Endora není jen měsíc z Hvězdných válek. Endora je také malé městečko v Iowě, ve kterém se nikdy nic nestalo a nestane. Alespoň si to myslí jeho obyvatelé. Vzrůšo začíná snad jen tehdy, když Gilbertův retardovaný bratr Arnie vyleze na místní vodárenskou věž, případně když jeho monstrózně obtloustlá matka opustí dům. „Chci být dobrý člověk." Režírující Lasse Hallström, jehož novinka s názvem Bezpečný přístav právě běží v kinech, si udělal jméno snímkem Můj život jako pes - dvě nominace na Oscara, jež obsahovaly i tu za režii, byly slušnou vizitkou. Než se vydal na americkou půdu, kde se definitivně proslavil, věnoval se několik let švédské klasice o Dětech z Bullerbynu. Film Co žere Gilberta Grapea? je adaptací stejnojmenného románu Petera Hedgese, který jej napsal podle vlastní divadelní hry. Zavádí nás do Endory, zapomenutého městečka kdesi v Iowě, v němž žije Gilbert Grape (Johnny Depp) se svou matkou, dvěma sestrami a bratrem Arniem (Leonardo DiCaprio). Jelikož je Arnie mentálně postižený a matka kvůli své neuvěřitelné otylosti už sedm let neopustila dům, tvoří Gilbert neoficiální hlavu a živitele rodiny. Stereotyp života v Endoře skvěle podtrhuje hned úvod filmu, kdy oba bratři rituálně zdraví bez zájmu projíždějící kolonu karavanů. Právě ona ovšem naboří Gilbertovu rutinu, když jedno z aut musí kvůli poruše několik dní zůstat. V jeho útrobách se skrývá svobodomyslná dívka Becky (Juliette Lewis) se svou matkou. Becky poměrně rychle rozpoznává Gilbertův problém - snaha zajistit nesamostatnou rodinu ho nemilosrdně váže k domu a brání poznat cokoliv, co by přineslo štěstí jemu samotnému. Jenže jak se odpoutat, aniž by někomu ublížil? „Protože vím, že tu vždycky budeš. Protože vím, že nikdy neodejdeš." Nosným tématem filmu jsou rozpory a rituály mladého člověka v čelistech maloměstské šedi. Gilbert je uzavřený, flegmatický charakter, jehož jediným zájmem se zdá býti rodina; ve skutečnosti je ovšem spíše on zájmem nemohoucí rodiny, která si z něj - i když nechtěně - udělala nosný pilíř. Návyky z každodenního stereotypu dávají vzniknout úsměvně jalovým tvrdohlavostem („Radši umřu, než bych šel nakupovat do toho obchoďáku za městem."), především ale strouhají z Gilberta poslední zbytky čehokoliv, co by se dalo nazvat vlastním životem. Jediným náznakem úniku jsou občasné „donášky zboží" k Betty (Mary Steenburgen), vdané paničce z téhož městečka. Příchod cizí dívky a její náklonost ke Gilbertovi logicky nutí bilancovat a hledět na stávající situaci jinýma očima. Hezkou symbolikou je Beckyin vstup na scénu, kdy se odtrhne právě z té kolony karavanů, jíž Gilbert s Arniem každoročně zdraví a jež je výstižným vyjádřením zapomenutosti Endory; násobitelem je pak kontrast mezi oběma mladými hrdiny: karavan versus velký dům, cestující dívka versus usedlý kluk, nemohoucí Gilbertova rodička versus chápavá matka Becky. Náhlé změny samozřejmě přivedou Gilberta k několika zbrklým chybám, nicméně zatímco divák čeká, jakým směrem se tedy nakonec rozhodne jít, film v závěru poněkud změní taktiku. Do hry vstupuje otázka ztráty, která likviduje podstatu Gilbertova stereotypu a dosazuje jinak očekávatelnému závěru mnohem mocnější vyznění. Svým způsobem navíc satisfikuje obě možné cesty. „Mám narozeniny, ale ty nejsi zvanej, ale můžeš přijít, pokud chceš." V souvislosti s Gilbertem bývá často zmiňovaný především Leonardo DiCaprio, v té době neznámý osmnáctiletý mladík. Ač herec sám ztvárnění mentálně postiženého Arnieho popisuje jako „ohromnou zábavu", Americká akademie filmového umění a věd ocenila jeho výkon nominací na Oscara (nakonec jedinou, kterou film získal). Jistě bychom mohli sáhodlouze diskutovat, zda Tommy Lee Jones v Uprchlíkovi skutečně podal lepší výkon... Abych nekřivdil ostatním, skvělé výkony předvádějí všichni obsazení herci. Režie se scénářem jsou prvotřídní a hudba s kamerou si odvádějí záslužný standart. Jedinou kaňkou na filmu nakonec zůstává vědomí, pod jakými produkty bývá Lasse Hallström podepsán o dvě dekády později. Co žere Gilberta Grapea? je film s jasným poselstvím, které je působivé díky skvěle obsazeným a zahraným rolím, přesvědčivému ztvárnění maloměstského zapadákova a zejména kvůli nepřikrášlenému ztvárnění války s životní rutinou i zdánlivou bezmocí mít vlastní sny. Díky rovněž za to, že se z postav, o nichž příběh vypráví, nikdo nesnažil vyrobit morálně a sociálně vyspělé nadlidi. Celková katarze se odráží ve vědomí vlastního štěstí, které málokdy přichází samo. Málokdy tam, kde člověk dává a bojí si brát zasloužené zpět...

Originální trailer filmu Co žere Gilberta Grapea