibismu firemní politky, ale jako obyčejný člověk na vlas podobný tisícům z nás. Všechny situace ve filmu působí nanejvýš civilně a jejich opsání ze života je tu téměř dokonalé. A téměř píšu jen proto, že dokonalé nejsou ani v našich životech. Právě nedokonalost a až fyzicky hmatatelná "lidskost" je tu vyhmátnuta velmi sugestivně. Opět tu nezazní žádná filmová hudba kromě puštěné muziky z autorádia a opět se tu pohybujeme, tentokrát převážně chůzí, v těsném sepětí s hrdinkou pozorovanou "neakční" ruční kamerou.
Bratři Dardennové jsou daleci toho, aby zakončili své komorní, ale silné drama klasickým filmovým happyendem a ani zbytečně neprovokují depresivní bezvýsledností. V tom je jejich výpověď ještě silnější. Nesnaží se ani moralizovat, na druhou stranu Sandra není bezcharakterní a jisté morální hledisko zastává. V celku jsou Dva dny, jedna noc extrémně zdařilým filmem, který vás podobně jako nejlepší kousky bratrské dvojice jako například Syn nebo Dítě podnítí k aktivní divácké spoluúčasti.Z řady ocenění a nominací, z nichž některé jsou stále ve stádiu očekávání, získaly Dva dny, jedna noc cenu na festivalu v Sydney, cenu bostonských filmových kritiků za nejlepší zahraniční film a za nejlepší herečku pro Marion Cotillard. Belgie jej také vyslala jako reprezentanta do výběru nominací na Oscara. O tom, zda se do úzkého výběru pěti nominovaných filmů z celého světa dostane, se teprve rozhodne v lednu příštího roku. Vzhledem k tomu, jak kvalitní dílo to je, patřilo by do něj určitě právem.
