První akt (přibližně do té doby, než Cage získá svou schopnost) patří přitom mezi to nejlepší, co se za uplynulý rok na plátnech kin objevilo. Doug Liman naplno využívá zkušenosti akčního režiséra a nechává svého nechtěného hrdinu vyválet ve špíně, aby ho pak nasadil do bojového exoskeletonu a „vylodil“ v Normandii ve vtahující a opojné válečné scéně, která představuje takové zmodernizované Zachraňte vojína Ryana/Hvězdnou pěchotu pro hráče videoher. Ty nejspíše potěší také fakt, že nově nabytá schopnost cestování v čase dovolí zřejmě nejdůmyslněji využít videoherní koncept, ačkoliv se paradoxně nejedná o herní adaptaci, za hodně dlouhou dobu.
Opakování stejného dne tedy nenápadně připomene smýšlení hráčů, kteří se neposouvají vpřed v příběhu díky jedinečným schopnostem, ale dosud nabytým zkušenostem vyplývajících z předchozího prozkoumávání možností pomocí postupu pokus/omyl. O dalších vlivech videoherní estetiky na filmové vyprávění, a to také na úrovni stylu, by se jistě dala napsat obšírnější práce, což rozhodně není smyslem tohoto příspěvku, proto zmíním jen několik rozhodujících hodnotících faktorů: výborný výběr hlavních protagonistů (Tom Cruise přesvědčuje, že se pro sci-fi narodil) a jejich interakce, fungující emocionální linka, roztomilý černý humor, sympatická doku-akce smíchaná s typickou blockbusterovou velkolepostí a nápaditě rozvíjený příběh, v němž Liman jen neopakuje tu stejnou scénu, ale ukazuje ji z jiných úhlů a posouvá do dalších rovin.
Slibně rozjetému sci-fi podkopává nohy až konvenční hollywoodský závěr, který vypadá, jakoby progresivní tvůrce prohrál s vizí studia vyžadující otupující směs triků a atrakcí za každou cenu. Tahle nucená tečka oslabuje jinak pozitivní dojmy z intenzivního military akčňáku, který v době přemytologizovaných a předimenzovaných propojených univerz připomíná lehké ozvěny (aktualizovaných) devadesátek, kde se většinou hrálo jen na čistou žánrovost. (BM)
BLU-RAY:
Překvapení blockbusterového léta se na trh dostává stejně jako Godzilla či X-Men: Budoucí minulost ve třech edicích. První dvě, zabalené do klasického plastu, mají buď disk jeden (2D s bonusy), nebo rovnou dva (přibyla 3D verze). K poslední zmíněné kombinaci přidává balení ve futurepacku, které graficky pracuje s plakáty postav (na každé straně je jedna) a které po rozevření uchvátí zvoleným artworkem z ikonické scény variující Zachraňte vojína Ryana. Jenom škoda statického menu disku, podbarveného hudbou. Nedostatek ale vynahrazují česky otitulkované bonusy, kdy obzvláště ten skoro třičtvrtě hodiny dlouhý o natáčení a režisérovi patří k jedněm z nejlepších letošních (spolu s making-of z biblické epiky/fantasy Noe).
OBRAZ A ZVUK (BM):
Jen týden po Godzille vychází i další titul společnosti Warner Bros., který se může pyšnit téměř totožnou kvalitou audiovizuálního přepisu. Jak už bývá u takových blockbusterů zvykem, i Na hraně zítřka je perfektně ošetřeným studiovým velkofilmem s nezklamávající 2D prezentací obrazu a vtahujícím 7.1 HD zvukem, zato s nijak výrazným 3D, které je další z četných postkonverzí nemajících ve výsledném filmu větší smysl než navýšení cen vstupenky (což snímku ani tak moc nepomohlo, protože v kinech propadl).
Tomu Cruisovi a Emily Blunt to přitom tak sluší v pouhém 2D, kde vynikne režisérův smysl pro komponování klidnějších dialogových scén a skoro dokumentární snímání rozzuřené bitevní vřavy, v níž vojáci v exoskeletonech bojují proti neznámému a nepředvídatelnému nepříteli. Vše je opět dokonale ostré, barevně vyvážené se smyslem pro kontrast a vykreslování tmavých ploch, zároveň neskutečně detailní dávající prozkoumat každý záhyb na Cruisově tváři a každou rýhu na jeho brnění. Při samotné akci zase uhranou vyvedené triky, které spolu s imerzivním zvukem dokáží vtáhnout doprostřed špinavého bojiště.
3D by logicky tento efekt mělo zintenzivnit, ale je tomu spíše naopak. Díky roztřepané kameře, která obecně třetímu rozměru příliš nesvědčí (zde se spíše nabízejí přehledné dlouhé jízdy kamery), a rychlým střihům přichází pasáž s vyloděním o část svého kouzla tím, že se v ní dá mnohdy velice složitě zorientovat. Děje se tam toho totiž tolik, že divák nemá sebemenší šanci postřehnout různé detaily odehrávající se například v dalších plánech obrazu. Akční scény tedy mohou vyznít trochu chaoticky, stejně jako samotní nepřátelští Mimikové, které je velmi těžké při jejich vzezření pořádně zaostřit.
Válečná vřava na druhou stranu nabízí spoustu 3D atrakcí směrem ven z televize jako různých letících raket, střepin výbuchů nebo vyskakujících Mimiků na diváka. Ve srovnávání s Godzillou můžeme pokračovat i v tom případě, že třetí rozměr opět vynikne lépe v klidnějších dialogových scénách (kasárny, venkov, základna) nebo velkých celcích (vrtulník přilétávající do Londýna, záběry na krajinu) než v samotné akci. Poznat je to hlavně na té finální v Paříži, která se opět odehrává celá během noci. 3D je tedy ve výsledku neurážející, ale dalece za tituly jako Gravitace nebo Pí a jeho život, za něž si pro třetí rozměr vskutku vyplatí připlatit.
