Nesluší se mu ale křivdit. Steve Carell je možná v současné době na vrcholu žánru, stín Carreyho zašlé slávy ale nikdy nepřekročil a můžeme tu všichni s klidem odsouhlasit, že ani nepřekročí. Starý matador se navíc po velmi hubeném období jednak vrací hned ve dvou filmech (letos je to ještě Kick-Ass 2) a jednak plánuje navázat na klasického Blbého a blbějšího, čímž by se mohl zvednout o slušných pár čísel nad vrstvu prachu, s níž v posledních letech koketoval.V Kouzelnících ale táhne Carell. Je to jeho film a už z toho bude leckomu jasné, co může čekat. Steve se jen málokdy vydává mimo svoji klasickou kanclovskou škatulku, jejímž předobrazem byl ujetý Ricky Gervais. I v tomhle filmu nás tudíž čeká omezenost, buranství a trapnost, Carellovy dvorní zbraně. Bez řádné transfúze ale poněkolikáté opakované opičky můžou fungovat jen dost těžko. A taky že nefungují. Kouzelnické prostředí není samospásné a Carell v přitepleném kostýmu je stále ten stejný Carell. Hulvát, pitomec, nazvěte si to jak chcete. Hraje pořád tu samou písničku a už to vážně trochu nudí.
Tentokrát je tu ale Carrey a kolegu z průšvihu vytahuje, i když trochu jiným způsobem, než byste asi čekali. Starý dobrý Jim nehlásí triumfální návrat na scénu v nové skvělé roli - jeho Steve Gray je postava, která vydá na pár vtípků a pak ji zahodíte. Carrey ji navíc hraje svým typicky pitvořivým stylem a je tak po Carellovi už druhým hercem v Kouzelnících, který se nevymyká sebou danému stereotypu (i když je o kousek zábavnější než kolega). Paradoxně si ale oba sebepřezvykavci zachraňují navzájem kůži, jelikož ani jeden z nich neklesá výrazněji pod úroveň toho druhého.Katastrofa to tudíž není, Kouzelníci si jedou svoji průměrnou komediální lajnu a nedostávají se do žádného vyloženého "průseru", tím to ale hasne. Pár bodů k dobru nažene ještě Carrey, jehož postava je přímou parodií jednoho nejmenovaného kouzelníka s iniciály Ch. A., ale většinu dobrých vtípků si Burt Wonderstone vystřílel v trailerech a těch pár ušetřených stačí tak akorát na to, abyste (kdo ho má) nepoužili propadlo v podlaze a hezky po kouzelnicku nezmizeli.
Ruku v ruce s finálním poselstvím ale ta otevřená parodie docela funguje. Při pohledu na tupě senzační kousky Steva Graye rádi se slzou oku vzpomenete na doby, kdy jste byli ještě malí, v televizích běžel David Copperfield a vy jste jen s otevřenou pusou zírali, jak si popletuje po divadle skrz obruče a nechápali jste. Jak krásná byla ta bázeň a zvědavost tváří v tvář mistrovským iluzím a jak prázdná je prvoplánová bombastičnost "kouzelníka", který si zabodává jehly do hlavy a páli si zadek na uhel. Jinak ale žádná extra bžunda, žádné gagy, které budeme recitovat ještě za deset let. Kouzelníci jsou hodně nenároční, hodně jednoduší a ve své prostotě i poměrně sympatičtí. Pokud neoznačujete herectví Steva Carella přívlasktem "na pěst" a chcete vidět starého Jima opět v akci, mrkněte na ně. V opačném případě bude asi lepší tu hodinku a půl strávit nějak jinak.
