Steven Soderbergh ve své tvorbě osciluje od nezávislých nízkorozpočtových filmů po hollywoodské mainstreamové snímky, experimentuje s formou, žánrem i stylem. Někdy se formální prostředky obou pomyslných pólů organicky proplétají. Stručně řečeno každý jeho další počin se od těch předchozích něčím odlišuje. Soderberghův rukopis spočívá v tom, že nemá jednoznačně rozpoznatelný formální styl. Přesto lze v jeho tvorbě nalézt – samozřejmě s výjimkami potvrzujícími pravidlo – společného jmenovatele. Po obsahové stránce se velmi často vyjadřuje k sociální tématice. Jeho debut Sex, lži a video vypovídá o odcizení a stereotypech, Bublina mapuje zkostnatělost respektive nemožnost vymanit se zaběhnutého řádu věcí, Erin Brockovich poukazuje na marný boj jedince proti celku či systému atd. Naproti tomu formální postupy jsou v mnohém ovlivněny množstvím referencí na klíčová díla světové kinematografie. Soderbergh nezřídka kdy testuje pružnost žánrových konvencí. Jinak tomu není ani v jeho údajně posledním snímku. Kromě odkazů na jiná díla ve Vedlejších účincích spojuje témata, kterými se už v minulosti zaobíral i ve svých filmech. Sex – v nefunkční podobě mezi hlavní hrdinkou a jejím manželem, nebo jako tenze mezi ní a jejím psychiatrem. Lži – jimiž se snad všechny postavy v tomto filmu úmyslně i nevědomky obestírají. Video – ve formě usvědčujících důkazů. Bublina – cíleně nafouknutá kolem skandálu s nežádoucími efekty předepisovaných medikamentů. Zkrat – který zásadním způsobem ovlivní chování jedné z postav, když zjistí, že se nechala chytit do nastražené léčky. Schizopolis – jako ironizující označení pro současný New York, jehož obyvatelé trpí neurózami takové míře, o níž se Woody Allenovi jen zdá. A tak by bylo možné pokračovat ještě dlouho. Důležitým aspektem Soderberghova fikčního světa je fakt, že zde většinou funguje jako téměř svrchovaný autor. V tomto konkrétním případě se jedná o roli režiséra, střihače (pod standardním pseudonymem Mary Ann Bernard) a kameramana (skrytého pod identitou Petera Andrewse). Vedlejší účinky jsou asi nejvíc ze všeho psychologickým thrillerem, nasnímaným aktualizovanými postupy noir filmu, především co se týče rámování a tónování obrazu. Světlo procházející zataženými žaluziemi na policejní stanici, šedé, deštivé ulice New Yorku, všeobecně tlumené osvětlení i nestandardní úhly záběrů. Nicméně na rozdíl od klasických příběhů s detektivní zápletkou, která diváka všemi prostředky filmové řeči vtahuje do děje, je zde Soderbergh, podobně jako ve svých dalších filmech s kritickým sociálním podtextem, nezúčastněným – jakkoli rozhodně ne lhostejným – pozorovatelem. Právě tento odstup (například v uchopení jednotlivých charakterů nebo při kompozici záběrů) dodává jeho bystrým analýzám na intenzitě. Už od prvního záběru, kdy kamera hledá svůj cíl v panoramatu newyorských domů, aby následně vklouzla do bytu, po jehož podlaze se táhne krvavá šmouha, buduje Soderbergh hitchcockovsky znepokojující atmosféru. Napětí graduje ve scéně s nožem, která notně připomíná tu nejproslulejší z Psycha. Velké celky střídají velké detaily, které v kombinaci s občasnými netradičními úhly kamery vyvolávají v divákovi dojem, že někoho – sám neviděn – pozoruje. Celkové vyznění pak podtrhuje i přiléhavá, leč nevtíravá hudba Thomase Newmana. Napětí se stupňuje také díky hlavní hrdince Emily Taylor (Rooney Mara). Její role má atributy noirové femme fatale a zároveň v sobě nese ambivalentnost ženských postav z některých Hitchcockových filmů. Dokáže se tvářit jako vyděšené děvčátko, které mají potřebu všichni chránit, a vzápětí se proměnit v zákeřnou, vypočítavou mrchu. Existenci Emilyny rozdvojené povahy nejlépe, jakkoli možná zbytečně polopaticky, ukazuje scéna na okázalém večírku, na nějž doprovází svého manžela Martina (Channing Tatum), který byl právě propuštěn z vězení. Emily, potýkající se s těžkým záchvatem deprese, odchází k baru. V jednu chvíli vidíme její křehký, ztrápený obličej a následně ona sama pozoruje svůj obličej v pokřiveném odrazu zrcadla naproti ní. Na okamžik se zdá, že její psychický stav se navenek reprezentuje jako reálné fyzické znetvoření. Emily má v sobě obě dvě tváře už od začátku a jedna z nich se v průběhu filmu čím dál tím víc odkrývá. Oproti tomu postava psychiatra Jonathana Bankse (Jude Law), kterému se Emily dostane do péče, projde dramatičtější proměnou. Zpočátku se jeví jako ješitný, rezervovaný Angličan, kterého nemůže nic vyvést z konceptu. Jakmile se ale ocitne v ohrožení, dokáže, že mu přeci jen v žilách koluje krev. Odkazy vztahující se k poetice Hitchcockových filmů lze nalézt nejen ve zvolených postupech filmové řeči, ale také v základních myšlenkách, které Soderbergh ve Vedlejších účincích tematizuje. Základním leitmotivem tohoto snímku je úzkost a strach. Jedni ho pociťují díky hrozbám vycházejícím z reálného světa, který postavy obklopuje, druzí kvůli chemickým procesům, které probíhají v lidském mozku. Jak jednoduše shrnuje Jonathan: „Deprese je neschopnost představit si budoucnost.“ Vedle toho ale představuje běžného člověka, který je souhrou okolností vytržen ze své zaběhnuté a poklidné existence. Pokud chce získat svůj život zpět, musí se stát hrdinou, který se sám postaví nejen rozjetému vlaku příčin a následků, ale i těm, kteří drží v rukou moc. Námět zaběhnutého mocenského systému, jehož principy jsou demonstrovány na jednotlivci už režisér zpracoval například ve filmech Erin Brockovich, Nákaza, Informátor aj. Ve Vedlejších účincích se ale později ukáže, že jisté události někdy nejsou tím, čím se zdají být. Soderbergh se ve filmu také snaží nastavit zrcadlo současnosti – vyjadřuje se k ní jejím jazykem a volí aktuální témata. Jakkoli se vše zdá cílené a dokonale technicky provedené, příběh sám o sobě trochu pokulhává. Film postupně ztrácí napětí, protože po tolika nečekaných zvratech se vlastně může stát cokoli. K tomu přispívá i nevyrovnaná dynamika. Začátek je příliš rozvláčný na to, jak překotný je sled událostí v závěru. Na druhou stranu nelze Soderberghovi upřít, že se mu podařilo převést analýzu neduhů současné společnosti do formy oblíbeného krimi thrilleru.

Český trailer filmu Vedlejší účinky