Oscarový snímek Bio Ráj italského režiséra Giuseppe Tornatoreho vzkřísil zašlou slávu klasické italské kinematografie. Dojemný a sentimentální příběh o přátelství a lásce k filmu příliš nezestárnul.
Kinematografie je médiem, které primárně vyvolává emoce a vypráví příběhy. Nejinak je tomu i v případě snímku
Bio Ráj, kterým na sebe velmi výrazně upozornil mladý (tehdy jedenatřicetiletý) italský režisér
Giuseppe Tornatore, jehož novinka
Nejvyšší nabídka právě beží v našich kinech. Napříč dějinami filmu však najdeme i díla, která zároveň s vyprávěním příběhu reflektují lásku k filmu.
Bio ráj je toho nejzářnějším příkladem. Ve vzácné rovnováze se v něm snoubí vyznání lásky k filmovému médiu a k historii kinematografie s dojemným příběhem.
Bio Ráj můžeme bez uzardění označit za "v nejlepším smyslu slova divácký film".
Snímek se odvíjí jako jedna velká retrospektiva vzpomínek dospělého hrdiny, filmového režiséra Salvatoreho Di Vita (
Jacques Perrin), poté, co se dozví o smrti Alfreda (
Philippe Noiret). Salvatoremu se před očima znovu vybavují vzpomínky na dětství a mládí a před námi se začne odvíjet příběh z jedné malé sicilské vesnice nazvané Giancaldo. Zde v poválečné atmosféře prožil malý Salvatore, přezdívaný Toto, své dětství a objevil lásku k filmu. Spřátelil se s moudrým a laskavým promítačem zdejšího kina "Bio Ráj" Alfredem a toto přátelství zásadně ovlivnilo Totův celý život. Druhou kapitolou filmu tvoří Totovo dospívání, které fatálně poznamená láska k Eleně (
Agnese Nano), která jako většina prvních velkých lásek ztroskotá. Pomyslnou třetí část filmu pak tvoří návrat dospělého Salvatoreho do rodného městečka po více jak třiceti letech a jeho smíření se s minulostí.
Bio Ráj je v první řadě především láskyplným portrétem časů, kdy film a filmové médium prožívaly svůj "zlatý věk". Přeplněné kinosály, diváci spontánně prožívající a komentující dění na plátně s nelíčenou radostí i naivitou, naprosté okouzlení a pohlcení "falešným", ale o to báječnějším světem filmových iluzí. Tornatore, sám sicilský rodák, s nostalgií a jemným humorem zároveň v autobiograficky laděném příběhu líčí svůj pohled na minulost, která se po celý život v hloubi duše skrývá v každém z nás jako potlačovaná vzpomínka, kterou v tomto případě probudí k životu jeden telefonát. Jeho pohled je veskrze přívětivý, láskyplný a dojemný. I hořké tóny, které v Salvatorem vyvolá vzpomínka na velkou lásku k Eleně, která nemohla dojít naplnění, a na odchod z rodné vesnice, jsou při jeho návštěvě a setkáním s některými z obyvatel městečka v závěru filmu utlumeny.
Bio Ráj je nejsilnější ve své první polovině, když reflektuje zrod přátelství mezi malým Totem (
Salvatore Cascio) a Alfredem. Právě v této části se daří Tornatoremu vyvolávat v divácích ty nejryzejší emoce a v působivých obrazech evokuje tehdejší atmosféru života na sicilském venkově, kde kino představuje jedinou možnou formu útěku od skutečnosti a zároveň "posvátné" místo, kde se veškerý rozličný lid schází.
S humorným nadhledem líčí i komické chvíle, kdy místní farář funguje jako cenzor, který veškeré necudné scény vášnivých polibků či objetí nechává nemilosrdně vystříhat. Vystřižené kousky (mimochodem velmi hořlavého tehdy používaného nitrátového) filmového pásu z nejrůznějších slavných klasických filmových děl (mimo jiné
Zlatá horečka,
Země se chvěje,
Psanec a mnoha dalších), která se v "Biu Ráj" promítají, pak končí na podlaze Alfredovy promítací kabiny. Tyto scény slepené v jeden celek pak tvoří nezapomenutelné filmové okamžiky v úplném závěru
Bio Ráje.
V hereckém obsazení jednoznačně dominuje francouzský herec a filmová legenda
Philippe Noiret, kterému ale zdatně sekunduje znamenitý
Salvatore Cascio v roli malého Tota a
Marco Leonardi v Totově teenagerské verzi. Mladistvé půvaby
Agnese Nano v úloze Totovy první a největší lásky Eleny pak dotváří nezbytný filmový kolorit tragicky nenaplněné romance. Vedle nádherných exteriérů exotického jihu Evropy a Tornatoreho domoviny města Bagherie na Sicílii, kde se část filmu natáčela, si také všimnete a nepřeslechnete výrazné hudební motivy předního italského filmového skladatele a živoucí legendy
Ennia Morriconeho.
Bio Ráj existuje v několika verzích. V zemi svého vzniku byl původně uveden v délce sto padesáti pěti minut. Z důvodu slabého komerčního ohlasu byl však poté zkrácen na "přijatelných" sto dvacet dva minut. Právě v této verzi se Bio Ráj promítal po světě, mimochodem v roce 1991 i v českých kinech, a také o ní je referováno v naší rubrice. Do třetice pak ještě od roku 2002 existuje Director´s cut v délce téměř tří hodin.
Navzdory z počátku nepříznivému ohlasu, jaký měl
Bio Ráj při svém uvedení v Itálii, pak jeho zkrácená dvouhodinová verze slavila obrovské mezinárodní úspěchy. Z výčtu filmových cen, které Tornatoreho filmové dílo získalo, upoutá především Oscar za nejlepší cizojazyčný film za rok 1989 a Velká zvláštní cena poroty na mezinárodním filmovém festivalu v Cannes v témže roce. Důležitější než filmová ocenění je ale fakt, že
Bio Ráj i po více jak dvaceti letech stále vzbuzuje silné emoce a patří k nejlepším diváckým snímkům a filmovým vyznáním, které kinematografie vytvořila.
Originální trailer filmu Bio Ráj / Nuovo Cinema Paradiso