Základní problém této minisérie o jednotlivých fázích kinematografie od jejího vzniku až po současnost spočívá v tom, že jakkoli se tváří jako relativně objektivní výčet hlavních milníků, jedná se o hluboce subjektivní zpověď zapřisáhlého milovníka filmů i filmu jako takového. Tím nemám na mysli, že by na osobním výkladu filmové historie bylo něco špatného. Jako dobrý příklad mohou posloužit filmy Histoire(s) du cinéma: Toutes les histoires Jean-Luc Godarda nebo Martin Scorsese v roli průvodce americkým filmem, v nichž zmiňovaní režiséři přistoupili k dějinám filmu čistě ze svého úhlu pohledu. Úskalí, na nějž série Příběh filmu: Odysea naráží, je právě ona proklamovaná pravdivost režisérova hlediska. Hledisko je legitimní postoj, ale je to vždy jen jeden z možných přístupů.Mark Cousins se snaží se být komplexní. Má ambice uchopit celý proces vzniku filmu – filmovou řeč, studiový systém, herectví, kameru, střih – montáž, historii, teorii, filmové styly, hnutí, školy apod. Poukazuje na to, kdo byl v čem inovativní, a srovnává napříč časem i prostorem. Zohledňuje sociologický, kulturní, ekonomický a historický kontext jednotlivých národních kinematografií. Snaží se syntetizovat vlivy, jež měly historické události ve spojení s osobní historií (výchova, vzdělání, rodina) filmových tvůrců na zobrazovaná témata, výrobu filmů, režijní styl a další.
Akcentuje všechny možné filmové koncepty typu kamera oko, vliv vizuálního ztvárnění na emoce diváka, význam a potenciál detailu, zvuku a filmové hudby na umocnění výsledného efektu. Nadto v obraze ilustruje svůj výklad, jak funguje filmová řeč tím, že sám vytváří stejné kompozice a následně je srovnává s daným filmem, který analyzuje. Rozhodně mu nelze upřít, že se snaží zohlednit všechny aspekty, které vstupují do procesu vzniku filmu i do kontinuity dějin kinematografie.Nicméně právě fakt, že vidí souvislosti úplně všude, se ukazuje jako problematický. To, co budou někteří vnímat jako fascinující záběr všech dostupný faktů o jednom médiu ve všech jeho formách, bude pro druhé ztroskotání neuskutečnitelného megalomanského projektu. Po více než stoleté historii filmu už nelze vytvořit síť – mapu, na níž by byl veškerý kontext a propojení, všechny odkazy a souvislosti patrné. Nelze všechno pokrýt, rozhodně ne v rozsahu, v němž se celosvětová kinematografie dnes ocitá. A pokud ano, tak jen s licencí vlastní autorské interpretace.
Na škodu je také patetická hudba, výkladový voice over Marka Cousinse a fetišismus, se kterým navštěvuje místa, kde dané filmy vznikaly. Zároveň je z filmu silně patrná notná ale sympatická dávka cinefilství, nadšení pro film – pohyblivé obrazy jako médium a fenomén. Spíš než ucelená historie filmu je to osobní zpověď. Dokument o fascinaci konkrétního individua. O tom svědčí i diskutabilní výběr konkrétních děl, režisérů a herců nebo výklad filmové teorie a řemesla, který je na úrovni přednášek pro první ročník studentů filmové vědy. Příběh filmu: Odysea stojí za vidění, ale užijí si ho spíše ti, kteří se filmovou historií a teorií nezabývají příliš do hloubky nebo ti, kteří film milují za to, že je prostě baví.
