Film Sezení je velmi příjemným překvapením roku 2012. Vznikl jako nízkorozpočtový snímek, který podle skutečných událostí natočil poměrně neznámý režisér Ben Lewin. Předlohou mu byl článek „O schůzkách se sexuální náhradnicí“ Marka O´Briena, který vyšel v roce 1990 v časopise Sun. Mark O´Brien byl americký novinář, básník a zastánce práv zdravotně postižených. V šesti letech prodělal obrnu, ochrnul a do konce života musel žít ve speciálním přístroji nazvaný „železné plíce“, ze kterého mohl ven za přítomnosti ošetřovatelky jen na několik hodin denně. Děj filmu mapuje krátké období jeho života v roce 1988, kdy se Mark rozhodne využít služeb takzvané sexuální náhradnice Cheryl Cohen Greenové. Ta mu pomůže překonat léty rodinnou a náboženskou výchovou vypěstovaný strach z intimního sblížení s druhým pohlavím a umožní mu alespoň na krátký čas i přes komplikované tělesné postižení prožít plnohodnotný partnerský život. Film se tu zaměřuje na dosud neprobádané téma sexuality zdravotně postižených. Režisér a scenárista v jedné osobě Ben Lewin má s obrnou své vlastní zkušenosti. To vysvětluje, proč ho Markův příběh tolik zaujal a nepřekvapí fakt, že se tohoto choulostivého tématu chopil s tak pozoruhodným pochopením pro Markův těžký životní osud. Natočil ho jako střízlivé komorní drama, kde se vyvaroval všech možných nástrah, které podobné příběhy skýtají, zvláště jsou-li podle skutečných událostí. Vyhnul se přehnanému patosu a citovému vydírání, ač emocí tu divákovi nabídne vrchovatě. Příběh odlehčil humorem, podpořil ho vtipnými a chytrými dialogy a lakonickými promluvami hlavní postavy, kterými ironicky komentuje svoje zkušenosti kvadruplegika. Kromě brilantně vypilovaného scénáře měl Ben Lewin hlavní trumfy ve svých hercích. Marka ztvárnil výjimečně přesvědčivě John Hawkes, který vyvolává iluzi, že jde skutečně o paralyzovaného člověka. Herec si byl pro svoji roli ochoten dočasně nasimulovat nepřirozené vychýlení páteře a také se naučil ovládat ústy tužku, s kterou Mark „pracoval“. Druhou klíčovou postavu v příběhu ztvárnila Helen Hunt, která jí vtiskla velkou charakterovou sílu a nezávislost, a zároveň citlivost a sympatickou bezprostřednost. Ostatní postavy jako například Markův přítel a zpovědník otec Brendan, ošetřovatelka Vera, Cherylinin manžel a také Markova životní partnerka Susan zůstávají v pozadí. Film se soustředí především na jeho několik setkání s Cheryl. Právě jejich společné scény „sezení“ tvoří fascinující jádro filmu. Obě postavy se s postupujícími sexuálními lekcemi neubrání jistému sblížení. Především pak Cheryl hrozí, že překročí svou předepsanou roli sexuální terapeutky, když pozná Markovu rodící se citovou náklonnost k ní. Oba herci dokázali brilantně vystihnout toto emoční ostří, které vzniklo v situaci, kde se přítomnost citů z profesionálních důvodů musí vyloučit, nehledě na to, že Cheryl je vdaná. Helen Hunt sugestivně vyjádřila těžkou pozici své postavy plynoucí z konfliktu své zvláštní profese a odpovědnosti matky a manželky a pocitů, které v ní senzitivní Mark vyvolá. Režisér pro svůj film zvolil klasický lineární způsob vyprávění, který ale na několika místech zpestřuje flashbacky. Například v klíčové scéně z jednoho „sezení“ si dovolí krátkou reminiscenci Markova dětství, ve finální scéně v kostele zase zařadí flashback, který zesílí pointu filmu. Režisér si počíná jako zkušený tvůrce, do kterého bych neřekl, že má za sebou zatím jen pár realizovaných projektů (mimo jiné např. zkušenosti z televizních seriálů AllyMcBealová nebo Změna je život). Výjimečnosti filmu Sezení si všimla kritika i diváci na premiéře na filmovém festivalu v Sundance a film od té doby posbíral celou řadu ocenění i na dalších filmových přehlídkách v USA a ve světě. Získal i oscarovou nominaci pro Helen Hunt za výkon ve vedlejší roli, bohužel neproměněnou. Zaráží mě ale, že další kvality, minimálně ještě herecký výkon Johna Hawkese a výjimečně kvalitní scénář zůstaly oscarovou akademií nepovšimnuty. Přesto je to slušná bilance pro nenápadný nezávislý snímek, který se zatím do našich kin bohužel nedostal, nicméně se alespoň objevil v nabídce letošního Febiofestu. Koho by však film lákal jen kvůli jisté „pikantnosti“ námětu, byl by zklamán. Film se sice nevyhýbá choulostivým scénám a nahotě, ale tyto scény působí na americké poměry až překvapivě přirozeně a civilně. Kdo však bude připraven na neobvyklé komorní drama, dostane se mu silný filmový zážitek, na který jen tak nezapomene. Ve mně osobně zanechal tento film jeden z nejsilnějších dojmů za poslední dobu a věřím, že jeho kvality nezůstanou vnímavým divákem nepovšimnuty.

Originální trailer filmu Sezení