Drama ze sportovního prostředí Tím hůř, když padnou (The Harder They Fall, 1956) režiséra Marka Robsona je známé jako poslední filmový projekt Humphreyho Bogarta a zároveň jako snímek, který naplno odhalil korupci v profesionálním boxu. Organizovaný zločin pronikající do tohoto sportovního odvětví se už na konci čtyřicátých let okrajově objevil i v hollywoodských snímcích Tělem a duší (Body and Soul, 1947) v režii Roberta Rossena a v Podvodu (The Set-Up, 1949) Roberta Wise. Sám Mark Robson v roce 1949 rovněž natočil jeden ze zásadních boxerských snímků – Champion s Kirkem Douglasem v hlavní roli. Tím hůř, když padnou se však na rozdíl od zmiňovaných snímků na nekalé praktiky uvnitř této sportovní disciplíny zaměřuje primárně. Tematizuje chamtivost a úplatkářství boxerských promotérů, kteří ovládají celé odvětví, a zároveň kritizuje jimi vytvářený falešný mediální obraz sportovních hrdinů (zesměšňující jarmareční hudební motiv doprovázející záběry reklamního autobusu slavného boxera je tomu jasným důkazem). Ústředním protagonistou Tím hůř, když padnou je kdysi úspěšný redaktor sportovní rubriky Eddie Willis (Humphrey Bogart), jehož „sláva“ vyhledávaného sloupkaře už dávno zašla a nyní se potýká s nezaměstnaností. Proto dlouho neváhá s přijetím nabídky od předního boxerského promotéra Nicka Benka (Rod Steiger), aby pro něj pracoval jako tiskový mluvčí a šířil mediální publicitu jeho nového chráněnce, argentinského boxera Toro Morena (debutující Mike Lane). Samozřejmě je v tom háček: mohutný Toro (jehož představitel vypadá jako zvětšená kopie noirového klasika Raymonda Burra) ve skutečnosti boxovat neumí a tým trenérů kolem něj se pouze snaží co nejvíce skrýt jeho nemotornost. I když se tato nepoctivost Eddiemu vnitřně příčí, vidina peněz a s nimi spojené poklidné penze je pro něj natolik lákává, že s přijetím práce dlouho neotálí. Sláva ve skutečnosti netalentovaného boxera se díky Eddieho kontaktům a schopnostem šíří velice rychle. Toro zvítězí v sérii předem domluvených zápasů a dostává se mezi vrcholné profesionály, zatímco jeho manažeři jej mezitím okrádají. Prostoduchý boxer samozřejmě jako jediný nemá o ničem ani potuchy a opravdu věří ve své sportovní nadání - do té doby, dokud jeden z jeho protivníků po zápase nezemře na krvácení do mozku (které však ve skutečnosti bylo následkem těžkého zranění, jež utrpěl v souboji s jiným boxerem). Silně nábožensky založený Toro trpí pocitem viny, že jej zabil, a chce se okamžitě vrátit domů. V tomto momentě dostává prostor totální deziluze, tolik typická pro atmosféru filmů noir. Argentinský obr, který si dosud užíval svých pět minut slávy, je konečně konfrontován s tvrdou realitou. Snímek Marka Robsona byl natočen podle stejnojmenného románu Budda Schulberga, který se mimo jiné proslavil díky spolupráci s Eliou Kazanem na snímcích V přístavu (On the Waterfront, 1954) a Tvář v davu (A Face in the Crowd, 1957), k nimž napsal scénář. Schulbergův román z roku 1947 se dotýká skandálu kolem italského boxera, světového šampiona Primo Carnera přezdívaného Ambling Alp, který (vcelku pochopitelně) po uvedení filmu Tím hůř, když padnou žaloval studio Columbia. Robsonova sonda do profesionálního boxu odráží Schulbergovu dobrou znalost tohoto prostředí. Scény z ringu působí velmi autenticky (kameraman Burnett Guffey byl nominován na Oscara), čemuž napomáhá i skutečnost, že ve filmu byli obsazeni i skuteční boxeři: Torova trenéra George ztvárnil Jersey Joe Walcott a jeho protivníka v ringu, Buddy Branena, který mu uštědří krutou finální porážku, si zahrál Max Baer. Další bývalý boxer, Joe Greb, ztvárnil v cameo roli zbídačeného sportovce sám sebe. Eddie Willis byl pro změnu inspirován reálnou postavou novináře a boxerského promotéra Harolda Conrada, jenž dokonce později pracoval v Hollywoodu jako filmový scenárista. Bogartův samotářský hrdina se jako tradičně pohybuje za hranicemi zákona a oplývá cynismem jeho postavám vlastním. Eddie Willis se stal divácky velice oblíbenou postavou a pro herce jeho formátu nepochybně představoval úctyhodný odchod z filmového plátna (Bogart v lednu následujícího roku podlehl po dlouhém boji vážnému onemocnění - rakovině jícnu).

Drama Marka Robsona (v Cannes nominováné na Zlatou Palmu) má v dějinách hollywoodského filmu zásadní místo. Vedle výše jmenovaných boxerských snímků z konce čtyřicátých let se stalo inspiračním zdrojem pro Scorseseho Zuřícího býka (Raging Bull, 1980). Původně mělo dva odlišné konce: v tom nekompromisnějším Eddie usiloval o naprostý zákaz boxu, zatímco v druhém, ke kterému se nakonec tvůrci přiklonili, pouze trvá na jeho federálním prošetření - Bogartův hrdina, přestože je mu vyhrožováno, se rozhodne odhalit pravdu o Benkově promotérském syndikátu.