Bylo, nebylo... Adam Sandler (kromě představitele hlavní role i producent a spoluautor scénáře) kouknul jednou zrána do peněženky a zjistil, že už to fakt dlouho není žádná rána. A tak sedl k počítači "s nápadem na příběh o muži, který se domnívá, že on i jeho rodina ztratili představu o tom, co je v životě důležité." Čtenář odpustí, ale pokud se teď domnívá, že Sandler dospěl - a o tom, jaké to vlastně je být dospělým, celý film v podstatě je, což nám český distributor opět chce svým zavádějícím překladem zatajit - a rozhodl se přesedlat na vážnější témata, tak by se měl honem rychle vrátit na svoji planetu, odkud k nám pravděpodobně spadl. A já si začínám být čím dál tím více jistější, že se Sandler ve filmech Opilí láskou (P. T. Anderson, 2002) a Volání o pomoc (M. Binder, 2007) objevil skutečně omylem. Celý film je totiž až do morku kosti neoriginální variací na již stokrát viděné. Máme tu tedy úspěšného workoholika, co nemá čas na svoje (rozmazlené) děti, které tráví čas jen u videoher a chůvu peskují pomocí textovek. Dalšího chlápka pro změnu vyhodili z práce, k čemuž se on ostatním samozřejmě nechce přiznat. Třetí je pod pantoflem, čtvrtý se naopak ještě jakýmkoli rodinným povinnostem úspěšně vyhýbá. A jako poslední uzavírá partičku starých přátel poněkud výstřední, a tedy hojně vysmívaný vyznavač esoteriky. Těch pět se po letech setkává společně se svými matkami, manželkami, dětmi a psy na pohřbu svého bývalého trenéra. A "švanda" tak může začít. Nemám nic proti komediím. Dokonce ani proti těm americkým. A už vůbec nemám nic proti Adamu Sandlerovi. Ale i tak ve mně slovní spojení "americká rodinná komedie" vyvolává nepříjemnou osypku. Machři toto slovní spojení naplňují beze zbytku. Plytkým scénářem to jen začíná. Poté nastupuje odbytá režie (nevím, co režisér Dennis Dugan na place, respektive ve střižně, dělal, že si nevšiml odstávajícího příčesku Roba Schneidera) a upocené herecké výkony (žádný z herců nemá dostatek prostoru pro to, aby svoji postavu nějak více rozehrál, a tak se všichni do jednoho omezují na nahrávání na rádoby vtipné gagy). "Otrava humorem" končí u naplňování všech možných i nemožných stereotypů (černoši, blondýny aj.). Přitom má film i své světlé stránky. Některé gagy jsou skutečné velmi povedené a několikrát jsem se dokonce přistihla, že se od srdce směji. Jenže co naplat, když se pro chvilku nefalšované zábavy člověk musí prodírat houštinami nudy a znechucení, či případně přetrpět nezbytné morální ponaučení. Jediným opravdu světlým bodem programu tak nakonec zůstal Steve Buscemi v malé, zato však nepřehlédnutelné roličce pravé ruky hlavního záporáka. V propagačních materiálech k filmu si všichni tvůrci a herci nemohli vynachválit pohodu, zábavu a rodinnou atmosféru při natáčení, která pramenila z toho, že většina z nich se už léta dobře zná. Ponejvíc ze slavné show Saturday Night Live. Záměrem prý bylo přenést tuto pohodu a dobrou náladu i na filmové plátno, což se však - jak brzy u filmu zjistíte - nepovedlo. Celé to naopak působí dojmem, že si herci za peníze studia Happy Madison Productions udělali vcelku hezké prázdniny v Massachusetts na východním pobřeží, režisér z toho během post-produkce dal cosi dohromady, načež to celé diváci v kinech ještě rádi zaplatí.