Na tom, že Vánoce by měly být svátky klidu a míru, se asi shodneme všichni. Shodneme se asi také na tom, že každý člověk je v tomto období citlivější a dokáže ho vykolejit jakákoliv maličkost. Norský režisér Bent Hamer, našemu divákovi známý snímky Povídky z kuchyně a Faktótum, ve své mozaice Domů na Vánoce zobrazuje právě tu smutnější podobu nejkrásnějších svátků roku. Jeho hrdiny jsou například muž, který se ve snaze alespoň na chvilku být se svými dětmi převlékne za Santu Clause, milenka chystající vánoční atmosféru svému ženatému milenci nebo lékař, který dá před společně stráveným Štědrým večerem s manželkou přednost práci. Všechny spojuje kromě toho, že jsou z jednoho městečka, to, že v jejich životě něco chybí a právě na Vánoce se to ukazuje v plné nahotě. Film je prezentován jako tragikomedie, což je notně zavádějící. Smát se totiž moc nebudete, spíše na vás padne pochmurnější nálada. V tom je Hamer hodně silný a právě atmosféra je tím nejlepším, co film nabízí. Po jeho zhlédnutí vám bude skutečně smutno a uvědomíte si, že o dárky na Vánoce opravdu nejde. Vhodně vybrané lokace (zasněžená norská krajina) ještě umocňují celkový zážitek a prohlubují nejistotu a bezvýchodnost, v jaké se postavy nacházejí. I ta minimalistická hudba má k někdy až nechutnému vánočnímu optimismu opravdu daleko. Dobrou práci odvedli také zvukaři, kteří absolutně využili atraktivity chladného severu a každé prasknutí napadaného sněhu nechají diváka pořádně "prožít". Krásná je taktéž kamera, která si s temnějším prostředím poradila na výbornou a romanticko-depresivní atmosféru přenáší i mimo plátno. Technicky skutečně velmi povedené dílko. Kde Hamer září jako režisér, tam zklamává jako scénárista. Naložil si toho na svá bedra až příliš a na to, že film trvá necelou hodinu a půl, je tu minipříběhů a postav dost a dost. Divák tudíž nemůže naplno prožít všechna zklamání, a i když mu postav bude svým způsobem líto, nebude to tak intenzivní a silné. Určitě dokáže pochopit otce, který by pro děti, které neviděl již řadu týdnů, udělal cokoli, jen je škoda, že mu není věnován větší prostor a celý jeho příběh tak nějak vyšumí. A takhle je to prakticky se všemi postavami, které se tu mihnou. Divák je chápe a dokáže se do nich vcítit, jenže jejich příběh uteče hrozně rychle a bohužel se de facto neuzavře. Všichni představitelé jsou velmi dobře vybraní a příjemní, jejich výkony jsou hodně civilní, o to víc mrzí, jak s jejich postavami Hamer naložil. Ač jsem dal filmu nižší hodnocení, rád bych ho vřele doporučil. I přes všechny nedostatky, kterými trpí, je totiž jednoznačnou a výbornou alternativou ke všem přeslazeným a převeselým hollywodským vánočním filmům. Ty vás totiž většinou nedonutí k zamyšlení nad tím, co je na Vánocích to nejdůležitější a hlavně nepřipomenou, že pro některé z nás jsou to smutné svátky. Až tenhle film skončí, řeknete svým blízkým, že je máte rádi. Domů na Vánoce vás k tomu donutí.