Jsou. Nemá smysl chodit kolem horké kaše, Francis Lawrence se dvojky chopil s vervou a servíruje až překvapivě dospělou a na emoce bohatou podívanou. Knihou nepolíben si netroufnu odhadovat, na kolik je tohle zásluha předlohy Suzanne Collins, ale Katnissin přiběh se rozhodně vydává sympatickým směrem a zvládá tahat z rukávu i celkem netuctové zvraty.

Musíte ale přistoupit na jeho hru. Musíte akceptovat zdaleka ne bezchybně načrtnutý svět Hunger Games a vykašlat se na to, že v hlavních rolích na plátně pobíhají sliční teenageři. Pokud touhle sérií povýšeně pohrdáte a hážete ji do pytle se všemi jejími vzdáleně spřízněnými young adult braky, vyhněte se dvojce obloukem, jelikož žádnou změnu konceptu nepřináší. Jen ho povyšuje.

První Hunger Games byly tak trochu oťukávací. Nastínily to a tamto, představily svět a vyvrcholily emocionálně dost nevyváženou arénou. Jejich nejsilnější složkou byl ve výsledku obraz nechutně povchní nejbohatší vrstvy přemóděných zazobanců reprezentované perfektním Stanleym Tuccim. A druhé Hunger Games jsou především o tomhle. O tom, jak kontrastují s utlačovanou sociální vrstvou okrskových prolétů.

Lawrence totiž tuhle linii konečně dotahuje do funkční polohy. Zatímco v jedničce se jen okrajově nakouslo, že obyvatelé dvanácti okrsků ZŘEJMĚ mají hlad a ZŘEJMĚ se docela bojí Hladových her a samotného Kapitolu, ale kromě Her samotných vlastně chudinu žádná velká neštěstí nepotkala, druhý díl konečně začíná přitvrzovat a ukazuje, že nevhodné chování se sakra nemusí vyplatit a že "mírotvorci" se při potírání nepokojů velmi rádi uchylují doslova ke středověkým metodám.

S takovýmhle základem pak taková linka Katniss (Jennifer Lawrence zas hraje skvěle) sevřené v dilematu "ochránit rodinu" vs "pomoct utlačovaným" hned vyznívá zatraceně naléhavě a až překvapivě hladce do toho všeho zapadá i nově se rozvíjející milostný trojuhelník mezi ní, Peetou a Galem (vážně se v knize jmenuje Hurikán?!). Pamatujete na Stmívání a jeho suverénně nejnucenější milostnou trojici všech dob? Ano? Tak na tohle s klidem zapomeňte. V Hunger Games se nekňourá, v Hunger Games se citově nevydírá, v Hunger Games se řeší jen reálné a logické problémy vyvstávající ze situace a zvraty vypůjčené z kolumbijských telenovel se jim obloukem vyhýbají.

Charakterová souhra tady prostě funguje, a jak Lawrence postupně vrství depresi na depresi a celou skvadru neúprosně ždíme, tečou ze všech pravé a naprosto koncentrované emoce, a zvlášť vývoj některých postav vážně přináší uspokojení (především u Peety, s nímž si Hutcherson hodně dobře poradil). Není to sice bezchybaná krasojízda, na pár číslech se tu najdou kazy, některé zvraty a projevy hodně zavání nuceností, co by ale člověk neodpustil filmu, který jinak boduje a vyvrací spoustu stereotypů young adult žánru. Skoro všechno. Ovšem jenom skoro.

Jako většina zprvu skvělých věcí v životě i druhé Hunger Games nakonec potupně zachází, o to potupněji, že naprosto identickým způsobem jako ty první. Celou dobu šlapou skvěle a pak se děj přenese do arény, která... stojí za starou belu. Rád bych se teď rozepsal, ale tohle místo je citlivé na spoilery, takže to vezmu jenom stručně. Naturalističnost? Ne. Brutalita? Ne. Akce? Jde to. Efektnost? Nízká. Gradace? Pramalá. Upřímně řečeno, je to větší bída než v jedničce a otravná deus ex machina tu zasahuje častěji než ve všech antických tragediích dohromady. Jen kvalitní triky a v ideálním případě IMAX plátno zvládají situaci občas vytáhnout z bahen podprůměru.

Je sice pravda, že tahle neblahá skutečnost má svoje poměrně jasné dějové opodstatnění, to ovšem nic nemění na tom, že vás za první půli nahromaděná euforie a nadšená anticipace opouští smrtícím tempem a než se nadějete, zakoušíte nefalšovanou nudu okořeněnou kapslí hořkého zklamání. To vám sice lehce vynahradí finální dějový zvrat, na prodělaný divácký šok je to ale přeci jenom dost slabá medicína. Tak slušně rozjetý vlak prostě moc často do propasti bídy nepadá.

Přesto ale Francis Lawrence zaslouží jedno hodně silné imaginární poplácání po zádech. Natočil zábavné Hunger Games a natočil hutné Hunger Games. Jestli mu knižní kacíř spokojen vzdává hold, fandové knihy mu musí padnout k nohám. Pokud se příští díl (trojka je klasicky rozseknutá na dvě části) dokáže celý udržet v kvalitativní rovině první půlky druhého, budu ho tu za rok za dva rád bezhlavě vynášet do nebes. Zatím to bohužel udělat nemůžu.

Český trailer filmu Hunger Games: Vražedná pomsta