Oscarový dokument s až detektivní zápletkou vypráví o hledání jednoho zapomenutého hudebníka. V čem tkví jeho kouzlo, které okouzlilo Akademii natolik, že se rozhodla mu udělit slavné ocenění? A může zaujmout i u nás?
Oscarová sezóna je za námi a i v našich kinech už jste mohli všechny podstatné filmy (ať už oceněné nebo jen nominované) vidět. Proto je velmi příjemné, že jeden z distributorů zařadil do svého programu i nositele sošky v kategorii Nejlepší celovečerní dokument
Pátrání po Sugar Manovi. Na vlastní oči se tak můžeme přesvědčit, co v zámoří z tohoto žánru okouzlilo Akademii natolik, že se rozhodla udělit zlatého plešouna.
Snímek vypráví příběh hudebníka
Rodrigueze, kterého na sklonku šedesátých let objevili v jednom zapadlém detroitském baru dva producenti. V jeho silných melodiích, nadčasových textech a jejich svérázné interpretaci viděli obrovský potenciál. Dvě alba, která zpěvák v USA vydal, ale překvapivě propadla a po samotném umělci se slehla zem a zbylo po něm jen pár nepotvrzených historek o sebevraždě, kterou měl spáchat přímo na pódiu. Pirátská kopie jedné z desek se nějakým způsobem dostala do Jihoafrické republiky, kde se stala symbolem tamní revoluce a ze samotného
Rodrigueze udělala obrovskou hvězdu. Dva hudební publicisté se rozhodli, že hudebníkovo tajemství poodhalí a pokusí se zjistit, co se s ním vlastně stalo. A tomu, co se dozvídají, se nestačí divit.
Pátrání po Sugar Manovi není dokumentem v klasickém slova smyslu a hodně připomíná svou stavbou netradiční detektivku. Společně s aktéry odkrýváme jednotlivé stopy, které nás zavádějí blíž a blíž k cíli. Stejně jako v detektivce si mnohokrát musí "hudební detektivové", jak se sami publicisté nazývají, vystačit s minimálními indiciemi, které na první pohled nemají nic společného. Přesto po jejich hloubkovém prozkoumání zjistíme, že jsou dalšími střípky do celé skládačky. Divák tedy není jen pasivním pozorovatelem, ale pokud chce, může se pokoušet aktivně zapojit a spojovat si jednotlivé šifry. I z toho důvodu si troufám tvrdit, že film zaujme i ty, kteří jinak dokumentům neholdují.
Režírující
Malik Bendjelloul navíc velmi dobře pochopil, že snímek vyžaduje, aby se stáhl do pozadí a svou práci odvedl až při postprodukci. Přímých otázek aktérům tedy klade velmi málo a soustředí se na to, aby vše fungovalo jako celek. I když se tu střídá poměrně dost tzv. mluvících hlav, díky režii to nikdy není nudné a dozvíme se vždy jen to podstatné a naštěstí úplně chybí slovní vata, která je velkým neduhem žánru. Fantastická střihová stránka dodává všemu obrovský emoční náboj a dočkáme se i kýženého humoru, v němž tvůrci roztomile shodí sami sebe, čímž získávají pomyslné body navíc. Nadšení všech zúčastněných je nakažlivé, takže divák s napětím očekává, jak se vše bude vyvíjet dál.
Hlavní síla filmu tkví ovšem v osobě samotného
Rodrigueze. Jeho hlas je natolik zvláštní a charismatický, že si vás okamžitě získá a nad texty jeho písní budete hodně přemýšlet a uvědomíte si, jak nadčasové jsou a proč se v JAR staly symbolem boje proti apartheidu. Že se ona hudba táhne celým snímkem asi nemusím připomínat. Má takovou sílu, že uchvátí i ty, kteří se jinak podobnému hudebnímu žánru obloukem vyhýbají. Příjemným bonusem budiž i to, že v druhém plánu se zcela nenásilně dozvíte něco z pohnuté historie JAR, která u nás není skoro známá, ač má hodně společných znaků s komunistickým režimem.
Jedinou výtkou, kterou k tvůrcům směřuji, je zdlouhavý začátek, jenž možná nabízí několik zbytečných informací, bez nichž bychom se mohli v klidu obejít. Pro někoho může být vadou na kráse i to, že po celou dobu působí stěžejní příběh tak neuvěřitelně, že se několikrát zamyslí nad tím, zda nejde o mystifikační dokument. I když se tato myšlenka hodně často vkrádá, vězte, že jde o čistou pravdu, což potvrdil i tuzemský distributor, který má v JAR známé a okamžitě se s nimi spojil, aby mu potvrdili, nebo vyvrátili jeho úvahy. Skoro až pohádkový osud jednoho muzikanta je tak realitou.
Pátrání po Sugar Manovi je dost těžko uchopitelný film, který je nejlepší vidět a prožít. Zanechá ve vás hodně optimismu a nabije vás pozitivní energií do zbytku dne. Pokud na něj půjdete bez přehnaných očekávání a budete smířeni s dalším tuctovým dokumentem, zaručuji vám, že budete hodně překvapeni a není vyloučeno, že snímek budete chtít vidět co nejdříve ještě jednou. A jeho oscarové ocenění je jen pomyslnou třešínkou na dortu.
P.S. Od 14. března najdete film pouze v pražských kinech Aero, Oko a Světozor, do širší distribuce se dostane až v průběhu měsíce dubna.
Český trailer filmu Pátrání po Sugar Manovi