Nejznámější fantasy seriál opět dospěl k závěru další série, pokaždé tvůrci slibovali pořádné završení, ale až tentokrát se jim to parádně povedlo. Přesně tak, předem avizuji, že čtyřicátý díl Písně ledu a ohně patří k tomu nejlepšímu, co jsme prozatím viděli, proto pochopte časté superlativy.

Celotýdenní spekulace tedy konečně skončily a víme, na co všechno se můžeme těšit v úvodu příští sezóny. Ale vezmeme to hezky popořadě. U Zdi se vzpamatovávají z prvního neúspěšného útoku armády svobodného lidu a obrů, ovšem Jon Sníh, bezhlavě poháněn ztrátou, zkusí štěstí při jednání s Mancem Nájezdníkem, při kterém myslí jen na to, jak ho zabít. I když tu úplně chybí linka s „bájným“ rohem, tedy alespoň ve smyslu pravdivosti legend, jenž dokáže strhnout celou Zeď, určitě to neubírá síle dramatičnosti. Naštěstí pro Johna včas tenhle rozhovor přeruší troubení jiného rohu a to válečného, Stannise a jeho armády, s kterým se Jon jen tak nerozloučí, nemluvě o společnosti Melisandry. Znovu potěší investice do triků, které čím dál více pomáhají utvářet věrohodný obraz skutečného světa, armád i území.

Ještě dále na Severu Bran předbíhá knižní předlohu o slušný kus. Pro diváky samozřejmě dobrá zpráva, protože další plahočení ve sněhu by těžko zkousli. Střet s Nemrtvými rozproudí krev, a co přijde potom, otevře pusu dokořán. Působivý pohled hrdinů na cíl jejich poutě utkví v paměti a co teprve, když jim v kořenech obrovského Čarostromu nabídne úkryt dítě lesa, kde již na svém „trůně“ čeká tříoká vrána. Právě tady bude největší problém příští rok, protože jestli Martin nezačne psát rychleji, mladý Stark nebude mít co nabídnout, dech mu prozatím na celou sérii zbývá dost těžko nebo tedy s velkým natahováním, ale tak nechme se překvapit.

Naopak v druhé části světa musí tentokrát Daenerys čelit větším problémům, než jsou donesené sežehnuté kosti sežraných ovcí jejími draky. Za dětskou kostru totiž těžko zaplatí zlatem či stříbrem. Matce tedy zbývá jediné řešení, a to zavřít své děti pod zámek, alespoň část z nich, protože Drogo si je už do určité míry vlastním pánem. Za zmínku určitě stojí i stěžování si otroků na svou svobodu, dává totiž předzvěst, že dobít město je kolikrát lehčí než mu vládnout.

Nejenom Bran se konečně posunul do zajímavějších vod - i u sestřičky Aryi bylo na čase. S Ohařem narazí na nepříjemné cestovatele. Brienne z Tarthu svůj slib Catelyn pořád myslí smrtelně vážně, a tak dojde na řinčení mečů. Kdo by to byl řekl, že právě Sandor Glegane umře v podstatě rukou ženy. Jedině tady trošku pokulhává dějová linka, zbytečný střet těchto hrdinů působí lehce násilně a vlastně ani výsledný souboj není nic moc. Jenže další hrdina se prostě sám nezabije, takže nová změna při adaptování pomůže malé bojovnici s Jehlou vyrazit za oceán. Svobodného města Braavosu si užijeme ještě dostatečně jak v seriálu, tak v knížkách, spletení či protnutí dějových linek našich hrdinů, nejenom tu, několikrát dokáže pěkně překvapit. Schválně koho právě příběh Starkovic děvčete přinutí vrhnout se na knihy.

Ovšem nejvíce všechny určitě zajímal jeden z nejmenších mužů Západozemí. Tyrion Lannister dělí svou rodinu na dvě části, buď ho milují, nebo nenávidí. Díky té první polovině skončil v nejhlubším žaláři Králova přístaviště, jenže díky té druhé vypluje vstříc svému novému osudu ve Svobodných městech. Alespoň tady mají tvůrci srdce, protože při rozloučení se starším bratrem dojde pouze na kladné emoce, zbytečné a lživé přiznání Jaimemu ke královraždě by již bylo za čárou. Nicméně co se týče rychlé návštěvy komnat svého otce, vypjaté emoce a brutalita jsou opět na místě. Malý lev nezvládne pohled na svou polonahou lásku v pobočníkově posteli a zlatý řetěz kolem jejího krku udělá zbytek. Psychicky na dně s kuší v ruce najde otce na latríně a přesvědčí se, jestli opravdu Tywin Lannister kálí zlato. Při zvuku smutečních zvonů Varys pochopí, co se stalo a nezbyde mu také nic jiného než na nějakou dobu opustit hlavní město. Trošku to i vypadá, že Eunuch převezme budoucí roli Magistra Illyria.

I přes prozatímní nejdelší stopáž, velký počet uzavření dějových linek, či nezpomalující tempo nepůsobí nic ochuzeně či uspěchaně, po delší době i hudba Ramina Djawadiho s novými motivy pěkně dokresluje emotivní okamžiky. Za mě osobně tedy velká spokojenost, lépe to tenkrát zakončit nešlo a kdo se netěší na další sérii, nechť ho vezmou Jiní!

Za deset měsíců zdar. Valar morghulis!