Hollywood miluje paradoxy. Snad proto, že je sám s oblibou vyrábí. Když jsem si přečetla, že Bruce Willis má s druhou manželkou čtvrtou dceru, rázem se vyjevil důvod, proč vzal roli ve filmu s klamným názvem S ledovým klidem. Má v něm totiž konečně vytouženého syna. A jeho syna hraje budoucí Superman, Brit Henry Cavill, první Neameričan, který v připravovaném filmu Zacka Snydera ztělesní létajícího superhrdinu z Kryptonu. Henry Cavill je devětadvacetiletý herec, kterému už v roce 2005 časopis Empire udělil škodolibý titul "smolař" Hollywoodu. Měl totiž za sebou pěknou řádku finálových castingů, aby na poslední chvíli v comicsovém trháku nebo Bondovi dostal šanci někdo jiný. Až Superman bude konečně jeho platnou vstupenkou do extraligy. A právě film S ledovým klidem film slouží jako celovečerní upoutávka na Cavilla, snad aby si divák zvykl na jeho trademarkovou hranatou bradu a štěněcí pohled. Will, mladý šéf konzultantské firmy, letí do Španělska na víkend na jachtě s rodinou, v níž hraje prim poněkud problematický otec Martin, toho času pracovník americké ambasády. Mezi otcem a synem jsou napjaté vztahy, které kulminují, když naštvaný otec hodí synáčkovu BlackBerry do vln Středozemního moře. Což by divák pochopil, kdyby šlo o desetiletého klacka, ale u třicátníka jde o radikální řešení. Jenže chápejte, jeho otec je Bruce Willis. Ten, který zachránil Zemi před Asteroidem, skáče v padesáti po stíhačkách a sestřelil vrtulník autem. Synátor může být rád, že neskončil jako potrava pro žraloky. Nakonec skočí do vody dobrovolně (aby se dámská část publika mohla popást na dokonalém těle), doplave na pláž a vydá se do města do lékárny, ale celá eskapáda působí jako reklama na Colu. Když osvěžen kouzelným douškem připlave zpět, jachta je fuč. Loď posléze vyslídí, ale na palubě není ani noha. Když kontaktuje španělskou policii (což může udělat jen Američan), vypadá to, že místo mužů zákona se obrátil na zloduchy. Na útěku potká svého taťuldu, který mu sdělí, že rodinu unesli kvůli tomu, kde a co dělá. Will, který se do té doby domníval, že jeho zploditel oprašuje obrazy v Pradu, během honičky autem zjistí, že jeho otec není atašé, ale agent, jenže už je příliš pozdě, aby mu něco vysvětlil. A tak se poněkud bezradný, výhradně anglický mluvící chlapec ocitne v Madridu, honí ho banda v čele s vetřelkyní Sigourney Weaver, která si tak trochu zopakovala roli z Bez dechu, a musí do dvaceti čtyř hodin vyřešit puzzle, najít kufřík s tajemným obsahem a zachránit rodinu. Sideckicka mu dělá půvabná španělská dívka Lucia, s níž ho pojí pro příběh nesmyslné, ale vcelku očekávané pouto. Jedenácté přikázání každého recenzenta nicméně dí Nevyspoileruješ, takže se tady raději zastavím. Nicméně vězte, že film působí v mnoha směrech jako otravný otec Fura: mraky otázek, žádné odpovědi a jeden tajemný kufřík alias starý známý McGuffin, tak nepovedený, že Alfred Hitchcock, který tuhle techniku popularizoval a zvěčnil například ve filmu The 39 Steps, pravděpodobně rotuje v hrobě a spílá režisérovi s krkolomným jménem Mabrouk El Mechri. Což překvapivě není žádný nýmand z Tramtárie, vždyt před pár léty získal ostruhy za nečekaně povedené životopisné drama JCVD, kde k herectví přinutil i gumového Belgičana Van Dammea. Jenže tady šlápl bosou nohou do španělského mraveniště. Kamera je zmatená jak lesní včela, střih občas připomíná dezorientovaného orientačního běžce a nejslabší část celého filmového organismu, scénář, je místy nechtěně vtipný. Sigourney Weaver celým filmem retardovaně brouzdá, v roli bad-ass agentky CIA připomíná spíše oživlou zombie, což v kontrastu se sprintujícím mladíčkem Cavillem produkuje určitý komický element. Jenže tím nám veškerá zábava hasne. Hřebíkem do rakve je pak absolutně nevyužitý Madrid, který navzdory svému divokému španělskému srdci působí jako ta nejnudnější metropole na světě. Nejlepším vtipem filmu je tak nepovedený český distribuční název, protože v zásadě každá z postav propadá střídavě záchvatům hysterie, paniky, pláče, vzteku nebo malomyslnosti, zatímco pokerovou tvář tu neudrží ani mrtvoly. Nechci nikomu z distribuční společnosti sahat do svědomí, ale příště by bylo možná dobré podívat se minimálně na trailer. S ledovým klidem se bere zatraceně vážně. Bez dechu s vlkodlakem Lautnerem mělo našlápnuto na slibný guilty pleasure potenciál a nepovedený scénář se v pravou chvíli zlomil v povedenou frašku, S ledovým klidem ale bohužel uspává dál a dál A světe div se, ačkoli má snímek slabých devadesát minut, táhne se jak polská žvýkačka, takže je třeba varovat publikum, že stopáž subjektivně zhruba dvojnásobně naroste. Zejména od chvíle, co z plátna zmizí božský Bruce. Což je u filmu, kde se převážně sprintuje, poněkud nemilé zjištění. Nicméně je třeba se zastat Henryho Cavilla, který do všech světových stran napíná své obličejové, zádové, lýtkové a jiné dobře tvarované svaly, a docela se mu to daří. Bez ironie. Pokud měl film ukázat, že budoucí Superman umí skákat, běhat a mluvit, bravo, úkol splněn. Jediný moment, kdy se postava vzácně naladí na notu publika, je na konci filmu, když Sigourney Weaver zaječí na Cavilla, že je zatracenej amatér a směrem k publiku vztekle zasyčí, že už toho má ksakru dost.

Český trailer filmu S ledovým klidem