O dokumentech k Transcendenci jsme psali včera, o šestici featurettů k X-Men: Budoucí minulost budeme psát zítra. Na pořadu dne je Godzilla, ke které vyšlo několik krátkých videí. Jednak televizní spoty, jednak minutu a půl dlouhé představení režiséra Garetha Edwardse. A obojí je pojato originálně, i když ani jedno nevybočuje ze způsobu propagace velkorozpočtových trháků a rejstříku oslovování publika.Ve spotech jsou ukázány trikově úchvatné, až hyperrealistické obrazy zkázy, u nichž je ale ve zvukové stopě akcentováno, že půjde především o příběh postav, s nimiž se můžeme identifikovat/k nimž můžeme pociťovat empatii. Stejně jako u předchozí půlminutovky, i u těchto je vše vystupňováno až k závěrečnému řevu Godzilly a jejímu částečnému odhalení. Chvilkový pohled na ni (a její poslech) je působivý i díky docela razantnímu zvukovému a žánrovému přechodu: zdá se, jako kdybychom sledovali katastrofický snímek, ale ukáže se, že hrozbu nepředstavovala přírodní katastrofa, nýbrž monstrum; skoro po celou dobu slyšíme tlumený zvukový efekt pípání, který ale utichne a začne dominovat godzillí křik.
U velkorozpočtových potenciálních trháků je běžné, že se používá jméno tvůrce jako značka. U Godzilly to má ale studio ztížené, protože jí režíroval Gareth Edwards, jenž má za sebou indie monster movie (ne, nejde o protimluv) Zakázaná zóna. Musí proto vybudovat příběh, ale Edwardsova upřímnost je v první části dokumentu velmi osvěžující. Odporuje totiž narativu cílevědomé a konvenční cesty (od filmové školy přes tvorbu menších filmů až po velkoprodukce), i když úvodní "dlouhá a tvrdá dřina" (žádná škola, triky a deset let "čekání") podporuje finální přechod ke splněnému snu. 
