Ačkoli ke zjevným násilnostem v novém českém filmu Záblesky chladné neděle nedojde, pocit ustavičného ohrožení je tu velice silný - a hlavní hrdinka Dora alias Tereza (začínající Adéla Petřeková se poněkud míjí s předpokládaným typem trochu naivizované zhrzené milenky a míří k bezdůvodně vyzývavé, ale také "blběnské" poloze), si do posledního okamžiku není jista, zda se neocitla v ještě větších nesnázích, než z jakých právě prchla. Doslova totiž vyskočila z jedoucího auta, aby unikla majetnickému partneru (Kryštof Rímský), avšak záchrana u jiného řidiče () náhodně kolem projíždějícího se záhy začíná jevit také jako sporná. Dostane totiž od něho nabídku, aby se za úplatu vydávala za přítelkyni prý jeho poněkud svérázného bratra Martina (Jan Plouhar) na oslavné rodinné sešlosti. Nabídku přijme, ale v prostředí zdevastovaného statku kdesi na samotě a v blízkosti podivínsky se chovajícho muže ji počne ovládat strach. Partner, od něhož utekla, ji navíc hledá s vytrvalostí vskutku hrozivou. Rímský se totiž více než úspěšnému podnikateli podobá nebezpečnému maniaku. Avšak případné "zlo na dně duše" lze také vytušit u zbývajících mužských hrdinů, jak u Jaškówova, tak zvláště u Plouharova, jenž se povětšinou jen plouží s nepřítomným pohledem a puškou v ruce. Avšak herecká prezentace vlastně není směrodatná, protože rozhodující významové korekce divák získává až z kontextu vyprávění, z doplňujících informací o postavách, ať již je sdělí samy nebo jsou sděleny někým jiným. Scenáristka Iva Prochazkova zdá se inklinovala více k psychologickému dramatu a pohrávala si s nejednoznačností toto, jak odečítáme jednání lidí kolem nás (nejde tudíž ani tak o to, co lidé skutečně činí, ale jak my jejich počínání dešifrujeme). Režisér Ivan Pokorný se však rozhodl zdůraznit polohu thrilleru a jako vůdčí linii vypíchl téma utíkání, kdy na hrdinku v potížích, shodou okolností považovanou za prodejnou holku, doléhají stále znepokojivější náznaky snad až vražednických rozměrů. Avšak současně i ona může být, soudě podle výpovědí o ní i podle jejího chování, vnímána jako psychicky narušená, schopná brutálně zaútočit. K tomu žánrově patří nejen dotek několikanásobného úprku, ale především nedořečené náznaky čehosi strašlivého, zvláště pak v souvislosti s tajemně se chovajícím Martinem - krvavá skvrna na svetru, výstřel z pušky, sousedčino vyprávění o děsivé tragédii, která se na statku odehrála. Režisér se zamýšlené vyznění rozhodl podpořit jak sirým, mlžnatým, studeným dnem, během něhož se celý příběh odehrává, tak zlověstně vyhlížejícím, zpustlým domem, v němž se celá jeho druhá polovina odehrává. Mnoho aspektů však zůstává pominuto: například jen povrchně je zmíněno a domýšleno postavení Martinových příbuzných, zřejmě vážených zbohatlíků, kteří bydlí v přepychové vile. Další motivy postrádají opevnějšího ukotvení, ať již je to úvodní scéna s postávajícími prostitutkami nebo poskytnutí údaje o hledaném autě s uprchlicí zjevně agresivnímu řidiči (policie v tomto případě stěží jedná, jak by měla). Také postarší žena, která rozrušenou Terezu/Doru svými zkazkami ještě více vyděsí, jako kdyby věštila nadcházející hrůzy. Oba protagonisté - Tereza i Martin - se ve finálním rozhovoru, který se odehrává skrze uzavřené dveře mezi nimi, odhodlají v jakési "hře na pravdu", v níž vyjeví, co se doopravdy přihodilo. Avšak právě tento rozhovor dokládá, jak vykreslení jednotlivých postav je řekněme nedomrlé, ulpívá na zjednodušujících či přímo zavádějících povrchových jevech. Autoři prostě svůj příběh obsadili herecky přepjatými figurkami, které uvádějí do konfliktních vztahů, kterými libovolně pohybují bezmála jak na šachovnici, vzbuzují o nich mylná očekávání, aniž by skutečně přiblížili jejich ledví. V tomto ohledu považuji Záblesky chladné neděle za dílko notně spekulativní a vyumělkované syžetově i tvarově.

Český trailer filmu Záblesky chladné neděle