„Zahrál jsem mu ten motiv, aniž bych se na něj vůbec podíval. Pro skladatele je to vždycky trochu citlivý okamžik, když někomu poprvé hraje svou hudbu. Když jsem skončil, otočil jsem se na něj a říkám: Tak co ty na to? On se odmlčel a pak odpověděl: Tak teď abych ten film vážně natočil.“
Pak se Nolan vůbec poprvé rozpovídal o tom, co mu už delší dobu leží v hlavě. Když se ho Zimmer zeptal, jakou roli v něm bude hrát jeho kratičký motiv, Nolan jednoduše odvětil: „Teď už konečně vím, jaké je srdce celého filmu.“
A o budoucím skladateli pro nově vznikající film už nebylo pochyb. Stejně jako na filmu, tak i na soundtracku se podíleli oba dva. Nolan přišel s celou řadou nápadů a donutil Zimmera překopat celou koncepci OSTček, kterou použil v jeho předchozích filmech. Pro Interstellar bylo rozhodující odpoutat se od typicky akčních perkusí a zběsilých smyčců.
Tak do hry vstoupily varhany, které se kromě hororové hudby ve filmech dnes prakticky vůbec nepoužívají. A Hans Zimmer z nich udělal středobod soundtracku. Už když bylo album ve vývoji, věděl Zimmer, jaké varhany bude chtít – ty z roku 1926 značky Harisson & Harrison, které se nachází v londýnském Temple Church. K nim připojil ještě šestatřicetičlenný smyčcový soubor, 24 dřevěných dechů a 4 piana. V některých skladbách se objevuje také smíšený sbor. Většina nahrávání probíhala buď přímo v kostele, nebo v George Martin's AIR Lyndhurst Hall letos na jaře.
Jak jsme psali už v našem Preview, společnost Paramount and WaterTower Music vydala soundtrack ve třech verzích. My vám přinášíme recenzi na tu nejdelší z nich, Deluxe Edition, která obsahuje dvaadvacet tracků.
Album otevírá skladba Dreaming of the Crush, která zlehka nastíní ladění alba, přičemž náznakem zazní i jedno z hlavních témat. To vše na pozadí autentického zvuku bubnování deště. Až v samotném závěru rušivý prvek mizí a poprvé se ozve mocný akord na varhany, jehož stručnost způsobí, že potřebujete slyšet víc. Následuje kontrastně dynamický track Cornfield Chase, který slabě rozehraje smyčcová sekce, k níž se však během druhé minuty konečně přidávají varhany v plném rozsahu. Naplno zazní jeden ze dvou nejvýraznějších motivů, jemuž varhany přidávají naprosto unikátní atmosféru. Corfield Chase je první z momentů, kdy se zapomenete nadechnout.
Ve skladbě Dust se poprvé objevují dřevěné dechy v kombinaci se syntetizátory, což vytváří naprosto vyrovnanou kombinaci. Skoro sedmiminutový track Stay obsáhne celou škálu emocí. Začíná stejně zasněně jako úvodní Dreaming of the Crush, šumící vítr na pozadí doprovází jednoduchá melodie, kterou Zimmer postupně rozvíjí a přidává k ní jednotlivé vrstvy. Dynamika graduje a v samém závěru se hlavní smyčcové téma rozezvučí plnou silou spolu s mocně burácejícími varhany.
Message from Home, která na sotva dvouminutové stopáži odehraje pouze jednoduchou melodii na klavír, je silným kontrastem k přebujelému zbytku soundtracku. Track Mountains je zábleskem toho, jak Zimmera známe - konečně přichází také hlubší orchestrální podtext a mohutné sbory na pozadí. Zároveň nechybí varhany, které přece jen připomínají všudypřítomný vesmírný všehoprostor. Zimmer jako ve spoustě dalších tracků připojuje taky vedlejší efekt, čímž je v Mountains zvuk tikajících hodinek. Dvojice tracků A Place Among The Stars a Running Out pojal Zimmer v lehce hororovém stylu a při zvuku neklidného piana se začnete ošívat.
Nejdelší, osmiapůlminutová skladba Coward, opakuje motiv pulzujících hodinek, jenž se vzápětí rozvine do repetitivně se opakující melodie, která vytváří dojem válečného pochodu. Track je tak dlouhý a obsahuje tolik podnětů, že na konci už ani nevíte, čí jste a se závěrečnými klavírními stupnicemi přichází okamžik, kdy vám dojde dech podruhé.
A pak přijde skladba Detach, která dokonale odzbrojí. Stále se drží ústřední melodie, syntetizátory bručí na pozadí, ale za polovinou stopáže se přidává klavír a track velice nenápadně graduje a přidává nástroje. Vzniká z toho obrovský hudební kolos, z něhož duní v uších, vzápětí se ale skladba láme a na povrch vyplouvá snad jediné optimisticky laděné téma v podání symfonického orchestru a varhan, při němž tajíte dech potřetí. Závěr tracku silně připomíná kostelní hymnus, což dokonale podtrhuje náboženský podtext celého soundtracku, což podle tematiky filmu zcela jistě nebylo náhodou.
Soundtrack jsem poslouchala týden v kuse a jsem si naprosto jistá, že ještě po roce pro mě bude neprobádaným územím. Je tak neuvěřitelně těžký na poslech, že nemůže fungovat jako hudební kulisa, protože na sebe okamžitě strhává pozornost. Ve filmu hraje tak silnou roli, že občas zkrátka není možné vnímat obraz i hudbu a v momentě, kdy v určitých záběrech vesmíru zvuk vymizí, mysl každého diváka zbystří. Ačkoliv Hanse Zimmera dlouhodobě neuznávám za největšího hudebního génia jako celá řada dalších fanoušků filmové hudby (protože ne vždycky jsou jeho soundtracky něco víc než jen líbivé), Interstellar jakoby nebyl z této planety (o čemž nemohu říct, že by nebyl jeho záměr). Za poslední roky patří Interstellar OST jednoznačně k tomu nejdokonalejšímu, co bylo ve filmové branži napsáno. Tak si ho najděte na Spotify a začněte poslouchat.
Album: Hans Zimmer - Interstellar OST
Celkový čas: 92:29
Skladby: Dreaming of the Crash // Cornfield Chase // Dust // Day One // Stay // Message From Home // The Wormhole // Mountains // Afraid of Time // A Place Among the Stars // Running Out // I'm Going Home // Coward // Detach // S.T.A.Y. // Where We're Going // First Step // Flying Drone // Atmospheric Entry // No Need To Come Back // Imperfect Lock // What Happens Now? // Do Not Go Gentle Into That Good Night.
