Nezapomenutelné prázdniny jsou, stejně jako většina coming-of-age komedií, o tom, kterak se zbavit cejchu potupné, osamělé „trojky“ a přehoupnout se alespoň na průměrnou „pětku“. Katalyzátorem oné změny je Owen, třicátník řídící vodní zábavní park, který si z neznámých důvodů přehlédnutelného Duncana všimne. Nabídne mu odvoz domů a posléze i brigádu v parku. Co se mohlo zprvu zdát jako náběh na zajímavý thriller nebo minimálně detektivku, se změní v přátelství. A hádáte správně - v nezapomenutelné prázdniny.Velký podíl na tom má právě role Owena, kterému propůjčil tvář Sam Rockwell. Owen je pohodář, přerostlé dítě, co mluví v řetězci hlášek, na které by reálný člověk přišel jedině v případě, kdyby mu v hlavě sedělo dvanáct scenáristů. Na rozdíl od Duncanova otčíma nemá rád vzorce a pravidla, což z něj dělá v chlapcových očích asi tu nejvíc cool osobu, kterou může čtrnáctiletý kluk potkat. Takže není divu, že i on se z pomyslné „trojky“ začne posouvat na snesitelnější pozice.
Na druhou stranu nutno říct, že cokoliv se děje za branami vodního parku, působí sice zábavně, ale trochu surreálně – od Duncanova přerodu po nevyčerpatelnou zásobu Owenových vtipů. O to temnější a reálnější je rodinná linka, která je do filmu vložena jen skrze útržky toho, čeho je Duncan svědkem. Všechny trumfy drží v ruce Steve Carell, který je v roli nového otčíma nepříjemně přesný, až ztělesňuje všechny atributy pro nechvalnou klasifikaci „ten mámy novej“. Těch několik jedovatých poznámek ohledně neumytého nádobí či odloupnutého laku na střeše kombíku vzbudí víc antipatií, než by zvládla jedna uštědřená facka. Protipólem je Toni Collette, která se těžko smiřuje s tím, že Duncanův otec běhá kdesi za svou novou mladou přítelkyní. A proto chápe, že ve vztahu s novým přítelem musí leccos skousnout.
Do poměrně neambiciózního projektu se podařilo přitáhnout velká jména do opravdu malých rolí. V drobné roličce jedné z plavčic ve vodním parku Wizz se objeví Maya Rudolph, která je civilní a zábavná jako vždycky. Naproti tomu role Amandy Peet není zrovna dvakrát lichotivá, ale ve finále poslouží na výbornou. Největším překvapením je pak Allison Janney, která je jakousi padesátiletou verzí Sama Rockwella – byť její humor je o něco víc na hraně a ve větším měřítku by pravděpodobně obtěžoval.
Největší předností Nezapomenutelných prázdnin je právě „měřítko“, kterého se film drží s železnou pravidelností. Ví, kdy metat hláškami o sto šest, kdy přidat drama a kdy prostě jen mlčet. Na to, že je hlavní postavou teenager, jsou i milostné eskapády odsunuty na druhou kolej, což v příběhu působí jako zajímavé oživení. Na druhou stranu Nezapomenutelné prázdniny ničím zásadním nevyčnívají. Jsou jedním z těch feel-good filmů, kde si budete přát mít za přítele někoho, jako je Sam Rockwell, a zároveň vás částečně uklidní, že i dospělí se občas chovají hůř než děti. Já to vidím jako solidní osmičku. Doufám, že si to Duncan nevezme osobně.
