Steven Spielberg vždy po několika letech natočí v jednom roce dva filmy, přičemž jeden je většinou výborná žánrová zábava, druhý mnohem ambicióznějším počinem pokukujícím po oceněních. Povedlo se mu to v první polovině 80. let s pokračováním Indiana Jones a chrám zkázy, díky kterému byl zaveden rating PG-13, a s historickým dramatem Purpurová barva (nominace na Oscara za režii). V 90. let byl s touto strategií ještě úspěšnější, když byl roku 1993 uveden do kin jak Jurský park, představující zlom z hlediska triků, tak pietní úcta obětem holocaustu Schindlerův seznam (Oscar za režii). Podobný úspěch zopakoval hned dvakrát i v tomto tisíciletí. Před třemi lety si vyzkoušel režii animovaného filmu s Tintinovými dobrodružstvími a vedle toho zvládnul i adaptaci úspěšné divadelní hry a románu Válečný kůň (nominované na šest Oscarů včetně toho hlavního). Před devíti lety adaptoval předlohu H. G. Wellse/remakoval klasickou sci-fi Válka světů a vyjádřil se k problematice izraelsko-palestinského konfliktu a otázce terorismu v hitchcockovském thrilleru Mnichov.
Přehlídka komerčních a uměleckých úspěchů ale jednou tak úplně nevyšla, a to v roce 1997, v němž bylo k vidění pokračování Jurského parku s podtitulem Ztracený svět a vedle něj se dostalo na soudní drama podle skutečných událostí Amistad. První zmíněný si vedl v kinech kasovně pod očekávání (alespoň v porovnání se svým předchůdcem) a druhý nevzbudil ani výraznější společenskou debatu, ani ho příliš nezaznamenali lidé udílející ceny (žádná důležitá oscarová nominace, pouze neproměněná za režii u Zlatého glóbu).Na rozdíl od nedávno recenzovaného Terminálu k přehodnocení Amistadu nedojde, a pokud, tak leda k horšímu, protože jde v mnoha ohledech o značně problematický snímek. Ne že by v něm Spielberg neprokázal, že je výborný vypravěč, který mistrovsky pracuje se zkratkou (např. vylíčení události klíčovým svědkem) a dovede vyprávět pouze obrazem a zvukem (úvodní vzpoura s nestatickou kamerou a zesílenými zvukovými efekty okovů). Ne že by si neosvojil strukturu soudního dramatu, v rámci kterého některé sentimentálnější či patetičtější pasáže mají své opodstatnění vzhledem k danému žánru. Ne že by styl nebyl promyšlený, a přitom neokázalý, když se pracuje s více plány najednou (kdy druhý je většinou v protikladu k dění v prvnímu) anebo když pečlivě volí bližší/distancovanější rámování, případně stříhá méně častěji pro zdůraznění důležitosti scény.
