Snílek Škyťák, který tenhle obrat se svou milovanou Bezzubkou (jméno klame chrupem) kdysi způsobil, ale doma nemá stání. Místo aby se jako následník blpského trůnu účastnil se svou dívkou Astrid královského provozu a připravoval se na převzetí vlády, podniká dlouhé osamělé výpravy za hranice svého obzoru, aby na svou mapu zanášel nové světy. Škyťák neví, kdo je, co chce a kam směřuje, zkrátka klasická krize identity postpubertálního věku okořeněná akrobatickými leteckými triky.
Při jedné z výprav objeví lovce draků, kteří shání nebohá stvoření pro dračí armádu ukrutného Draga, ale také dračí království ženy jménem Valka, která zamíchá prioritami mladého muže a ukáže mu, jak je to s jeho původem a osudem. Jenže na přemítání o nesmrtelnosti a rodinnou zábavu si vybral poměrně špatnou chvíli: chystá se totiž válka mezi Blpem a Dragem, mezi draky a draky, mezi lidmi a draky, válka, v níž se nejlepší přátelé stanou nebezpečnou hrozbou a v níž mohou padnout i ti nejbližší.
Jak vycvičit draka 2 není klasickým megalomanským sequelem, v němž se všechno znásobí, zvětší a zesílí, kde je všechno hyper, mega a giga. Vrací se naopak k osobním volbám: konfliktu mezi snílky a skeptiky, ukazuje, jak důležité je věřit ideálům a jít za svými sny, obětovat se, když přijde ta správná chvíle. Je napsán pro dospělejší publikum a na děti do šesti let nevikingského původu je dost možná příliš drsný. Přes záblesky humoru a spoustu překrásných leteckých záběrů a hrátek s draky je to totiž válečný animák s temnými podtóny, v němž jsou i ty veselejší pasáže předehrou k válečné vřavě.
Mezi řádky Drak důrazně připomíná, že revoluce musí přijít od mladých a neklidných, protože ti ještě slepě neposlouchají autority a dělají si, co chtějí. Připomíná, že akce plodí reakci a podání ruky může zachránit mír pro celé generace, ale také ukazuje, že s psychopatickými diktátory je nesmysl vyjednávat, protože jsou chvíle, kdy jedinou možností komunikace demokrata s tyranem zůstane boj. Zkrátka animovaný průvodce zahraniční politikou pro prvňáky.
Základem úspěchu dračího animáku jsou samozřejmě draci: technicky pokročilá animace z nich udělala obludy k zulíbání, ale zároveň na svých křídlech nesou dost humoru, charakteru a napětí, aby z nich nebyli jen rozkošní plyšáci, nad kterými dětské publikum slintá a rodiče tiše nadávají při placení v hračkářství. Právě draci, nápadité akční scény, výborné dialogy, parádní panoramatické průlety nad novými světy a Powellova hudba dávají zapomenout na to, že příběh je vlastně poměrně banální a na rozdíl od prvního dílu tu diváka už nic nepřekvapí.
Všechno už jsme viděli. A to je škoda. Ale je to zároveň pádný argument, proč se vykašlat na další pokračování a objevovat nová dobrodružství někde jinde. Třeba na dně Mariánského příkopu, kde prý žije tajemné strašidelné stvoření.
Originální trailer filmu Jak vycvičit draka 2
Jak vycvičit draka 2 není klasickým megalomanským sequelem, v němž se všechno znásobí, zvětší a zesílí, kde je všechno hyper, mega a giga. Vrací se naopak k osobním volbám: konfliktu mezi snílky a skeptiky, ukazuje, jak důležité je věřit ideálům a jít za svými sny, obětovat se, když přijde ta správná chvíle. Je napsán pro dospělejší publikum a na děti do šesti let nevikingského původu je dost možná příliš drsný. Přes záblesky humoru a spoustu překrásných leteckých záběrů a hrátek s draky je to totiž válečný animák s temnými podtóny, v němž jsou i ty veselejší pasáže předehrou k válečné vřavě. Mezi řádky Drak důrazně připomíná, že revoluce musí přijít od mladých a neklidných, protože ti ještě slepě neposlouchají autority a dělají si, co chtějí. Připomíná, že akce plodí reakci a podání ruky může zachránit mír pro celé generace, ale také ukazuje, že s psychopatickými diktátory je nesmysl vyjednávat, protože jsou chvíle, kdy jedinou možností komunikace demokrata s tyranem zůstane boj. Zkrátka animovaný průvodce zahraniční politikou pro prvňáky.
Základem úspěchu dračího animáku jsou samozřejmě draci: technicky pokročilá animace z nich udělala obludy k zulíbání, ale zároveň na svých křídlech nesou dost humoru, charakteru a napětí, aby z nich nebyli jen rozkošní plyšáci, nad kterými dětské publikum slintá a rodiče tiše nadávají při placení v hračkářství. Právě draci, nápadité akční scény, výborné dialogy, parádní panoramatické průlety nad novými světy a Powellova hudba dávají zapomenout na to, že příběh je vlastně poměrně banální a na rozdíl od prvního dílu tu diváka už nic nepřekvapí. Všechno už jsme viděli. A to je škoda. Ale je to zároveň pádný argument, proč se vykašlat na další pokračování a objevovat nová dobrodružství někde jinde. Třeba na dně Mariánského příkopu, kde prý žije tajemné strašidelné stvoření.
