Filmy podle skutečných událostí v současnosti táhnou a jsou jednou velkou sázkou na jistotu. A není se co divit, když většina snímků nominovaných na nedávné Oscary vychází právě z reálných základů. Drama Koleje osudu sice zatím žádnou cenu neposbíralo, skutečný příběh ale nabízí.

Je adaptací stejnojmenné autobiografické knihy Erica Lomaxe, který v ní vzpomíná na dávné události, které se odehrály za druhé světové války. Samotný autor je i hrdinou filmu a seznamujeme se s ním ve chvíli, kdy ve vlaku, který je pro něho absolutní vášní, jelikož zná nazpaměť snad všechny jízdní řády v celé Británii, potkává svou budoucí ženu Patti. Oba se do sebe zamilují a vypadá to na idylický vztah. Jenže Eric má velké trauma z druhé světové války, kterou trávil na asijském kontinentě, kde padl do japonského zajetí. V něm zažil psychické i fyzické utrpení, hladovění a nepředstavitelnou dřinu při stavbě železnice. 

Ačkoli se mu manželka a jeho nejlepší kamarád Finlay, který vším prošel s ním, snaží všemožně pomoci, vypadá to, že se svých psychických problémů nezbaví. To by se mohlo změnit ve chvíli, kdy se od Finlayho dozví, že důstojník Takaši Nagase, jenž se na jeho mučení a strádání podílel nejvíc, stále žije. Společně se svou ženou se tak vydává do Japonska, kde se chce pomstít a vypořádat se svou minulostí jednou provždy.

Jestli je na snímku něco hodně znát, jsou to velké ambice, které při jeho natáčení všichni měli. Ty ale bohužel zůstaly z velké části nenaplněny. A hlavním viníkem je v tomto případě prakticky neznámý režisér Jonathan Teplitzky, který jako by spoléhal na to, že ústřední téma je silné samo o sobě, což k úspěchu bohatě stačí. To samozřejmě není pravda, protože podobných filmů už divák viděl spousty a je tedy potřeba se nějak odlišovat a něčím zaujmout.

Tvůrce si totiž neuvědomil, že to základní, co musí v takovéhle žánrovce být, jsou emoce. A ty tu ke vší škodě a nejspíš i ke všeobecnému údivu zcela chybí! Všechno je podáno tak sterilně a chladně, že zkrátka není přes veškerou snahu možné s nějakou postavou sympatizovat, sblížit se s ní, natožpak soucítit. Také scény útrpného mučení a opravdových fyzických muk nechávají diváka v klidu a to je prostě průšvih.

V momentě, kdy na plátně sledujete japonské důstojníky, jak nechávají britské vojáky hladovět, přivazují je ke stolům, provozují na nich tzv. waterboarding a surově je kopou a bijí železnou tyčí a nic to s vámi nedělá, je rozhodně něco špatně. Do značné míry je to dáno i extrémně pomalým tempem filmu, které je od začátku do konce úplně stejné. Celé se to tedy chvílemi dost táhne a překračuje hranice nudy a prostříhat o takových patnáct minut by v rámci lepšího dějového spádu určitě neuškodilo. Nemluvě o tom, že je to všechno dost předvídatelné. 

Svým způsobem je to škoda, protože onen přesah v podobě úvahy nad tím, zda lze dlouhodobě žít s velkou nenávistí v srdci a zda je možné vůbec odpustit konání nelidských činů, je velmi silný a jednoznačně mohl a měl být podán mnohem lépe. Kór když tvůrce disponoval zajímavými exotickými lokacemi a nádhernou kamerou, která je precizně a malebně nasnímala. 

Od úplného fiaska snímek zachraňuje kompletní obsazení, které se vydařilo na výbornou. Titulní Colin Firth hraje náramně a se svou ne úplně dobře napsanou, protože dost plochou postavou dělá, co se dá a jen díky němu je ve výsledku v rámci možností zajímavá. Ani Jeremy Irvine jako její mladší verze není úplně špatný a i on odvádí v podstatě úplné maximum. O Nicole Kidman a Stellanu Skarsgårdovi, kteří se zde také objeví, se nedá příliš mluvit, protože mají málo prostoru a logicky tak nemají moc šancí nějak zvlášť zaujmout. A to je vlastně vše, protože snímku jako takovému chybí potřebný zlý charakter v podobě japonského mučitele, který je tu víceméně do počtu a není příliš výrazný.

Koleje osudu je film, který utopil určité ambice a možná i očekávání ve fádní a nezajímavé režii, která až příliš spoléhala na silné ústřední téma. Pokud tedy chcete vidět válečné drama z asijského zajateckého tábora, které by ve vás zanechalo silnější zážitek a plno emocí, doporučuji raději klasický Most přes řeku Kwai, jemuž se nejspíš Teplitzky a spol. chtěli přiblížit, ale zdaleka se jim to nepovedlo. Když zkrátka dva dělají totéž, není to totéž.

Český trailer filmu Koleje osudu