Jako sporná se ovšem může jevit reprezentace Afroameričanů, protože film pracuje s tzv. otrokářským narativem, který má dlouholetou literární tradici již od konce 19. století. Konvence, že "černocha" zachrání "běloch", je i zde bohužel dodržena, což znamená, že Afroameričané jsou stavěni do převážně pasivních rolí obětí. Černobílý (ehm) náhled je sice podvracen s nástupem postavy Anthonyho Hopkinse, když vyhraje přelíčení díky tomu, že si řadu tezí vypůjčí od Djimona Hounsoua. I jednoduchý narativ o svobodě, v rámci kterého jsou jasně prezentováni ti dobří a ti špatní, je komplikován "přidaným" posledním aktem. Ani jedno ale nestačí, protože i navzdory ušlechtilému záměru je reprezentace nešťastná, protože potvrzuje stereotypy o ní (na Jamajce byl film dokonce uveden s vystřiženou úvodní scénou povstání, protože byla shledána urážlivou k předkům). Na rozdíl od Purpurové barvy, kde dominovalo obsazení afroamerickými herci, a Lincolna, ve kterém je demokracie dosaženo jejím porušením (zrušení otroctví podplácením a vydíráním) a ve kterém jsou vepsáni na mapu černoši bojující v občanské válce. Amistad je žel nejhorším Spielbergovým ambicióznim počinem, což ale stále znamená, že jde o velmi dobré, místy dokonce výborné žánrové dílo (soudní drama). (8/10)
BLU-RAY:
Na jednu stranu je dobře, že u nás vychází Spielbergovy filmy na BD, což musí těšit každého, kdo má potřebu si kompletovat filmografii jednoho z představitelů Nového, Nového Hollywoodu. Na druhou stranu málokomu udělá radost, že jak Terminál, tak Amistad nemají zprvu avizovaný povedený český dabing a cestou na evropský trh poztrácely veškeré bonusové materiály. A nabízí se i všetečná otázka, proč vůbec u nás vyšly tyto dva tituly, které nepatří k tomu nejlepšímu ve Spielbergově "portfoliu", zatímco bylo již několikrát přislíbeno vydání Zachraňte vojína Ryana a z novějších by Mnichovu Blu-ray disk nepochybně slušel. Třeba se jich jednou dočkáme. (4/10)
OBRAZ A ZVUK:
Kdyby všechny katalogovky vypadaly takto, nebylo by si na co stěžovat. Věrná digitální reprodukce původního záměru, tak nějak by se dal popsat Amistad na "modrém disku". Nečekejte proto demo materiál, který by posloužil k prezentování kvalit HD obrazu (přepsaném v 1.85:1), protože na to je málo okázalý. Ovšem chladná barevná paleta je vykreslena věrně, v tmavých sekvencích se nic neztrácí a na všem jsou vidět detaily. Přepis na digitální nosič škodí vyloženě jen ve chvíli, kdy jsou díky jeho kvalitě rozpoznatelné dříve nepovšimnutelné triky. Jelikož jde žánrově o soudní drama, nedá se očekávat kdo ví jak velká prostorovost. Daří se ale vytvořit zdání přítomnosti v prostoru, protože se dobře pracuje se zvukovými efekty síně, a důležité je, že dialogy i monology jsou krystalicky čisté a dokonale srozumitelné. Po zvukové stránce vynikne několik akčnějších scén (úvodní, vzpomínka na "vzpouru" a závěrečné ostřelování), u kterých je poznat, že mix je v DTS-HD Master 5.1.
BONUSY:
Nebývá moc časté, že by DVD bylo lépe vybavené než BD, ale u posledních dvou Spielbergových vydaných titulů tomu tak bohužel je. Na rozdíl od Bratrstva neohrožených a Terminálu ale nemusíme příliš smutnit, protože nepřicházíme o hodiny videokomentářů anebo celovečerní film o filmu. Oproti americké edici absentuje pouze třicet minut trvající dobový dokument a v porovnání se starším médiem na novějším nejsou filmografie, biografie a produkční notes. Žádná velká ztráta, i když přehled natáčení, kde by byla - byť v krátkosti a povrchně - zmapována skutečná událost, přístup režiséra k látce a k vedení herců a postprodukční práce (skládání hudby, střih, kamera ad.), docela chybí.
ZÁVĚR:
Neviděli jste Amistad, ale očekáváte, že se bude kvalitativně rovnat Lincolnovi a Purpurové barvě, které se taktéž vyjadřují k tématu otroctví a režíroval je Steven Spielberg? Doufáte, že se na evropské mutace dostal bonusový materiál, i když se jedná pouze o jeden půlhodinový dokument? A chtěli jste si poslechnout dabovanou verzi, která byla zprvu avizována, jelikož si snímek pamatujete ještě z televize a videokazet? Pak se pravděpodobně budete tvářit jako pán na fotografii doprovázející tento odstavec. Ostatní ale budou spokojeni, protože i když film patří k tomu slabšímu ze Spielbergova "kánonu", stále zůstává nadprůměrným soudním dramatem, které jako katalogový titul po obrazové a zvukové stránce vypadá a zní velmi dobře. 
