Na první pohled nezávislák v autentických kulisách, ve skutečnosti zajímavý koktejl rodinného dramatu s válečným podkresem. Australská režisérka Cate Shortland, známá díky povedenému debutu Somersault se Samem Worthingtonem a Abbie Cornish, komentuje události těsně po zastřelení Führera. Sleduje dalekou a strastiplnou cestu dcer a bratrů, jejichž rodiče jsou od svých dítek odtrženi válečnou mašinerií. Cesta, která je místy jakousi dětskou křížovou výpravou, selhává, a to i rámci snímku samotného. Shortland se přitom podařilo vytvořit silnou atmosféru, která diváka během prvních minut pohltí a za pomoci využití silných momentů graduje v klíčových situacích. Snově snímaný obraz spojený s nenuceným houslovým podkresem prohlubuje děj, kterému pomáhá zasazení v panensky poválečném Německu. Celá situace, která umožňuje nadhled na události z té druhé strany, poskytuje zajímavou vyprávěcí půdu, kterou režisérka využívá a posiluje ji silnými náladami, jež svléká do nižších pudů a nachází vlastní metodiku vyprávění. Tímto způsobem se do paměti vryjí scény, které by jinak mohli být pouhou vatou. Impresionistické sklo, které místy hraničí až s romantismem, funguje jako mírný protipól s na první pohled buržoazní rodinou střední vrstvy. Absence charakterové předehry dává odstup mezi divákem a postavami, a to i přes konfrontaci s tématy jako je holokaust. Lořin charakter (perfektní Saskia Rosendahl) tyto témata sice rozvíjí, v rámci putování po Vaterlandu ale vyznívají naprázdno a jedinou funkční vsuvkou je charakter žida Thomase, kterého ztvárnil Kai-Peter Malina. Šestku ode mě ale film nakonec dostal právě kvůli příběhu samotnému. I když filmařsky a technicky funguje vše, jak má, snímek sám o sobě příliš neobstojí. Lore působí jako kamerový eden s hlubokým obrazotvorným citem, jehož sledování vyvolá v divákovi velkou směs pocitů a prožitků. Celý tento duch, který se daří režii a kameře stvořit během sta minut, po rozsvícení kinosálu vyprchá - silnějšího poselství či charakterové katarze se divákovi nedostane. Při sledování se také dost možná přistihne frustrován nudou v obrazech, které občas fungují jen samy o sobě. Lore bude každopádně po uvedení do kin působit individuálně, mnohem víc než ostatní snímky. Strhání postav ke kořenům morálních rozhodnutí je tak vlastně jediným prvkem, který charaktery někam posune. Díky putovací nátuře působí navíc film velmi epizodně - v samostatných dílech dochází k opatrnému nastínění některé z válečných problematik, ať už se jedná o Hitlera, nacistickou výchovu mladičké Lore nebo o židovství, které mělo to vůbec nejvlhčí podhoubí. Mimo artové snímky, které fungují samy o sobě, na výpravě, kameře a dalších kinematografických atributech moc nezáleží. Vše samozřejmě funguje do jisté míry, ale pořád se jedná o vlastnosti uměleckého díla, jehož duchem je samozřejmě citový vztah s pozorovatelem. Zamilované páry chodí na romantické komedie, rodinky kupují lístky na animáky, hipsteři zase vyhledávají festivalové snímky. Vždy jde o to, co v lidech film zanechá, o stopu, kterou potom otisknou do kamarádů nebo do čsfd komentáře. Lore v divákovi nezanechá vůbec, ale vůbec nic.

Originální trailer filmu Lore