Koprodukční litevské sci-fi se zabývá stále atraktivním námětem týkajícím se cestování do mysli jiného člověka. Mladá režisérka Kristina Buozyte ho navíc spojila s klasickou romancí. Jak uspěla v konkurenci slavnějších tvůrců?
Cestování do mysli jiných lidí je ve světě filmu poměrně atraktivní námět a skýtá několik možností, jak ho využít. Pro tvůrce je navíc velkou výzvou, protože fantazii se de facto meze nekladou a oni si mohou v rámci rozpočtu vymýšlet jakkoli zajímavý svět a jeho fungování. Do řady filmařů, kteří se do tohoto tématu pustili, se zařadila i litevská režisérka
Kristina Buozyte, jež divákům servíruje své ambiciózní sci-fi
Mizející vlny (na některých festivalech uváděné jako
Aurora).
Hlavním hrdinou je mladý informatik Lukas žijící v poměrně spokojeném manželství, který se zúčastní kontroverzního mezinárodního experimentu. V jeho rámci dobrovolně vstoupí do mysli mladé ženy Aurory nacházející se v komatu, aby jí pomohl navrátit vědomí. Jenomže se začne zaplétat do osidel jejích vášní, tužeb a fantazií, což zcela naruší jeho reálný život. A bez povšimnutí to nezůstane ani u jeho nadřízených, kteří se celou akci pokouší okamžitě zastavit. Zamilovaný Lukas však dělá, co může, aby je přesvědčil o správnosti celé věci.
Mizející vlny je jen velmi těžko uchopitelný snímek, u něhož je každé hodnocení vysoce orientační. Vyloženě potěší, že
Buozyte má jasnou vizi, kterou chce divákovi předat. Způsob, jakým to však dělá, nesedne každému. Vizuálně jde však o nadprůměr a zajímavou záležitost, která na to, odkud pochází, splňuje poměrně vysoké požadavky. Není to tedy žádná opulentní podívaná, ale typicky evropský kousek, který se ale nemusí v tomto ohledu za nic stydět.
Mnohdy je vidět, že režisérka má dost nápadů a vyvinuté estetické cítění a některé scény jsou opravdu fantasticky vymyšlené a zrealizované. Příkladem budiž moment, kdy v hromadném sexuálním výjevu splývají jednotlivá těla do sebe a počet lidí rozeznáme pouze podle hlav. Stejně tak kamera je fantastická a maluje vskutku skvostné obrazy, které jsou až opojné. Po této stránce není filmu co vytknout a ukazuje se tu potenciál, který v sobě autorka má. Ani obsazení není špatné a u nás neznámé tváře předvádí velmi dobré kreace. I vzhledem k neokoukanosti herců působí vše o to autentičtěji.
Jestliže jsem zmiňoval, že
Buozyte je dobrá režisérka, jako scenáristka už se tolik neosvědčila. Romantická linie na mě totiž tak úplně nepůsobila, což je v romanci zásadní problém. Postava Lukase postrádá motivaci a pochopit, proč se po první návštěvě hlavy zamiluje do sledovaného objektu, je velmi těžké. Výsledku neprospívá ani množství symbolů, které jsou zcela evidentní, leč absolutně nevysvětlené. Proto když oba hlavní hrdinové stolují a posléze po sobě začnou házet jídlem a lít si na hlavu různé tekutiny, vypadá to hodně bizarně a až nepatřičně. A je to škoda, protože opravdu stačilo alespoň náznakem uvést, proč se všechno děje. Alespoň, že chemie mezi hlavnímí představiteli
Mariusem Jampolskisem a
Jurgou Jutaite víceméně funguje.
Ani vyměřená dvouhodinová stopáž ničemu neprospívá a podstatné zkrácení by bylo jedině pro dobro věci. Spousta scén plní funkci vaty a děj zpomaluje a divák se tak bohužel neubrání nudě. Navíc devalvují i zmiňované režijní nápady, které se logicky ztrácí a v hlavě tak neutkví. Také erotických vsuvek, které rozhodně nejsou vulgární a udržují si úroveň, která nikoho neurazí, mohlo být výrazně méně. Takhle totiž většinou působí samoúčelně a děj nikam neposouvají. Taktéž přeskakování z roviny snové do té reálné se nepodařilo úplně jasně vymezit, často tudíž tápeme, kde se postavy zrovna momentálně nachází.
Po doběhnutí závěrečných tituků si tak dost možná budete připadat mírně zklamaní, neboť synopse slibovala mnohem lepší zážitek. Moc toho ve vás nezůstane a za pár dní si vlastně nevzpomenete, co jste to viděli.
Mizející vlny je tak vlastně tím nejhorším příkladem festivalového filmu - nikoho sice neurazí a má své světlé stránky, na druhou stranu je ale dost nevýrazný a atraktivní téma, na které láká, rozhodně nevyužívá tak, jak by mohl. Proč se tedy dostává do širší distribuce, tak většina lidí (včetně mě) nepochopí.
Originální trailer filmu Mizející vlny