Poté, co Joel Schumacher jednu fázi batmanské série "úspěšně" ukončil a jeho připravovaný Batman Triumphant Warneři raději odpískali, přemýšlelo se usilovně, co s netopýřím mýtem dál. Nápady to byly občas dost divoké. Uvažované náměty představovaly Bruce Wayna, který přestal bojoval se zločinem, ale musí se vrátit do kostýmu kvůli potvoře zvané Man-Bat (DarKnight) nebo který na stará kolena pouze trénuje svého nástupce (Batman Beyond), případně Wayna jako bezdomovce (dost ujetý odklon od předlohy Batman: Rok jedna připravoval Darren Aronofsky) nebo jako soupeře Supermana (Petersenův Batman Vs. Superman). Batman začíná Počátkem roku 2003 ale už na nové verzi začali pracovat Christopher Nolan se spoluscenáristou Davidem S. Goyerem. Vytyčili si za cíl představit Batmana mnohem realističtějšího a emocionálnějšího než kdy dřív. Vylíčit jeho vznik jako výsledek smíchání strachu z netopýrů, který Bruce Wayna sužoval už od dětství, s nevybitou zuřivostí, která ho provází od doby, kdy byli jeho rodiče zavražděni. S tím se pojí i odhalování nejasností ohledně jeho výcviku, výroby výstroje a výzbroje a podobně. Vytváří se zde nový, logický a co možná nejrealističtější batmanský vesmír, kde všechno musí být vysvětlitelné. Batman začíná se snaží být i psychologickým portrétem Bruce Wayna. Líčí, co to je, být hrdinou, jaké to má důsledky pro duši, tělo, ale i finance. Svět Bruce Wayna je mimochodem světem bez komiksů, Batman sám je v tomto pojetí Waynův výmysl, první komiksová postava a ostatní se jím inspirují. Je to opravdu skutečný začátek. Tento přístup ale z mého hlediska nese i diváckou nevýhodu v podobě první části, zaměřující se na dobu před Batmanem, která aspoň u mě nefunguje tak dobře jako ta druhá, odehrávající se už v Gothamu. Stejně tak absence tajemství kvůli přehnanému vysvětlování nemusí každému vyhovovat. Co se vizuální stránky týče, Nolan měl štábu před začátkem natáčení promítnout Blade Runnera, aby věděli, co se od nich očekává. Nový Gotham měl být pokud možno prost přehnané stylizace předchozích dílů a představovat mix New Yorku, Chicaga a Tokia. Preciznost tvůrce, který chce mít všechno pod kontrolou, souvisí i s tím, že při natáčení neexistoval druhý štáb a režisér byl u vzniku všech záběrů přítomný. Více než efekty (Nolan se mimochodem snažil použít těch počítačových co nejméně) a akce (u které si pořád nejsem jist, jestli režisérovi nejde, nebo ji točí nepříliš atraktivně schválně) stojí snímek na hercích a jejich výkonech. Málokdo umí zobrazit dva a více lidí, co se spolu polohlasem baví, takto dramaticky. Samozřejmě tomu je podřízeno i obsazení. To sice má svoje chybky - takový Neeson jel opět jednou na autopilota a důvod obsazení, resp. napsání partu Waynovy kamarádky Rachel Dawes pro Katie Holmes zůstává záhadou - ale jinak je ve filmu herců na tucet kvalitních projektů. Urputný i uvolněný Christian Bale, šarmantní Michael Caine, obyčejně poctivý Gary Oldman, zákeřně slizký Cillian Murphy, okouzlující Morgan Freeman, jedovatý Tom Wilkinson - na ty všechny se dá dívat znova a znova a člověku se to neomrzí. Ale to úplně nejlepší na tomto filmu je skutečnost, že je to jenom rozjezd. Předehra k něčemu mnohem většímu.
Originální trailer filmu Batman začíná
Temný rytíř Jak byl Burtonův druhý Batman osobnější, osobitější, zajímavější a prostě lepší než jeho předchůdce, tak to samé platí i pro Nolanova Temného rytíře. Batman začíná proti němu opravdu působí jako rozcvička, která testovala, jestli mu projde skutečně dospěle pojatý příběh a dokáže zaujmout široké publikum. Vzhledem k tomu, že to vyšlo, rozmáchl se ve svém druhém netopýřím pojednání až někam k antické tragédii. Hitchcockovské přikázání, že film je tak dobrý, jak dobrý je jeho padouch, tady platí na sto deset procent. Batmanův souboj s mafií tu dostává nový rozměr v podobě anarchisty Jokera, na kterého jako by nezabíralo nic, protože mu nejde ani o peníze, ani o moc jako mafiánům, ale pouze o vytvoření chaosu a kochání se pohledem na spoušť, kterou způsobí. Je to on, kdo testuje limity Bruce Wayna/Batmana a kdo láká bílého rytíře Gothamu Harveyho Denta na svou stranu. Temný rytíř také zdaleka přesahuje svá žánrová omezení, když se vyjadřuje k žhavé současnosti, konkrétně problematice boje s terorem, který Ameriku a současný svět sužuje. Jak daleko můžeme zajít, když jsou v sázce lidské životy? Smíme se dopouštět stejných zvěrstev jako nepřítel v zájmu "dobré věci"? Takové otázky diváka při sledování "normálních" komiksových adaptací běžně netrápí. Sám Nolan zdůrazňoval, že jádrem snímku je pro něj scéna výslechu, kde Batman brutálně, byť bez výsledku mlátí Jokera, protože ten z toho má jen povyražení. Divák cítí vysloveně fyzickou hrůzu z toho, v co se jeho hrdina může každou chvíli přeměnit. A jestliže Batman tomuto osudu (prozatím) uniká, o to silněji vnímáme tragickou metamorfózu, kterou prochází Harvey Dent. Snímek se rozbíhá ve velkém stylu přiznaně inspirován Mannovým Nelítostným soubojem a po celé dvě a půl hodiny si drží neuvěřitelně vysoké tempo. Překvapení stíhá překvapení, jeden zvrat druhý a divák musí být v neustálém pozoru. Z toho je poznat, že předchozí díl nejspíš neměl Christopher Nolan úplně ve své moci, protože ten takto rafinovaným vyprávěním, které je pro něj jinak typické, nedisponoval. Tentokrát je pod scénářem mimochodem podepsán i jeho bratr Jonathan, se kterým napsal mezi oběma Batmany skvostný "malý" thriller Dokonalý trik. Rozpitvávat kvalitu hereckých výkonů v čele se zesnulým Heathem Ledgerem nemá smysl, to už bylo učiněno mnohokrát. Je dost pravděpodobné, že hype spojený s filmem v době premiéry byl mocně přifouknutý i kvůli této tragické události, byť i s odstupem je jasné, že jeho výkon je prostě fenomenální. Co se technických záležitostí týče, platí prakticky to samé, dokonce i akce se oproti dřívějšku výrazně zpřehlednila. Jediná věc, která teď diváky může trápit, je, jestli Nolan dokáže tuto nesmírně vysoko posazenou laťku přeskočit. Jeden by řekl, že je to skoro nemožné. No, uvidíme brzy v IMAXu... a nebo si rovnou přečtěte naši recenzi filmu.
Originální trailer filmu Temný rytíř
P. S.: První část článku věnovanou filmům Tima Burtona si můžete přečíst tady. Druhý díl rozebírající snímky Joela Schumachera pak naleznete zde.