Bez mučení se přiznám, že od ruského režiséra Alexandra Sokurova jsem v životě neviděl jediný film. Tím pádem jeho slavnou tetralogii sestávající ze snímků Moloch, Taurus a Slunce znám jen z doslechu. Pokud vám ve výčtu jeden film chybí, nepletete se. Právě Faust mířící do našich kin je zakončením celého cyklu. Jelikož jde o typicky festivalový kousek (jeho předpremiéra mimochodem proběhla v Karlových Varech), popisovat příběh není snadné a je to dokonce takřka nemožné. Kdybych se o to měl přesto pokusit, napsal bych, že hlavním hrdinou je doktor Faust, který hledá lidskou duši a postrádá smysl života. Jelikož je ve finanční nouzi, prodá svůj prsten podivnému šmelináři. Ten mu ho však po čase vrátí a stává se jeho partnerem na životních cestách. O tom, kdo to ale ve skutečnosti je, přestane Faust brzy pochybovat. Jestli lze na Faustovi něco vyloženě pochválit, je to technická a vizuální stránka. Od prvních momentů je vidět, že Sokurov je velezkušený režisér a řemeslo má v malíčku. Jeho práce s kamerou, kterou vede na Oscara třikrát nominovaný Bruno Delbonnel, je naprosto úchvatná a fascinující. To, jak si dovolí měnit perspektivy pohledu a využít je efektně, zaslouží hluboké uznání. Temné scény kontrastují s až nádhernými a malebnými záběry krajiny, které bych si neváhal pověsit na stěnu jako obraz. Stejně tak berou dech záměrně přesvícené momenty, jimiž se tvůrce snaží ukázat křehkost / drsnost některých charakterů. Takhle zkrátka vypadá film jako umění. Také atmosféra špinavého středověku, v němž by nikdo nechtěl pobývat, se podařila vykreslit na výbornou. I s pomocí tuzemských lokací (a tím pádem i několika českými tvářemi v menších roličkách) nemáte problém udělat si představu o "faustovském" Německu, které je plné vzdělaných a zároveň živořících lidí a také naprostých chudáků, kteří nemají jiné východisko, než hospodařit na svém pozemku a pokusit se něco prodat. Pokud by se na temnotě přidalo, vzhledem k mnoha naturalistickým výjevům (hned úvodní scéna pitvy) by mohlo jít o velmi slušný horor. K dobru budiž přičtena i epická a padnoucí hudba zkušeného a oceňovaného skladatele Andreje Sigleho. Solidní je také obsazení, z něhož si dovolím vyzdvihnout představitele šmelináře (lichváře) Antona Adasinskyho (zakladatele divadla DEREVO), který ze svého Ďábla udělal přesně tak slizkou, zákeřnou, ale zároveň svůdnou postavu, jakou si pod tímto pojmem představujeme. Právě jeho si zapamatujete ze všech nejvíc. Johannes Zeiler jako Faust s ním poměrně drží krok a nepostrádá potřebné charisma, přesto mohl být podle mého názoru výraznější. Psychologickou hloubku postavy ale zvládl výtečně. O ostatních se pak nemá cenu bavit, neboť jejich výskyt ve snímku je buď epizodní, nebo velice krátký. Kde tedy spočívá problém? V až extrémní divácké náročnosti a dlouhé stopáži (lehce přes dvě a čtvrt hodiny), která činí film jen velmi těžko stravitelným a dokoukatelným. Sokurov vychází z původního Goetheho díla velmi volně a přebírá z něj jen určité motivy. Proto je téměř nemožné přesně říci, o čem Faust vlastně je. Je o hledání Boha? O hledání smyslu života? Má to být kritika chamtivé lidské společnosti toužící jen po hmotných statcích? Nebo to má být o potřebě lásky v lidském životě? Těžko říci a každý výklad je zřejmě možný. Navíc se tu střídá hodně bizarních až dadaistických scén, které možná měly působit vtipně, ale nejsou nikterak vysvětleny (opice na Měsíci, scéna s "porodem" vajíčka), tudíž se u drtivé většiny publika minou účinkem. Mám ale takový dojem, že jde o tak sofistikovaný humor, že ho prostě nemám šanci pochopit a někdo si u něho bude přímo lebedit. Takových momentů je tu celá řada, z toho důvodu je pak celkové hodnocení silně subjektivní a objektivně dost těžké. Při sledování jsem čím dál víc získával dojem, že Sokurov se Faustem nesmírně bavil, záměrně předhodil všem kritikům takovéhle dílo a bude se jen upřímně smát v pozadí tomu, jak se ho všichni snaží pochopit a interpretovat. Rozhodnutí, jestli se o to pokusíte v kině také, zůstává jen na vás.

Český trailer filmu Faust