To tu ještě nebylo – zombie na Marsu! Last Days on Mars je tuctové a nenápadité survival sci-fi zkřížené se zombie hororem plné žánrových klišé. Těch je tam tolik, že by mohl zmíněný film sloužit jako učebnicový příklad pro průměrné béčkové filmaře. Film natočený podle povídky "Animators" britského spisovatele science fiction Sydney J. Boundse, kromě toho, že se neodehrává na Zemi, nepřináší k subžánru sci-fi survival ani virus či zombie hororu nic nového, ani zajímavého. Jakmile se po vlažném úvodu dostane na scénu první zmutovaný zombie, vše pak běží podle očekávaní. Má v dnešní době ještě smysl podobné filmy natáčet? Mohou podobné filmy dnes ještě někoho zaujmout? Je sice pěkné, že si mladý irský režisér Ruairi Robinson libuje v žánru hororu a sci-fi, ale to je patrně jedno z nemnoha pozitivních zjištění týkajících se jeho celovečerního debutu. Ale proč proboha musí za každou cenu být tak neoriginální a plnit do puntíku všechna možná klišé, která jsme už tisíckrát viděli ztvárněné jinde a lépe? Stačí se podívat například na jednotlivé členy posádky. Každý z nich představuje přímo vzorově papírový prototyp nějaké lidské vlastnosti.
Kim (Olivia Williams) je klasický vědecký "suchar", která zde plní nevděčnou úlohu "té nesympatické", jíž přejeme brzkou likvidaci, které se jí také "po zásluze" brzy dostane. Jiný člen posádky, Irwin (Johnny Harris) je zase vypočítavý zbabělec, který v nesympatičnosti předčí i zprvu vedoucí Kim. Pak je tu klasický typ hrdinného vůdce posádky, kapitána Brunela, jenž je také naprosto šablonovitý. Stejně jako postava Vincenta (Liev Schreiber) a Rebeccy Lane (Romola Garai). Všechny tyto charaktery jsou naprosto černobílé, stejně jako jejich "psychologie". Není vina herců, že nemají co hrát, a že jsou jejich postavy naprosto nezajímavé.
Může se namítnout, že v tomto žánru ani o postavy, ani o jejich psychologii primárně neběží. Jde tu hlavně o akci (případně napětí) a atmosféru. Ano, to je pravda. Ale ani v tomto směru nedopadá Last Days on Mars o moc lépe. Film má prvních pár minut vcelku ucházející nijak zvláštní atmosféru, která alespoň neurazí. Ovšem jakmile se na scéně a palubě modulu objeví první zmutovaný člen posádky, kouzlo filmu je rázem pryč. Pak už jen sledujeme nenápaditě natočenou povinnou vyvražďovačku a můžeme se maximálně jen bavit tím, že hádáme filmy a scény z filmů, které tu Robinson kopíruje nebo cituje. Klaustrofobickou atmosféru na palubě vesmírné lodi a likvidaci členů posádky zvládnul daleko lépe Ridley Scott ve Vetřelci, strhující akci pak zase James Cameron ve Vetřelcích. V žánru sci-fi survivalu dopadla zase mnohem lépe nedávná Europa Report. O vydařené zombie a virus horory člověk zavadí málokdy (naposledy se povedla například Světová válka Z), a tento kousek jím rozhodně není.
Robinson byl možná zdánlivě limitován nízkým rozpočtem, jenže v jeho případě si myslím, že za více peněz by lepší film stejně neudělal. Samotné finanční prostředky, ať už jsou jakékoli, ještě výslednou kvalitu díla nezaručí. Robinson možná natočil zajímavé krátké filmy, z nichž jeden (Fifty Percent Grey) byl dokonce i nominován na Oscara, Last Days on Mars, které byly mimochodem uvedeny v letošní nezávislé sekci filmového festivalu v Cannes, ale o nějakém výjimečném talentu tvůrce nesvědčí. I roztřepaná ruční kamera použitá v "nervydrásajících" scénách je otřepané klišé. I s tímto prostředkem se musí umět pracovat, aby splnil svůj účel.
Nakonec ještě zbývá odpovědět na položené otázky z úvodu. Na první bych odpověděl záporně, na druhou však kladně. Jistě se najde mnoho fanoušků hororu a sci-fi, kterým se bude Last Days on Mars líbit a zdát skvělý. Tím lépe pro ně. Ti ostatní na něj asi brzy zapomenou. V jádru se totiž jedná o nepovedený a dost nudný snímek, který ale jako každý "správně" špatný film obsahuje i několik nechtěně zábavných momentů. A jaké to byly? Po několika minutách jsou i ony zapomenuty. Nejvíce se tak ve výsledku Last Days on Mars podobají jinému nepovedenému sci-fi hororu z Marsu, kterým je Ghosts of Mars. Možná jsou jen záčátečnickým šplápnutím vedle, ale když se mohl utnout i zkušený mistr Carpenter, tak u nezkušeného začátečníka je takové "utnutí" ještě docela pochopitelné. Šlo-li ale jen o utnutí.
