V roce 1992 se v tehdejších československých kinech objevila zajímavá moralita s provokativním názvem Dědictví aneb Kurvahošigutntag, ve které Věra Chytilová vyprávěla o tom, co se stane, když vesnický buran zdědí obrovský majetek. Ačkoli se snímek setkal s nepochopením a odsouzením, v průběhu let lidově řečeno dozrál a vybudoval si velmi slušnou fanouškovskou základnu a nabídl také několik dnes už zlidovělých hlášek.

Uplynulo dvaadvacet let a do programů kin se dostává volné pokračování s podtitulem Kurva se neříká (a je úplně jedno, zda vzniklo čistě kvůli penězům, jak se spekuluje). Multimilionář Bohuš Stejskal za tu dobu zestárl (jako ostatně všichni), zplodil jednu dceru, která už mu také přivedla na svět vnuka. A právě od doby jeho narození Bohuš nepije a většinu energie věnuje péči o něho a svou rozlehlou farmu obklopenou zoologickou zahradou. Jenže teď ho postihla velká tragédie - milovaná Vlastička zemřela a on zůstal na všechno víceméně sám. Proto znovu sáhne po flašce, která by mu měla pomoci vše vyřešit. Je jasné, že po letech abstinence se vše zvrhne a začne další velká jízda.

Ačkoli synopse vypadá na první pohled skoro stejně jako u předchozího filmu, věci se mají trochu jinak. Představitel hlavní role Bolek Polívka si tentokráte napsal scénář zcela sám (u původního Dědictví se na něm podílela také Chytilová) a na výsledku je to bohužel znát. Pokud tedy čekáte podobnou zábavu, připravte se na to, že té se vám nedostane. Autor se podle svých slov pokoušel o jakousi hořkou komedii, což se mu úplně nepovedlo.

Hlavním znakem nového Dědictví je to, že je silně nekompaktní a nevyrovnané. Platí u něj to, co u většiny českých filmů, tj. že nedrží u sebe a je spíše jakýmsi sledem různorodých epizodek, které by v tomto případě měly mít vtipnou pointu. Je veliká škoda, že Polívka, kterého osobně považuji za inteligentního člověka a výborného komika / klauna, ztratil soudnost a s někým svůj scénář nezkonzultoval. Je v něm totiž tolik nesmyslů a slabých míst, že je prostě nejde přehlédnout.

Postavy se tu objevují a mizí bez jakéhokoli dalšího vysvětlení a jejich jediným úkolem je předvést nějakou "humornou" vložku. Ono by to vlastně ani tak nevadilo, kdyby tu nějaký ten humor byl. Jenže právě v tom je problém -  výše zmiňovaná snaha o hořkou komedii vyznívá naprázdno a počínání tvůrců dost často působí spíše trapně a mnohý divák tak může přemýšlet o tom, zda se má pousmát, nebo kroutit hlavou nad tím, co se tu vlastně děje. 

Paradoxně tak film nejlépe funguje v momentech, kdy jede ve "starém módu" a variuje různé situace z "jedničky" (suveréně nejlepší vtip se odehraje v luxusní restauraci). Podobných chvil tu žel bohu moc není, což zamrzí, protože kdyby vše zůstalo v podobné linii, mohli bychom se pobavit o hodně víc než ve výsledné podobě.

Nenechte se zmást ani tím, že režisérem je poměrně nadějný a talentovaný Robert Sedláček, jehož filmy jsou známy i různými sociálně-politickými přesahy. Z jeho atributů tu zůstaly pouze nádherná kamera, která perfektně snímá opravdu krásnou krajinu, majestátní záběry z ptačí perspektivy a velmi příjemná hudba. Jinak tu z něho nenajdete takřka nic, protože prvoplánové vtipy dost často překročí hranici dobrého vkusu (žertování o Židech, sexuální narážky) a příběh je triviální a absolutně nezajímavý. A bez zajímavosti není ani to, jak špatně a viditelně je tu použitý product placement, v jeden moment dokonce přiznaný, což je u tvůrce, který něco podobného zesměšňoval v Největším z Čechů, lehce bizarní.

Přesto je to právě osoba režiséra, která snímek zachraňuje od nejhoršího a po zhlédnutí se nelze ubránit dojmu, že pro něho v tomto případě šlo víceméně o zakázku, kterou splnil. Alespoň, že mu v tom pomohl Polívka - herec, který už se svou postavou splynul a ještě pořád ji dokáže jakž takž prodat a obdařit svým nezpochybnitelným charismatem a také moravským přízvukem. O ostatních už se nemá cenu příliš zmiňovat, protože tu jsou jen chvíli a nemají moc prostoru, takže se buď pitvoří (Dagmar Veškrnová-Havlová, Ivana Chýlková), nebo se tu zjeví, odehrají si své a ztratí se.

Dědictví aneb Kurva se neříká je totálně zbytečné pokračování, které sice z hlediska kvality není takový průšvih, jak mnozí očekávali, nicméně jde stále o velmi podprůměrnou záležitost. Měl-li bych ho nějak charakterizovat, vypůjčil bych si větu, která zazní už v traileru (a omlouvám se za vulgarismus): "To je píčovina. To je píčovina jak sviňa."

Originální trailer filmu Dědictví aneb Kurva se neříká