V roce 1952 je freak show prakticky na odpis. Když jedna z posledních zakotví v (brzy) polomrtvém floridském městečku Jupiter, je to prakticky poslední výkřik do tmy. Vynalézavé principálce s německým přízvukem a tváří Jessicy Lange se podařilo sestavit show plnou všemožných „zrůdiček“: Humřím chlapcem počínaje, přes vousatou dámu a nejmenší ženu světa konče (hranou reálnou nejmenší ženou světa). A když se v novinách objeví zpráva o dvouhlavé ženě podezřelé z vraždy, principálka Elsa vycítí šanci, jak skomírající show znovu naplnit. Jenže město z nových residentů dvakrát nadšené není. Zvlášť když se začne zvyšovat lokální úmrtnost. Hodinu dlouhý pilot je rozhodně rozdíl oproti uvolněnému a zábavnému Covenu. Freak Show se vrací do minulosti a s ní přináší i lesk a bídu padesátých let, eleganci kabaretu i trochu depresivní podtón zašlé slávy a ztracených snů. A taky horor. Sešitý Zvrácený klaun, který je zodpovědný za úbytek obyvatel Jupiteru, děsí a žánrově propojuje. První díl si hraje s odkazy na filmové klasiky, zcela nepřekvapivě třeba na Browningovy Freaks z roku 1932, ale třeba i na Zodiaca a Moulin Rouge. Ryan Murphy opět nenechá Glee spát a i letos přišlo na řadu hudební číslo, tentokrát velmi povedená předělávka kultovního Life on Mars od Davida Bowieho. Jinak je motiv čtvrté série poměrně jasný. Elsin monolog o zrůdách v šapitó a těch pravých zrůdách tam venku naťukává, kam letošní řada míří. Soudě podle morálně rozvolněných událostí v první epizodě a explicitní úvodní sekvenci bude letošním stěžejním bodem taky téma lidské sexuality, které hraje podle Murphyho v příběhu důležitou roli. Pokud je řeč o rolích a postavách, obrazovku opět válcuje Jessica Lange. Její Elsa s hrubým německým přízvukem je výborná, to všechna čest, pokud ale pocítíte lehké deja-vu, nebudete sami. Postava principálky jako by kombinovala všechny její tři předchozí postavy včetně velkých ambicí, nenaplněných snů, šarmu i typického humoru. To ostatně není nutně na škodu, ale vzhledem k tomu, že Lange označila Freak Show za svou poslední sezónu, nebylo by od věci vidět ji v trochu jiné poloze.
Něco nového a neokoukaného chybí i u zbytku obsazení. Kathy Bates se svým baltimorským přízvukem i stálice Peter Evans hrají nadstandardně, nový přístup trochu schází. Proto je příjemným osvěžením komická vložka v podobě rozmazleného Dandyho a ochranitelské Glorie Mottových, kteří minimálně nezanechávají neutrální pocity. Není ale žádným velkým tajemstvím, že onou změnou oproti předchozím sezónám má být celkové podání. Murphy tentokrát začíná pomalu. Příběhy na sebe nevrší a podle svého slibu má být každá epizoda zaměřená na omezený počet postav, které se budou postupně vyvíjet. Velkou výzvou je samotný vizuál, kde letos nepřevažuje černá a kde se tvůrci pouští do odvážného CGI. Dvouhlavá siamská dvojčata Sarah Paulson jsou po technické stránce dokonalá. A pokud má jedna ze srostlých dam získat prostor pro sebe, rozdělená obrazovka zatím funguje vizuálně i psychologicky bez jediné chyby. Murphyho cirkus určitě stojí za návštěvu. I když už jsme možná něco málo viděli, pár triků si ještě mazaně schovává v rukávu.