Znáte to asi všichni, poštou vám přijde leták, který vás zve na pohodový výlet na krásný zámek, kde absolvujete prohlídku, dostanete nějaký pěkný dárek a posléze také oběd. Malinkými písmeny v něm však najdete i to, že celá akce je spojena s prezentací nových výrobků. A právě v tom je kámen úrazu - na místo určení ani nedojedete a místo lekce z historie dostáváte lekci z manipulace. Jelikož na podobných výjezdech se v drtivé většině setkáte s obyvateli v důchodovém věku, je pohroma na světě. Obchodníci se neštítí naprosto ničeho a na prosté seniory vyvíjejí enormní nátlak daleko za hranicemi zákona. Výsledkem je pak to, že tito lidé mají doma desítky nepotřebných, nefunkčních a hlavně předražených přístrojů, které musejí splácet. Debutující režisérka Silvie Dymáková se tento fenomén pokusila prozkoumat zblízka a pomocí skryté kamery ukazuje opravdu brutální praktiky zaměstnanců firem, kteří nemají žádné zábrany a mnohdy se dopouští i násilí na těch nejbezbrannějších. Těchto autentických záběrů je tedy ve filmu zhruba třetina, přesto jsou dost výmluvné. Źánrové zařazení Šmejdů není tak úplně jednoduché, neboť rozhodně nejde o čistý dokument. Spíše bych řekl, že balancuje na hranici naučného filmu, což částečně sama přiznala i režisérka na následné debatě, kde podotkla, že snímek je cílen zejména na seniory. Mají-li Šmejdi nezpochybnitelnou výhodu, je to ta, že naprosto dokonale fungují na tzv. první signální. Nepřipravený divák, který o podobných akcích tuší jen to, že se na nich děje cosi nekalého, může být vskutku šokován tím, k čemu se otrlí prodejci uchylují. Jelikož autorka fragmenty z oněch akcí ukazuje postupně rozvržené po celé stopáži, tento dojem se udrží hodně dlouho a divák nemá tak čas moc přemýšlet nad tím, jestli je tu umělecky vše v pořádku, nebo něco chybí. Dymáková také (otázka je zda záměrně, nebo to prostě jen vyplynulo ve střižně) nijak neadoruje poškozené důchodce a nedělá z nich jednoznačné oběti. Mezi řádky lze vysledovat, že vina je i na jejich straně, protože se zkrátka nejsou schopni poučit. Je to dobře vidět v momentě, kdy se režisérka sama zeptá zůčastněných, proč pořád na akce jezdí, když ví, co se tam děje - místo odpovědi se jí dostane klasicky neutrálních a vyhýbavých frází. I z toho důvodu ve vás snímek nezanechá pachuť toho, že se výrazně přiklání k jedné ze stran, byť v tomto případě to jasně vyzývá k odsouzení "těch špatných". S některými kolegy souhlasím v tom, že by Šmejdům prospělo zachycení reakcí a ohlasů orgánu činných v trestním řízení. Ty by většině laické veřejnosti objasnily to, proč se s touto situací vlastně nic nedělá a jaké postihy firmám, které na všem vydělávají, hrozí. Nic takového se tu bohužel nedozvíme, což je svým způsobem škoda, protože snímku tak chybí jakési vyústění a pohled někoho fundovaného (i když typicky suché a obecné vyjádření právníka uslyšíme). To, že se nevyjadřuje druhá strana, tj. firma, která zájezdy pořádá, je v tomto případě zcela pochopitelné a asi to nelze tvůrcům nikterak vyčítat. Po řemeslné stránce v podstatě není co vytknout. Tempo snímku je od začátku slušné, stopáž dosahující nějakých pětasedmdesáti minut je tak akorát, téma je taktéž atraktivní a více než zajímavé (dokonce bych řekl společensky potřebné). Zamrzí jen volba klasické Smetanovy hudby jako podkresu k emotivně vypjatým scénám, neboť k tomu se uchyluje většina tvůrců a začíná to být příliš všední. Zcela zbytečné jsou dlouhé záběry na plačící důchodce, které jsou dost prvoplánové a hraničící s bulvárem. Když už jsme u té bulvárnosti, je nesmírně zajímavé a až směšné, že hlavním sponzorem Šmejdů je největší tuzemský bulvární deník. Vidět jeho logo přes celé plátno po skončení takového filmu je dost zvláštní a svým způsobem i smutné. Nicméně možná i to něco vypovídá o naší společnosti. Šmejdi je ve výsledku silný film, který dlouho účinkuje a v divákovi nějakým způsobem rezonuje. Když opadne euforie, uvědomíme si, že nejde o žádný zázrak a režisérce se jen povedlo vybrat téma, jež ještě nikdo moc detailně nezkoumal a které de facto pošlapává lidskou důstojnost. I z toho důvodu nakonec s odstupem času srážím z původně zamýšlené osmičky jeden bodík a dávám slušnou sedmičku s tím, že jde o hodně solidní a poučnou záležitost. PS: Distributorovi se podařila záslužná věc, když s kinaři po celé republice vyjednal vstup zdarma pro osoby nad pětašedesát let věku. Zkuste proto vzít své rodiče / prarodiče do kina a varovat je před tím, co se na ně valí. Možná jim zajistíte klidnější stáří.

Český trailer filmu Šmejdi