Jelikož jde žánrově o sci-fi, je jasné, že na zvukové stránce plné různých bojových vynálezů budoucnosti, se zvukaři pořádně vyřádili. A také to je pravda – řev kovu a strojů potěší ušní bubínky a zejména nadšence military sci-fi, kteří si „pochutnají“ na každé vystřelené nábojnici. Spolu s vtahujícími zvuky během vylodění, čítající různé výbuchy nebo řev Mimiků, se jedná o další pohlcující audio track, který zní mnohem lépe, než vypadá (ve 3D). Kromě těchto hlasitých pasáží však dokáží vyniknout i ty klidnější, v nichž se více mluví a méně střílí. Takovou třeba může být scéna na odlehlém venkově, která nabízí naprosté ticho v kontrastu s akčnějšími momenty filmu.
Na hraně zítřka je zkrátka dalším zvukovým zážitkem, v němž je každému dialogu dokonale rozumět nehledě na to, zda si dvě postavy povídají na válečném poli, nebo v hospodě. Neurážející není ani český dabing – ten sice v několika scénách dělá z filmu větší béčko, než opravdu je (vysvětlování schopností cestovat časem), ale i tak nějak výrazně neoslabuje zážitek. Hůře rozumět jde dabérům pouze v úvodní montáži reportáží.
BONUSY:
U Na hraně zítřka se dá názorně demonstrovat, jak se postupně vytrácejí bonusy, které pro některé fanoušky byly důvodem k zakoupení modrého disku. Všechny předchozí snímky Douga Limana měly alespoň jeden audiokomentář (Pan a paní Smithovi dokonce tři, Swingers dva). Na některých bylo možné zhlédnout film s další stopou (U-Control u Agenta bez minulosti, Jumper měl Obraz v obraze). Nic z toho nenajdeme mezi bonusy k Na hraně zítřka, přestože si sci-fi s cestováním v čase vyloženě říká o Maximum Movie Mode, jímž se společnost Warner snažila odlišit od ostatních (universaláckého U-Controlu či pouhého Obrazu v obraze u ostatních). Přesto materiály zde patří k těm lepším, byť se nemohou rovnat někdejším speciálním DVD edicím naplněným až po okraj. Z česky otitulkované čtveřice dokumentů a osmi vystřižených scén ční nejdelší, Na hraně s Dougem Limanem.Skoro tři čtvrtě hodiny dlouhý film o filmu užívá rétorické rejstříky, které jsou příznačné pro making-of materiály, ale obsahuje přitom velkou spoustu záběrů z natáčení a vychází z divácky zajímavé situace, kdy se začalo natáčet, aniž by byl hotový scénář. Nic, s čím by Liman a Cruise neměli zkušenosti předtím, a tak celou stopáží prostupuje vyznění o překonání překážek. Je ale osvěžující vidět bonus s Cruisem, ve kterém nejde pouze o jeho perfekcionismus a dotáhnutí vize do konce.
Trojice kratších dokumentů je mnohem tradičnější a ve větší míře každý z nich rozpracovává to, co bylo v hlavním filmu o filmu nakousnuto. Chtěli byste vědět víc o vzniku variace válečné scény vylodění? Režisér vás v Storming the beach provede v devíti minutách placem a pak se můžete podívat na cca tříminutový adrenalinový sestřih, ve kterém jsou ukázány pouze povedené pokusy ústřední postavy. Smysl druhého materiálu mi poněkud uniká. Jelikož je Na hraně zítřka sci-fi, nesmí chybět featuretty věnované mimozemšťanům a kostýmům. V Creatures Not Of This World se toho divák v pouhých šesti minutách dozví překvapivě hodně, když je probrána jak snaha odlišit podobu mimozemšťanů od jiných vesmírných monster a dozvíme se něco i o jejich motivaci, funkci v příběhu ad. Weapons of the feature se v osmi minutách zaměřuje na futuristické oblečení, které musí mít vojáci na sobě, když jdou do bitvy. Vedle navrhování kostýmů jsou zajímavé poznatky herců, kteří ne zrovna lehký oblek museli mít na sobě, a přístup režiséra, který chtěl kombinovat praktické a počítačové triky.
Nabídku česky otitulkovaných bonusů uzavírá osm minut vystřižených scén, které nejsou vždy po trikové stránce dokončené a které nepřinášejí nic zásadního. Celkem 77 minut přídavných materiálů není sice zrovna málo, ale u blockbusterů byl človék zvyklý přece jenom na víc a opravdu hodnotný je jenom - naštěstí nejdelší - dokument. Škoda absence audiokomentáře či Maximum Movie Mode/Obrazu v obraze, protože bez hotového scénáře vznikající sci-fi o cestování v čase by si to jistě zasloužila.
ZÁVĚR:
Na hraně zítřka bylo pro mnohé překvapením letošního roku. Nutno dodat, že velmi příjemným. Objevily se sice ohlasy, že film je až příliš konvenční, aby mohl být pozoruhodný, ale ty byly v kritické menšině. Bohužel blockbuster nedostál svým komerčním očekáváním, což se snaží napravit blu-ray. Nejenom že je zdůrazňován "alternativní" název Live. Die. Repeat, ale bonusové dokumenty jsou zajímavé a po obrazové a zvukové stránce jde o referenční disk (obzvlášť po zvukové, pokud máte patřičnou aparaturu). Sběratele pak potěší možnost zakoupit si disk ve futurepacku, který je designově opravdu povedený. 
