Agentským franšízám se s výjimkou jediné daří velmi dobře. "Bondovky" patří mezi jedny z nejdelších vůbec (pokud ne tu vůbec nejdelší), "huntovkám" vychází spoléhání se na hvězdný status protagonisty a odlišné pojetí každého dílu díky oslovení jiného režiséra, "bournovky" zase svými pokračováními dokáží nastolit trend, který napodobují, anebo se vůči němu vymezují druzí. Onou výjimkou jsou právě "ryanovky", které lze definovat pouze jejich odlišením od výše zmíněných. Nemají vlastní soubor prvků, jejich uspořádání a porozumění na straně diváků, že by utvořily svébytný žánr s vlastními pravidly jako "bondovky". Je víceméně jedno, kdo ztvárňuje ústřední roli, protože se představitelé mění poměrně často (za necelých patnáct let ho hráli Alec Baldwin, Harrison Ford, Ben Affleck a Chris Pine) a ve vyprávění jsou stejně mnohdy zajímavější vedlejší postavy (záporáků, ženských hrdinek). A nikdy nebyly normotvorné, naopak se uchylovaly k osvědčeným vypravěčským a žánrovým vzorcům.
Platí to i pro v pořadí pátý příspěvek do ryanovské série, který se k předchozím má následovně: jde o druhý reboot série (po Nejhorších obavách), jenž ale chce zachovat určitou kontinuitu (jež existovala mezi dvojkou - Vysokou hrou patriotů - a trojkou - Jasným nebezpečím), ačkoliv je to vzhledem k jeho prequelovému statusu docela jedno a z časového hlediska koliduje s díly co do data vzniku předcházejícími. Není proto třeba znát adaptace Toma Clancyho, z jehož představivosti a psacího stroje vzešel analytik a agent CIA Jack Ryan. Výhodou je ale neočekávat moderní akční thriller se špionážními prvky, který slibovala reklamní kampaň, protože tím Jack Ryan: V utajení opravdu není. Hrdina sice používá mozek, ale rozhodně nemá zkušenosti z akce a neřeší existenciální dilemata jako Jason Bourne. Odehrává se sice ve světě po 9/11 a padouchův plán je velmi současný, ale být zasazen do studenoválečného období, byl by obrat k šedesátkové poetice zdařilejší (jelikož snaha o aktualizaci působí spíše rušivě).
Naopak máte šanci, že si tuto v nejlepším slova smyslu oldschoolovou záležitost užijete, pokud znáte dobrodružství Jamese Bonda z conneryovského období (z kterých přebírá některé scény i typizované pojetí postav) a jeho britskou obdobu Harryho Palmera (z kterého přebírá několik nekonvenčně komponovaných scén a vůbec stylisticky nápaditě řešených postupů). V utajení je nejsilnější v dialogových scénách, které mají díky střihu, hudbě a expresivnímu nasvícení patřičnou dynamiku, a v melodramatické zápletce jako z klasických hollywoodských filmů, na které chodí Ryan do kina. Pouze při závěrečné honičce z nastoleného konceptu vybočí a nutí ke srovnání s moderněji pojatými agentskými akcemi, z kterého zrovna nevychází nejlíp. Epilogem ale zase udělá radost těm, kteří nemají potřebu klást současné požadavky na staromódně pojaté dílo. Staromódně pojaté dílo s trochou toho pomrkávání, aby bylo možné přistoupit na tuto filmařskou hru a snahu tvůrců i všech zúčastněných o překonání klasického ironickou nápodobou.
BLU-RAY:
Jack Ryan: V utajení vychází ve dvou edicích, které se od sebe kromě ceny liší pouze balením. Jednak je možné si pořídit levnější variantu v klasickém amarayii (plastové krabičce), jednak si připlatit stokorunu a koupit si steelbook, jehož provedení udělá všem sběratelům radost. A to i přesto (nebo právě proto), že spolu přední a zadní strana barevně neladí, protože každá používá jinou verzi plakátu. Obě jsou ale vemi stylové (přední s ikonickým výjevem Jacka Ryana, zadní s postavami v logu společnosti záporáka). Název je navíc embosovaný a - na rozdíl od amaraye - nechybí ani vnitřní artwork s dvěma agenty CIA. Potěšující je i česká lokalizace bonusových materiálů (s výjimkou audiokomentáře režiséra a producenta k filmu, k vystřiženým scénám jsou), která je až na drobné nedostatky (překlady názvu uměleckých děl) na velmi vysoké úrovni. Zvlášť v době, kdy titulky u bonusů absentují i u snímků, u kterých by to málokdo čekal (např. oscarovky Kapitán Phillips, Špinavý trik ad.). Menu, na které se můžete podívat ve videu pod tímto odstavcem, taktéž patří k těm povedenějším, protože jsou ukázky zasazeny do špionážního designu.
