Doktorka Margaret Matheson (Sigourney Weaver) a její asistent Tom Buckley (Cillian Murphy) mají velmi zajímavou pracovní náplň: odhalování falešných paranormálních jevů. Obrazně řečeno, když vám v domě straší duch, oni přijdou na to, kdo se schovává pod prostěradlem. Jejich úspěšnost je stoprocentní. Zvrat nastane v okamžiku, když po třiceti letech dobrovolného exilu ohlásí návrat Simon Silver (Robert De Niro), legendární slepý senzibil. Ten zmizel z očí veřejnosti poté, co jeho největší kritik umřel přímo během jeho show. Margaret se střetu se Silverem brání, zatímco Tom je jím neodvratně přitahován. Pouštět se s ním do křížku by ale mohlo naše vědce stát život. Červená světla (která se původně chystala do našich kin, ale nakonec je bohužel minou) jsou novinkou režiséra vstřícně přijímané hitchcockovské hříčky Pohřben zaživa. Rodrigo Cortés dokázal tehdy odvyprávět celý příběh z pohledu člověka uvězněného v rakvi, a byť jsem měl zejména ke scénáři jisté výhrady, rozhodně mě zajímalo, jak se bude kariéra pozoruhodného Španěla vyvíjet dál. Po pohřbeném Ryanu Reynoldsovi už měl tentokrát k dispozici opravdové hollywoodské legendy. Bez ohledu na to, v jak mizerných filmech se De Niro poslední dobou objevuje, pořád ještě dokáže čas od času uhranout, stejně tak je zbytečné plýtvat místem na připomínání talentu Sigourney Weaver. Cillian Murphy a nově také Elizabeth Olsen zase představují skutečně zajímavou volbu z té mladší herecké generace. Potenciál na působivou žánrovku tu tedy rozhodně byl. Začněme silnými stránkami Cortésova snímku. Patří mezi ně rozhodně temná vizuální stránka a s tím ruku v ruce jdoucí důraz na atmosféru. Doslova cítíme blížící se hrozivé události, byť zatím nevíme, co to konkrétně bude. Scény seancí či spíše performancí, kde různí podvodníci manipulují své oběti, působí naléhavě a jsou opravdu napínavé. Tempo je spíše pozvolné, ale i tak drží zručný tvůrce diváka pod krkem. Samozřejmě mu v tom vydatně pomáhají báječní herci. Neříkám, že předvádějí zrovna vrcholné výkony, jenže ono bohatě stačí, aby byli. A tím myslím hlavně démonického De Nira, jehož role není kdovíjak velká, ale jeho přítomnost musíme cítit většinu filmu. A i když Silver není druhý Louis Cypher (Angel Heart - vysvětlení pro ostudy mezi čtenáři), v rámci příběhu funguje velmi dobře. Vedle standardně nadstandardní Weaver s Murphym zamrzí ostudně nevyužitá Elizabeth Olsen, která má opravdu na víc než jen nepříliš zajímavou roli přítelkyně hrdiny. Dejte jí šanci třeba v Martha Marcy May Marlene a budete se mnou muset souhlasit. Váš dojem z filmu bude asi hodně záviset na tom, jak strávíte samotný závěr, který představuje slabinu v jinak víc než zdařilém dílku. Navíc je to problém tak zásadní, že se dost lidí může jednoduše naštvat a cítit se tvůrci podvedena. Rodrigo Cortés totiž ve finiši jednak zařazuje přepálenou akční scénu, kde dvě postavy rozbíjejí hlavami umyvadla a toaletní mísy - a dosud teda upřímně nevím, jestli jsou americké záchody opravdu tak křehké nebo o co mělo jít - a jednak přichází závěrečný twist shyamalanovských rozměrů, který úplně nevyšel a naopak ukázal, že tvůrce nedržel v ruce žádné skutečné trumfy a jen blufoval. Nicméně i tak dávám závěrečnou nadprůměrnou sedmičku, protože podobně příjemné mrazení v zádech mívám u nových filmů velmi zřídka. Potenciálním divákům ale raději doporučuji nečekat žádné zázraky a možná že budou příjemně překvapeni.

Originální trailer filmu Červená světla