Konečně je to tady a my se můžeme dozvědět, jak to dopadne s na sexu závislou Joe. Je druhá polovina Nymfomanky úplně jiná než ta první, nebo jede ve stejných kolejích? A dají se očekávat tvrdší erotické scény?
Nemá smysl chodit kolem horké kaše, protože jakýsi úvod recenze
von Trierovy Nymfomanky jsem napsal před
recenzí její první části. Uvedu snad jen to, že na tu v tuzemsku přišlo v průběhu premiérového víkendu přes sedmnáct tisíc diváků, což pro distribuující společnost Aerofilms znamená absolutní rekord v tomto údaji za osm let její existence. Něco podobného se dá očekávat i u části druhé, kterou prostě nelze nevidět, protože jde o dokončení zajímavě rozehraného příběhu.
V něm nedochází k žádným velkým změnám, takže se odhalují další osudy nymfomanky Joe, která trpí absencí jakýchkoli citů a sexuální závislost jí ničí prakticky celý život. Ve druhé polovině už se posouváme do její dospělosti, kdy se snaží žít jakž takž normální vztah s Jeromem, který navíc stvrzuje dítětem. Jenže biologickým potřebám nejde poručit a tak se znovu ocitá v koloběhu zničujících sexuálních dobrodružství, která ale ani tentokráte nejsou nijak zvlášť explicitní a autor v nich přitvrdil takřka nepostřehnutelně.
Ani nálada druhé části
Nymfomanky se od té první nijak výrazně neliší, jen s postupujícím časem malinko potemňuje, ale nikterak zásadně. Když už tedy směřuje k jakési depresi, neváhá
Lars von Trier přidat humorné prvky (příkladem budiž výborná scéna s hádajícími se černošskými bratry při pokusu o soulož s Joe), čímž vše odlehčí a ukáže divákovi, že to nesmí brát zas tak vážně.
Pokud vás v první polovině bavily doslovné a hravě znázorněné obrazové metafory, budete malinko zklamaní, protože v té druhé už jich není tolik a rozhodně nejsou tak nápadité. To ovšem neznamená, že by snímek neměl co nabídnout, ba naopak.
Von Trier nemá potřebu někam spěchat a pokračuje v pozvolném tempu vyprávění a nechá diváka prožívat strasti Joe, které jsou rok za rokem horší a horší.
V její roli konečně dostává pořádný prostor
Charlotte Gainsbourg, která naplno nechává působit své zvláštní charisma a typickou auru tajemnosti a její Joe má dostatečnou hloubku a naplno pak propuká její tragičnost. Za zmínku rozhodně stojí i
Shia LaBeouf, jehož role není sice tak velká jako v části první, i on však precizně ztvárnil muže, jenž není schopen ukojit všechny choutky své partnerky a jen velmi těžko se s tím smiřuje. Také
Stellan Skarsgård se dostává více ke slovu, což je jen a jen dobře, ačkoli konkrétně jeho postava toho tolik neudělá. A objeví se také
Jamie Bell, který si svého sadistu do sytosti užil.
Ve druhé polovině
Nymfomanky už se ale projevuje, že stopáž je vskutku monstrózní a některé momenty jsou dost roztahané a malinko nudné, protože monotónní. Oněch pověstných odboček už je s přibývajícími minutami opravdu až dost a ačkoli je párkrát sám tvůrce ústy Joe vtipně shodí, rozpačitý dojem z nich moc nenapraví.
Při sledování jsem se také nemohl ubránit dojmu, že
von Trier neví kudy kam a dál na sebe vrší jednotlivé epizody, které jsou sice víceméně fajn, vtipné i tragické, jenže postrádají gradaci, která by ve finální fázi snímku byla dost potřeba. Všechno zkrátka plyne v jedné rovině a stejně jako hlavní hrdinka v jednu chvíli přizná, že už jí dochází nápady na názvy kapitol, jako by i tvůrce najednou netušil, jak své dílo zakončit.
Samotný závěr pak nejspíš vzbudí vzrušené diskuze a jeho přijetí bude hodně individuální. Přiznám se, že poslední scéna, která poměrně dost mění vyznění filmu, mi v jeho kontextu příliš nesedla a do nastoleného konceptu se moc nehodila. Někomu může přijít i jako jeden velký výsměch divákům. To už je ale na posouzení každého z vás.
Ve výsledku tak je
Nymfomanka svým způsobem fascinující film, který tedy nijak neposouvá hranice kinematografie, ale zpětně je nutné docenit takřka geniální reklamní kampaň, která nakonec nalákala do kin nejspíše i lidi, kteří by na dánského barda jinak neobětovali ani korunu. Rozhodně nejde ani o snímek o sexu, případně protižensky zaměřený (po zhlédnutí druhé části si troufám říci, že spíše opak je pravdou).
Je ale škoda, že
Lars von Trier nepředložil divákům jeden komplexní zhruba tříhodinový opus, na který by se pěly ódy, protože v takto monstrózní stopáži nalezneme až příliš hluchých míst a dost zbytečných odboček. I tak má ale záruku, že o filmu jako takovém se bude hodně mluvit. A o to mu asi šlo. Nebo ne?
Česká ukázka filmu Nymfomanka / Nymphomaniac