OBRAZ A ZVUK:
Jack Ryan: V utajení patří mezi studiové filmy, což znamená, že můžete rovnou přeskočit k části hodnotící bonusy, protože zde budou padat slova jako "referenční" či "demo materiál". A to jak v obrazovém přepisu (2.40:1), tak zvukové stopě (anglický originál je v sedmikanálovém DTS-HD Master Audio). A vydařil se i český dabing, který zachovává rusky mluvené pasáže v původním znění a doplňuje je o české titulky.Pokud ale z nějakého důvodu rádi čtete odstavce o technické stránce věci, pak vězte, že v tomto odstavci budou jenom superlativa. Dalo by se dlouho rozplývat nad obrazovým a zvukovým přepisem, ale namísto toho u obou vypíchnu, v čem vynikají nejvíc. I v nejtmavějších scénách se nic neztrácí, protože drobnokresba detailů je nesmírně precizní. A rozmixování do různých kanálů je vtahující: dialogy přicházejí ze středu, zvuky prostředí pak ze všech stran a pád vrtulníku či infiltrace a následný únos mohou posloužit k demonstraci kvalit domácího kina.
BONUSY:
Bonusy patří k těm rozhodně nejpřínosnějším za poslední dobu... a vzhledem k jejich postupnému ústupu z fyzických nosičů i k jedněm z nejobsáhlejších. Jejich česky otitulkovaná video část vám zabere necelou hodinu času, která za tu investici opravdu stojí. Nejlepší je ale bohužel českou podporou neopatřený audiokomentář režiséra Kennetha Branagha a producenta Lorenza di Bonaventury.Jestli rádi posloucháte inteligentní lidi, kteří přemýšlí nad svou vlastní tvorbou a rozhodnutími, je pro vás komentář povinností. Slabším angličtinářům by v jeho porozumění mohly pomoct anglické titulky, které se dají navolit i jako samostatná stopa při sledování filmu. Uslyšíte/dočtete se informace nejenom o prvcích filmového stylu (zajímavé jsou především poznatky ohledně práce s předkamerovým prostorem a zvukem) a o vyprávění (motivacích postav a způsobu výstavby), ale i o ryanovské sérii a věcech spojených s logistikou natáčení hollywoodského blockbusteru.
Nestává se přitom často, že by se poznatky nabyté zde neopakovaly v dalších bonusech, ale Jack Ryan: V utajení je čestnou výjimkou. Pět minut vystřižených scén nestojí příliš za pozornost (a to ani s volitelným komentářem), což ale neplatí o čtveřici dokumentů, které mají dohromady padesát minut. Během nich se stihnou vystřídat všechny rétorické rejstříky příznačné pro making of materiály (Kenneth Branagh jako auteur přinášející shakespearovské prvky do žánrové produkce, Chris Pine jako hvězda rebootů odlišná od jiných filmových agentů, natáčení jako těžká práce, ale zároveň i zábava vzhledem k přítomnosti zkušeného kaskadéra a režiséra druhého štábu Vica Armstronga atd.). Dokážou ale držet jednotící linii, spočívající ve střetu starého s novým, resp. aktualizováním osvědčených tradičních postupů, o nichž je řeč v každém z filmů o filmu. Jack Ryan: Nejchytřejší chlap v okolí v třinácti minutách v rychlosti probere vývoj ryanovské série i postavy, přičemž se vůči ní pozitivně vymezí tím, že všem dobrodružstvím bude časově předcházet a nebude adaptací jedné knihy, nýbrž bude kombinovat několik prvků dohromady. Titulní postava přitom neprojde proměnou, která by se odchylovala od kánonu, ale bude zasazena do současného světa po 9/11, čímž se divákovi přiblíží. V desetiminutovce Sir Kenneth Branagh: Car se probere jak Branaghův přístup k látce, založený na upřednostňování klasicky napínavých špionážních pasáží před akcí, tak jeho ztvárnění ústředního záporáka, jenž měl být kombinací padoucha ze studenoválečných dob se současným oligarchou.
Pětiminutovka Jack Ryan: Inteligent v akci se negativně vymezuje vůči bourneovkám, když zdůrazňuje rozdíl mezi Ryanem (začátečník čelící mnohem většímu a silnějšímu nepříteli v klasicky inscenovaných akcích) a Bournem (profesionál nasnímaný shaky-camem). Nejlepší ze čtveřice dokumentů je ten zároveň nejdelší, dvacet jedna minut trvající Staří nepřátelé se vracejí, ve kterém dokonce hovoří akademici a historici (!). Z geopolitického hlediska je rozebrán nejenom vztah Spojených států amerických a Sovětského svazu, potažmo současného Ruska, ale i reprezentace transnárodních nálad v poslední ryanovce. Víc takových bonusů!
ZÁVĚR:
V pořadí pátý filmový příspěvek do ryanovské série je nejslabší (nejlepším zůstává vůbec první - Hon na ponorku s Alecem Baldwinem), ale stále patří mezi nadprůměrné představitele žánru špionážního thrilleru. Svou oldschoolovostí udělá radost především "staromilcům", kteří ocení mírné významové aktualizace při zachování si tradičních postupů a prvků typických pro daných subžánr. Vydání na Blu-rayi patří mezi nejpovedenější za posledních několik měsíců, protože má referenční obrazový přepis, zvukový mix slouží jako demo materiál a s výjimkou jednoho jinak kompletně česky otitulkované bonusy, jež - obzvlášť v případě audiokomentáře a nejdelšího dokumentu - dokážou nadchnout svým vhledem do problematiky. Pokud se vám film líbil už v kině, není nutné nad koupí váhat, jinak pro jistotu doporučujeme zapůjčení. 
