Naše makrorecenze jsou tu od toho, aby odhalily, které filmy jsou předurčeny k nadžánrovému úspěchu, a které naopak nikoli. Šest lidí, šest názorů. NEČEKANÁ HUDEBNÍ ZÁKOUTÍ V NEVĚDOMÍ Na Nevědomí mě osobně nejvíce překvapily dvě hudební intermezza, která bych v takovémto typu filmu vůbec nečekal. K ultramodernímu sci-fi kabátku ušitému Kosinským výborně sedí ústřední hudební téma od francouzských elektroniků M83. Ve filmu lze ale slyšet i regulérní hudební „vykopávky“ od dvou britských rockových kapel. První je Ramble On od Led Zeppelin, druhá A Whiter Shade of Pale od Procol Harum. Na první pohled se může zdát zařazení těchto dvou oldies skladeb do postapokalyptické sci-fi jako naprostá šílenost, ale při bližším zkoumání vyjde najevo, že Kosinski nevybral tyto skladby ani omylem, ani náhodou. Když se Jack na svých toulkách zdevastovanou krajinou uchýlí do zelené oázy klidu, nechá nám Kosinski tuto scénu hudebně podbarvit právě folkrockovou baladou od Zeppelinů, ve které se zpívá o touze nalézt „královnu svých snů“. Rovněž Jack se ve filmu rozpomíná a hledá tu, o které neustále sní. Psychedelická artrocková skladba od Procol harum má v sobě zase krásně koncentrovanou nostalgii, do které Jack často upadá právě v momentech „zapomnění“. Jelikož jsem se v této makrorecenzi zaměřil pouze na „hudební zákoutí“, mohu napsat, že Kosinski kongeniálním použitím výše zmíněných písní v Nevědomí prokázal dobrý hudební vkus a výborný cit pro výběr skladeb. Václav Limberk: 8/10
KULATÉ VRTULNÍKY DOBRÉ SCI-FI NEDĚLAJÍ Nevědomí mohl být skvělý film, ale nohy mu podrazilo příliš mnoho nedodělků. Pro podrobné rozepsání veškerých maličkostí zde není prostor, tak alespoň z těch nejdůležitějších. Předně je to zkratkovité představení šablonovitých a nesympatických hlavních hrdinů, se kterými se divák nemá šanci ztotožnit, a tudíž mu na jejich osudech nezáleží. S takovým základem postavíte dobrý film jen stěží. Přičtěte si k tomu zapomenutelné dialogy, nedotažený filozofický podtext, nelogické chování postav, očekávatelné rozuzlení a fakt, že to natočil stejný člověk, který stojí za efektním, ale o nic méně pitomým Tronem, a máte přibližnou představu o tom, jak to bude v kině vypadat. Režisér a scenárista Joseph Kosinski má prostě raději formu než obsah. Bohužel ani ta však není z nejpovedenějších. Pastelově zbarvené motorky vystřídala bílá helikoptéra a spíš než na šedivý postapokalyptický svět se budete soustředit na to, co všechno režisér vykradl. Z filmů můžeme jmenovat třeba Počátek, Ostrov, Predátora či Avatara, z her zase Portal nebo Mass Effect. O klasických filmových klišé, jakými jsou například útěk před ohnivou koulí nebo průlet skalnatou průrvou už raději nezačínejme. Nevědomí je zbytečně dlouhé, na poměry sci-fi nabízí minimum akce a bere se až přehnaně vážně. Jedním z jeho mála kladů je pak štěk Morgana Freemana a hudba v podání M83. Ale to je k návštěvě kina trochu málo, nemyslíte? Jan Trávníček: 4/10
TRANSCENDENTNÍ SCI-FI PRO (NE)PŘEMÝŠLIVÉ Joseph Kosinksi se stále více profiluje jako autorský režisér, jehož filmy nabízejí jedinečnou vizi odlidštěného, designersky dokonalého světa ve spojení s přesnými audiovizuálními kompozicemi a odkazy/citacemi jiných žánrových děl. Díky tomu můžeme Nevědomí chápat jako jistý poddruh "transcendentní" sci-fi, v němž stejně jako v případě Trona druhotný příběh nahrazuje vizionářské spojení geometrických kompozic kamery, důraz na spojení obrazové a zvukové složky a dokonalý design objektů, jenž v nejlepším připomene prospekty futuristické architektury. Je zkrátka radost pohledět na to, že se režisér ve svém druhém snímku stále drží osobitosti i ve vodách blockbusterové sci-fi za stovky milionů dolarů. Zde ale bohužel přichází hollywoodská daň - po první úchvatné bezdějové části Nevědomí totiž nutně musí přijít "nějaký" příběh, které je sice ve své elementární podstatě odvyprávěn vcelku se ctí, ale při hlubším průzkumu logiky poněkud hapruje. Když poté začne snímek směřovat do předvídatelného finále, jde opět spíše o majestátní hudbu a vizuální efekty, které z diváka vymačkají kýžený úžas a emoce, než sílu příběhu a charakterů. Potěšily mě také akční scény, které se od statičnosti Trona posunuly na novou, tentokrát mnohem dynamičtější úroveň (viz honička s drony). Z toho hlediska (a z výše zmíněných) jsem zvědav na Kosinskiho třetí film – a mám takový dojem, že se to může jen zlepšovat. Martin Bubrín: 8/10
