Prší a je zima. Člověk tak nepohrdne ani filmem, na který by normálně nešel, případně přednáškou. Heslo dne: lepší je trochu se nudit než moknout. Anebo: lepší je se přecpat filmy než nezdravým jídlem. Palec nahoru: uděluji dnes sám sobě, protože jsem dal pět projekcí za jeden den a prakticky všechny si užil. Ono by to asi šlo ještě překonat, ale uvidíme... Palec dolů: dostává počasí. Když si člověk nemůže sednout na lavičku, na schody nebo na trávu, tak mu opravdu nepřijde, že máme léto. Kolem poledne jsme měli krásných patnáct stupňů. Dilema dne: Turínský kůň versus cokoliv kratšího, pokud možno bez dlouhých vyprázdněných záběrů. Nakonec jsem jeden art nahradil druhým (Kůň stejně v našich kinech poběží v září), když jsem se vydal natruc na íránské drama Šírin, které se kolegyni a odbornici na íránskou kinematografii Janě B. sice líbilo, ale zrazovala mě od něj, protože to nejspíš nedocením. Jak dobře mě zná. :) Filmy dne: Krakatit (8/10) - po ránu hodně slušný odvaz. Atmosféra jako blázen (pomatuji si ji od dětství), Höger na hraně přehrávání, božská mrcha (na fotce) Florence Marly (alias olomócká rodačka Hana Smékalová, žena s velmi divokým cévéčkem), z řetězu urvaný Vávra, kterému není cizí žádný vizuální fígl, přibližující horečnatý stav hlavního hrdiny. Nevíte o bytě? (5/10) - docela zajímavá komunální satira o bytové krizi z doby třetí republiky. Žádný zázrak, ale zasmát se tomu dá. Vůbec tenhle blok předúnorových poválečných českých filmů stojí za pozornost. Horská kočka (7/10) - kdo zná jen Lubitschovy americké komedie, bude asi v šoku z toho, jakou vizuální žranici tady režisér vytvořil. Na ničem se zjevně nešetřilo. Jestli si z téhle školy odnesu nějaký domácí úkol, bude to na prvním místě určitě Lubitsch. Mimochodem film byl uveden se skvělým kytarovkovým (a slušně ohuleným) doprovodem od mně doposud neznámé kapely Houpací koně. Píšu si. Orfeus (7/10) - ach ti intelektuální frantíci! Moc mě to vlastně neoslovilo, ale kamera je prostě krásná. Šírin (6/10) - já na tyhle formální experimenty moc nejsem, hlavně když trvají devadesát a více minut. Nápad vyprávět příběh jen zvukovou stopou a dívat se pouze na reakce diváků zní dobře, ale od poloviny jsem se vlastně nudil. Možná kdyby se nejdřív natočil "opravdový" film, na který by se dívalo publikum, jehož SKUTEČNÉ reakce bychom nejprve viděli, představovali si ten snímek, a poté se na něj pro srovnání podívali, pak by mě to určitě zajímalo. Asi nejsem dost progresivní, ale tohle je jen šidítko pro lidi posedlé formou. Já mám pořád radši dobrý příběh.