V roce 2013 má hororový fanda velmi málo jistot. Jednou z nich je režisér malajského původu James Wan. Ať už se bavíme o startu zdánlivě nekonečné série Saw: Hra o přežití, o příjemné "děsivosti" Zlověstné ticho, akční pecce Rozsudek smrti nebo nedávném V zajetí démonů, vždy šlo o kvalitní žánrovky, ke kterým měli znalci jen minimum výhrad. Před třemi lety navíc uvedl do kin další hororovku Insidious (žel bohu se našim kinosálům vyhnula), která zaznamenala překvapivý finanční úspěch. Nyní přichází s jejím pokračováním, které je prý posledním hororem, který od něj uvidíme. Je to loučení se ctí?

Úvodní minuty se odehrávají v roce 1986, kdy malého Joshe Lamberta trápí vidiny podivné staré ženy. Jeho matka raději přivolá na pomoc experta na paranormální jevy Carla, který přibere ještě svou spolupracovnici Elise. Ta chlapce zhypnotizuje a zjistí, že ten má pozoruhodnou vlastnost astrální projekce, kterou se někdo pokouší zneužít. Se svolením matky se rozhodnou, že bude nejlepší, když nechají Joshe zapomenout. O pětadvacet let později je Elise v Joshově domě zavražděna a dnes už dospělý muž je hlavním podezřelým. I proto odjíždí s celou rodinou ke své matce. Tady si ale uvědomí, že nic neskončilo a zlo se vrací.  

Na úvod recenze by se slušela napsat jedna zásadní informace - pokud jste neviděli ze všech stran chválenou jedničku, vůbec to nevadí, protože její pokračování funguje jako samostatný film. A to je vždycky jen ku prospěchu věci. Potvrzuje se v něm, že James Wan je v současnosti asi jediný hororový režisér, jenž umí pracovat s atmosférou a diváka celou dobu zneklidňuje. 

Čekat od scénáře něco neobvyklého, případně originálního je zhola zbytečné, protože příběh je neobjevný a využívá spousty klišé. Nicméně se musí nechat, že jakási mytologie, kterou nám tvůrci předkládají, není úplně marná a na to, že se v ní pracuje s ryzí duchařinou a paranormalitou, je vysvětlena poměrně dobře a přehledně a ti, kteří k podobným věcem inklinují, si možná i řeknou, že by na ní mohlo něco být.

Jinak je ale téměř vše, jak má být. Hutná a v dobrém smyslu slova nepříjemná atmosféra vás pohltí od prvních minut a jen umocňuje napětí, které je s postupujícím časem natahováno jako provaz. Typických lekaček tu tolik není, ale když už se objeví, fungují výborně. A to i přesto, že třeba na rozdíl od Wanova předchozího počinu V zajetí démonů nejsou nikterak šokující.

Wan navíc velmi umně střídá vyprávěcí perspektivy, takže zhruba od poloviny začne přestříhávat mezi klasickou statickou (příběhová linie v domě Joshovy matky) a ruční kamerou (pátrání v Joshově obydlí), což je velmi nápadité a hlavně oživující a pomáhá to dostat se postavám lépe pod kůži a tím pádem nehrozí ani to, že byste se začali příliš nudit (pokud samozřejmě apriori duchařské horory neodmítáte). 

K celkovému prožitku přispívá i fakt, že obsazení je až na výjimky tvořeno méně známými tvářemi, které nemá běžný divák spojeny s nějakou zásadní rolí. Ústřední postavu si střihl Patrick Wilson, jenž se s poměrně náročnou úlohou (nechci spoilerovat, takže nemohu napsat víc) popral se ctí, ač se někdy nevyhnul nepříjemnému a hlavně zbytečnému přehrávání. I ostatní jsou velmi dobří a uvěřitelní a naštěstí se tu neobjeví žádná vyloženě otravná postava, které byste přáli smrt. I z tohoto hlediska jde o ukázku Wanovy režijní vyspělosti a citlivosti.

Je proto malinko škoda, že s blížícím se koncem a závěrečným rozuzlením se příběh začíná dost komplikovat a je zbytečně zmatený, takže se v něm i pozorný divák začne lehce ztrácet. Ono totiž propojit několik časových rovin nikdy není legrace a i v tomto případě to občas zaskřípe. V důsledku toho se snímek z příjemné duchařiny přesouvá do roviny klasického slasheru a naháněné á la Osvícení a jeho nálada se tak razantně mění. Není to úplně špatně, jen to dle mého do předchozího kontextu příliš nepasuje a nezapadá.

Insidious 2 je tedy ve výsledku velice slušný horor, který udělá radost všem fanouškům mnohdy opovrhovaného žánru, postraší je a hlavně dokazuje, že i dnes se dá tak otřepané téma, jakým duchařina bezesporu je, natočit celkem vkusně a záživně. Pokud je tedy pravda, že tohle je Wanovo loučení s děsivými filmy, nemá se tento talentovaný autor zač stydět. Zbývá tedy už jen to, aby si položil přímo bezručovskou otázku: Kdo na moje místo? Kdo zdvihne můj štít? Odpověď na ni je zatím v nedohlednu.   
 

Český trailer filmu Insidious 2