Zlodějské nájezdy podnikavých Poláků do německého příhraničí prý počátkem 90. let vytvořily široce rozvětvený fenomén zvaný "juma". Zjevně nebyl vnímán jako něco mravně odsouzeníhodného, účastníci jej vnímali jako regulérní zdroj podnikání - a když později zanikl, bylo to zajisté hlavně v souvislosti s dokonalejším bezpečnostními systémy v prodejnách a celkově ráznější ochranou. Některé loupežné nájezdy totiž končily krveprolitím. Do těchto dob se vrací debutující režisér Piotr Mularuk ve snímku Yuma, jehož název odkazuje hned ke dvěma důležitým významotvorným atributům: jednak se vyslovnostně shoduje s "jumou", jednak připomíná slavný americký western Vlak do Yumy (1957), jehož promítání se ve stařičkém kině hlavní hrdina, okouzlen mytologií Divokého západu, opakovaně účastní - aniž zprvu tuší, že filmová cesta do oné titulové Yumy nachází svůj cíl v tamním vězení. I to dotváří řekněme myšlenkové zastřešení celého příběhu. Yuma, jejíž prolog se začíná odehrávat ještě před rozpadem sovětského bloku, líčí, jak se zprvu kradné zlodějské výpravy stávají organizovanou činností, která dovoluje vymanit se ze stísňující, bezvýchodně živořivé existence v malém polském městečku. A také ukazuje, jak původně se svými životy jen nespokojení mladíci snad trochu prostomyslných povah (s pohledným a snad i zásadovým Zygou v čele) začínají být omámeni přílivem dosud nedostupného zboží i snadno vydělaných peněz. Jakékoli zábrany rychle mizí s účelově vytvořeným ospravedlněním - vždyť si jen po částečkách berou to, co Němci nakradli a naloupili za války. Režisér postihnul nejen postupnou proměnu mravních hodnot až k jejich negaci, ale zejména narůstající obhroublost a bezcitnost chování, skrývající ze vnějšími známkami okázale projevovaného společenského vzestupu. Neurvalost, s jakou se zachovají ke své někdejší kamarádce, to jen dokládá. Zvláště Jakub Giersztal v úloze Zygy přesvědčivě načrtává, jak mladičký, dosud spíše vyjukaný a z ledasčeho překvapený človíček propadá lákadlu navenek úspěšného "podnikání", které nejdříve vnímá jako zábavnou hru, jako přitažlivé dobrodružství ne zcela vzdálené těm westernovým. Jen s tím rozdílem, že novodobí "robini hoodové", aniž by si to uvědomovali, se ocitají v roli nikoli kladných postav, nýbrž desperátů, kterým jsou ostatně - snad aby to každý pochopil - věnovány i zdrsnělé, průběžně se vracející písničky westernového ražení, ať již se vztahují k Americe nebo soudobému Polsku. Ziga, niterně rozpolcený a obohacený dokonce prvky infantility (viz majetnicky žárlivecké přenášení figuriny kovboje), se zákonitě ocitá i v konfliktu s dávným kamarádem, jenž mezitím vystudoval policejní školu, někdejší přátelství přestávají platit stejně jako ochota pomoci, akcentovaná v úvodu příběhu, kdy se hoši ujmou východoněmeckého přeběhlíka a umožní mu, aby se se v nestřeženém okamžiku prodral na západoněmeckou ambasádu. Režisér Mularuk zdůraznil mlžnaté přířeční krajiny, které ovšem provázejí zejména úvodní záběry, poté spíše převažují ospalé, ovlhle zašedlé prostředí polského maloměsta i čerstvě vyšňořené německé prostředí. Vyhmátl jak hmotné, tak duchovní podmínky, v nichž žijí a pohybují jednotliví hrdinové, zejména Zyga, zprvu rozpolcený mezi prostředí svých do soukromí uzavřených rodičů (s dominantou vyčítavě starostlivé matky přilepené na televizní přenosy papežovy návštěvy) a poživačnou, podnikavou tetou vedoucí tamní bar, která Zigu podpoří v prvních krůčcích. Pozornost přitom pokrývá širší společenské pole - úplatné celníky, policisty, nechybějí ani ruští mafiáni, s nelibostí hledící na vzrůst polské podnikavosti. Když slavnostně otevřený zábavní podnik lehne v plamenech, jakoby končí etapa budování polského kapitalismu. Yuma v sobě obsahuje sociální akcent, pochopíme, z čeho vyrůstá a co ovlivňuje počínání stále rozpornějších hrdinů, avšak důraz na divácky atraktivnější dobrodružnou, akční linii je jakoby zastydlý. Mularukovi proklouzává mezi prsty inscenační i vypravěčská naléhavost, příběh se odvíjí mdle a zdlouhavě, exprese při zpodobnění konfliktních situací je někdy zbytečně zaťatá a teatrálně vznosná, s přibývajícími zápletkami narůstá roztříštěná struktura poskládaná z dílčích, osamostatňujících se epizod (zastřelení Zygových kumpánů při nezdařeném přepadení, exploze Rusy pašovaného lihu). Schází tu však zadírající se, útočná naléhavost jiných, také u nás známých polských děl, která se rovněž zabývala deprivantním chováním (například Sviňky). Zbývá doplnit, že menšinový finanční i tvůrčí podíl na vzniku filmu měla česká strana: hudbu složil Jan P. Muchow, reálie právě sjednoceného Německa se natáčely na Ostravsku.

Český trailer filmu Yuma