Nejlepší odpovědí na předpremiérové brblání pochybujících diváků (sílící zejména v posledních letech) je dostatečně kvalitní výsledek. Pro mnoho hororových fandů je něco jako symbol konce nadějí obávaná značka PG-13, která oznamuje, že film bude přístupný i nezletilým. Tedy žádné krvavé orgie a jiné radovánky drsnějšího charakteru. Jiný názor mají nepochybně producenti, pro něž tahle značka znamená širší diváckou obec a tím pádem vyšší potenciální tržby.
Šestý smysl přístupný nezletilým je. A měl gigantické tržby jak v kině, tak i na videu. Nespokojenost však zavládla málokde. Shyamalan se vydal cestou pomalého budování mrazivé atmosféry a funkčních, byť nikterak originálních lekaček. Přímo ukázkově tu fungují některé z režisérových trademarků - pomalé pohyby kamery a strnulé záběry na obdobně statické postavy se v duchařském podžánru hororu bezvadně uplatnily. Jak se ve finále ukázalo, překážkou nebylo ani dítě v hlavní roli (ačkoliv tady je dostatečným argumentem pochybovačům legendární Vymítač ďábla či Přichází Satan!).
Příběh se točí kolem osmiletého chlapce Colea (Haley Joel Osment), jenž má nepříliš šťastnou schopnost. Vidí totiž lidi, jejichž životy ukončilo dostaveníčko se zubatou. Co mu duchové chtějí, to sám netuší, každopádně záhy potkává psychologa Malcolma (Bruce Willis). Stejně jako se rodí mezi oběma postavami důvěrný vztah, hledá Cole pomalu nitku k odhalení, proč se mu mrtví neustále zjevují. Mnohem horší rozuzlení ovšem čeká na Malcolma v jednom z nejproslulejších filmových závěrů všech dob.
Za čtrnáct let existence se stal Šestý smysl nehynoucí klasikou a dle mnohých nejlepším filmem Manoje Nighta Shyamalana. Osobně bych si tady dovolil polemizovat, neboť se mi následující Vyvolený jeví jako zdařileji vybudované dílo, jež stojí na základech dosti neortodoxní variace na komiksové filmy a v závěru se rovněž pokouší o šokující pointu.
Na přelomu tisíciletí byl Shyamalan oprávněně sebevědomým tvůrcem, jehož kariéra však záhy začala uvadat. Za zlom v jeho filmografii je považován film Znamení - na jednu stranu filmařsky výborná záležitost a atraktivní UFO tematika, na tu druhou kdekým nestrávený závěr. Vesnice se pak stala spíše trofejí sběratelů silně subjektivních pocitů, než dostatečně svébytným filmem. Kam to vedlo dále, už dávno všichni víme...
Vraťme se ale k Šestému smyslu. Drobnou slabinou se v závěrečném účtování stává ona profláklá závěrečná pointa. Na první pohled tvůrci v průběhu filmu skvěle kličkují a divák se může při druhém zhlédnutí tetelit blahem, jak jim to za daných podmínek šlape. Z jiného úhlu pohledu si však scénář pomáhá několika berličkami, které nepůsobí příliš důvěryhodně, byť jsou prakticky neprůstřelné (pokud je zbaštíme). Nic se však nemění na schopnosti filmu vodit divákovu pozornost tak, aby ho pointa zasáhla maximální možnou silou. Obrovským pozitivem je vedle hrátek se zvraty také fantasticky budované napětí, a to jak v celku, tak v jednotlivých scénách. Je příjemné občas zjistit, že ještě někdo dokáže vyvolat pocit čehosi strašidelného v lidech, nikoliv v domě, což jsem v rámci žánru zažil naposledy patrně s vymítačskými klasikami ze sedmdesátých let.
Skvostný tah se podařil castingu: z Haleyho Joela Osmenta se po úspěchu filmu (a výborném výkonu, samozřejmě) stala novodobá dětská superstar a Bruce Willis se začal profilovat jako obstojný charakterní herec. Za zmínku stojí rovněž Toni Collette jako Coleovo matka, Olivia Williams v roli Malcolmovy manželky a Donnie Wahlberg v malé - avšak poměrně zásadní - roli předchozího Malcolmova pacienta. Dá se jednoduše říci, že perfektní výkon odvedli všichni podstatní zúčastnění.
Svůj počátek tu našla režisérova spolupráce s Jamesem Newtonem Howardem, jenž od té doby skládá hudbu ke všem Shyamalanovým filmům. Vrcholem byl bezpochyby soundtrack k Vesnici, který svému autorovi vynesl nominaci na Oscara, stydět se ovšem skladatel nemusí ani za svou první práci pro režiséra s indickými kořeny. Jeho hudba je až učebnicovým příkladem toho, jak ozvučit mysteriózní žánr. Byť sám o sobě soundtrack posluchačskou extázi zrovna neposkytne, nabízí tajemné, ve správných chvílích výhružně mohutnící motivy a skvělou schopnost podtrhnout scény, kdy tvůrci říkají "a teď buďte úplně paf!" Říká někdo, že to nestačí?Šestý smysl patrně už zůstane nejpopulárnějším kusem ve filmografii svého tvůrce, který se ani s aktuálním scifíčkem Po zániku Země neodrazil ode dna a dál trčí po kolena v bahně. Pokud si uchováme kousek slušnosti, můžeme upravit proslulý a často parodovaný citát „vidím mrtvé lidi” a spolu se Shyamalanem doufat, že ještě někdy přijde důvod vyslovit „vidím lepší zítřky”...
