Tvůrce servíruje svůj dokumentární debut Side by Side ve stylu známé, nadměrně využívané hollywoodské linky. Na světě jsou dva druhy lidí. Kenneallyho téma vykládané skrze ústa Keanu Reevese je vysoce aktuální. Jak samozřejmě mnozí techničtí nadšenci a filmoví diváci vědí, na film se točí dodnes. Je velká spousta filmařů, kteří přes sto let starou technologii stále preferuje nad moderními digitálními postupy. Až do nedávné doby přece nebylo vedle celuloidu mnoho jiných alternativ. Přitom si troufám na vysoce diskutabilní osobní názor - kvality filmového políčka se stále ještě nedosáhlo. Nejnovější digitální kamery a fotoaparáty nabízí úžasné dynamické rozsahy, věrné zachycení scény ve vysokých snímkovacích frekvencích a s úžasnými výsledky. Pořád se ale v principu snažíme jiným způsobem nahradit velmi starou technologii, a už tohle tvrzení ve svém jádru definuje celuloid jako standard, kterého se snažíme zpětně dosáhnout. A vlastně i dnešní doba je živým důkazem o počtu lidí, kteří si uvědomují kvality analogového obrazu vypáleného chemií na nic jiného než kus plastu. Nesnažím se zde vyzdvihovat to kouzlo neznáma, které vzniká při vyvolání materiálu, ani večerní promítání toho, co štáb ten den natočil; nechci ani vpalovat čtenáři názory většiny filmových škol, které tyto technologie posvátně preferují. Mluvím o absolutní kvalitě zachycení obrazu, která je nepopiratelná. Příkladem mohou být i digitální fotoaparáty. Drtivá většina používá řádově menší snímače, než je velikost filmového pole, protože, přiznejme si, se zachycením na digitál jsme stále v plenkách. Pokud chcete foťák, jehož optický ekvivalent bude 35 milimetrů plochy, budete si za tzv. "fullframe" senzor muset hodně připlatit. Zlatá éra digitální technologie právě přichází, ale filmový průmysl je fenomén postavený na mnohem jednodušším principu, který ve výsledku generuje ohromné množství financí. A vděčí za to pouze a jenom celuloidu. O tématu referují vysoce zajímaví lidé. Divák uslyší zajímavosti a kariérní postřehy od slavných hollywoodských režiséřů. Martin Scorsese vypráví o legendárním Taxikáři, Danny Boyle rozebírá kinetiku ve svém Milionáři z chatrče a použití digitálních minikamer v uzavřeném Londýně při točení 28 dní poté, Fincherovi se při slově "RED" lesknou oči a Soderbergh s Rodriguezem by si mohli plácnout a vynaleznout nejnabušenější digitální stroj. Christopher Nolan se představí jako fanda praktických triků ze staré školy a uživatel celuloidu, na který byly mimochodem točeny i scény z Temného rytíře. Režiséra také následuje kult fanatiků za jeho sedmdesátimilimetrový IMAX formát, využit ve scénách v Temný rytíř povstal. A musím uznat, že takový obraz jsem ještě v životě neviděl. Na světě je velká spousta lidí zastávající přesvědčení (i když jde pouze o dojem), že digitální snímací technologie jsou v dnešní době velmi daleko, prakticky u fyzikálního vrcholu. Opak je pravdou. Hodina čtyřicet minut uteče jako voda a divák si bude přát mnohem víc. Vylití takového množství informací je pro lidi neznalé filmovou technikou koupáním v čistém blahu, jehož proudy provoní zkušenosti filmových ikon, které zpovídá samotný Neo. Co víc si přát. Absolutní povinnost každého filmového fandy.

Originální trailer filmu Side by Side