MNOHEM LEPŠÍ, NEŽ BYSTE ČEKALI Klidně se přiznám, že už od útlého dětství pro mě platí, že "i blbé sci-fi rovná se stále dobrý film". Na druhé straně mě současná (hlavně) zaoceánská seriálová produkce baví natolik, že všechny filmové blockbustery mi přijdou jako špatné pilotní díly se špatnými scénáři, jen většími rozpočty. Prostě si radši vyberu televizi než kino. To ovšem nic nemění na tom, že na Nevědomí jsem se opravdu těšil. Recenze mě trochu zchladily, naštěstí jsem nezachytil žádné zásadní spoilery, což bych těm, kdo film ještě neviděli, vřele doporučoval. U tohoto filmu totiž víc než u jiných platí, že spoilery dojem z něj opravdu spoilují.Objektivně chápu všechny výhrady těch, které snímek nedostal tak jako mě. Pomalé tempo, téměř divadelní obsazení dvou až tří herců, trošku zbytečný konec po konci... Ale subjektivně mi nic z toho nevadilo, naopak. Po prvních pěti minutách mě dostala trpělivě budovaná atmosféra do světa, z něhož jsem se probudil až po dvou hodinách se slzou v oku. Okouzlilo mě nelineární a chronologicky promíchané vyprávění a nádherná vizuální stránka, pro sci-fi fanouška obzvlášť. Hnidopišské poukazování na mírné nelogičnosti (fakt je mi úplně jedno, že na širé pláni stojí pouze Empire State Building...) mi přijde zbytečné. U mě prostě dobrý. Honza Balušek: 10/10
NAFOUKNUTÁ BUBLINA Nevědomí je dle mého jedna velká nafouknutá bublina, která splaskne dřív, než by si zasloužila. Kosinskiho profese architekta je tu znát a v každém záběru je vidět velký rozpočet. Vizuálně jde o lahůdku, kterou se vyplatí zhlédnout v kině (nejlépe v IMAXu) a také hudební doprovod projektu M83 je moc fajn a příjemný. Jenže zbytek je překvapivě nezáživný a nudný, tvůrci „vykrádají“ slavnější žánrovky a snaží se diváka mnohdy šokovat, jenže se jim to zákonitě nemůže podařit, protože příběh je tak překombinovaný a má tolik děr, že zkrátka nejde přijmout. Kosinski bohužel zvolil nevyrovnané tempo a po většinu stopáže se nic moc neděje a půl hodiny před koncem rázem odhalí všechny rádoby překvapivé trumfy. Na mě tohle prostě nefungovalo a i když jsem na rozdíl od jiných pointu tak úplně neodhadl, vlastně mě vůbec nezajímala. Poměrně solidní obsazení tu nemá co hrát a Cruise je navíc typicky „cruiseovský“, což znamená, že mě moc nepřesvědčil. A nezachrání to ani Freeman. Nevědomí by prospělo, kdyby šlo svou vlastní cestou, nehrálo si na chytřejší, než nakonec je, a nepůjčovalo si tolik z jiných a lepších filmů. Jednou vidět (nejlépe na plátně) a bohužel rychle zapomenout. Vratislav šálek 5/10
DOBRÉ SCI-FI JEŠTĚ NEVYMŘELO Ne, dobrá science fiction ještě nevymřela a ani nevymře, dokud budou po světě chodit chlapíci, jako je Joseph Kosinski. Nevědomí ve výsledku není nikterak originálním a sofistikovaným příběhem, pouze zručně recykluje ověřené prvky ze starších i novějších pecek - dokáže však sladit všechny součástky do funkčního celku a dává vzpomenout na starou dobrou éru žánrových klasik. Plesající dušička sci-fi diváka přejde i nějaké ty logické lapsusy a nedořečenosti, které bohužel dovolenou nedostaly (tvůrci se sice pokusili o zmírnění faktoru neuvěřitelnosti, což ale neznamená, že to funguje). Numero uno filmu je často zmiňovaná audiovizuální stránka, která fantasticky vypadá, bombasticky zní a má v sobě více dynamiky než smečka zdopovaných desetibojařů. Kosinskimu palec nahoru a doufám, že si tenhle pán do budoucna šetří ještě kvalitnější matroš. Potenciál má obrovský. Pavel Pinker: 8/10
