Loupeže, zbraně a velké bicepsy Není nad to, mít pořádně naplánovanou velkou loupež, nejlépe když se chcete dostat do pečlivě střeženého trezoru, kde se pracně sbírají zelené papírky. Na takovou akci však pouhý jeden člověk nestačí – musíte mít přece chlápka, co odvede pozornost, chlápka přes počítače, přes výbušniny, přes zbraně a hlavně řidiče, který vás odveze z místa činu. Podobně sehraný tým spolupracovníků můžeme nalézt hlavně v trilogii Dannyho parťáci, která elegantním stylem nechala vykrádat největší hollywoodské hvězdy vše od kasin po střežené galerie s laserovým bezpečnostním systémem, který by nepřekonal ani James Bond. Někdy to sice tak dobře nešlapalo (viz překombinovaný scénář), ale i tak se jednalo o jeden z nejsehranějším filmových týmů široko daleko. Už jen díky tomu, že šlo o jeden velký kamarádský projekt. Pokud bychom měli zmiňovat další perfekcionistické loupeže, mohli bychom také zapátrat trochu do minulosti, konkrétně do roku 1955 k francouzskému noir filmu Rvačka mezi muži. Nejde sice o typickou týmovku, ale tichá scéna s vyloupením klenotnictví je co do sehranosti jednotlivých členů vzorem pro mnohé pozdější lupiče. Osobitě se k tématu "heist-movies" vyjádřil také Tarantino v Gaunerech, v typické, na přeskáčku vyprávěné příběhové mozaice plné upovídaných dialogů, nebo Christopher Nolan ve sci-fi opusu Počátek, kde se kradly a vnucovaly myšlenky v pěti úrovních snů. Někdy se banda odpadlíků pokouší vykrást veřejné finanční instituce nebo vysoce zabezpečená místa pomocí nablýskaných automobilů té nejvyšší jakosti. Podobné "geniálně" naplánované loupeže, při kterých je zapotřebí hlavně dobrých řidičů, jsme mohli zaznamenat například v Loupeži po italsku, kde se parta zrazených zlodějů rozhodne pomstít svému tehdejšímu parťákovi tím, že mu ukradne trezor rovnou z vlastního domu za použití mini-cooperů. Automobilové honičky jsme také mohli postřehnout například v 60 sekundách, kdy tým zlodějů na příkazy Nicolase Cage musí za tři dny ukrást padesát luxusních automobilů. V poslední době se podobnému konceptu přibližovalo také páté Rychle a zběsile, které povolalo hrdiny z předchozích dílů a stvořilo z nich tým, v němž je každý na něco expert. Však to znáte. Akční žánr je pro týmovky jako stvořený. Banda hrubozrnných drsňáků z různých koutů světa si dá sraz na plátně a společně se rozhodnou vyřešit nějaký vážný problém, který bude mít co do činění buď s koncem světa, odvrácením globální katastrofy nebo jen s nějakou malichernou záchranou na poslední chvíli. Případ za všechny jsou samozřejmě Expendables, dream-team složený z akčních ikon osmdesátých let, jehož druhý díl dorazí do kin letos na podzim. Testosteronová nálož, při níž platí pro ženské postavy zákaz vstupu, však nebyla více než průměrný film, který těžil jen z nostalgické přítomnosti akčních superhrdinů. To by se ale snad mohlo zlepšit v pokračování, které zatím vypadá jako splněný sen každého fanouška (za příležitosti premiéry u nás také očekávejte hromadu tematických článků). Snad se tento sraz povede ukočírovat režiséru Simonu Westovi, který má na svém kontě taktéž "něco-jako-týmovku" Con Air, v níž banda nejstřeženějších zločinců vedená vlasatým Nicolasem Cagem přepadne letadlo. Týmovou spolupráci a solidní buddy-chemii je možno spatřit i v některých hollywoodských blockbusterech. Případ za všechny je samozřejmě A-Team, adaptace klasického amerického seriálu. Parta vyděděnců a bývalých příslušníků elitní armádní jednotky se tak musí skrývat před zákonem, aby chránili ty, kteří si pomoc dovolit nemohou. Zábavný popcorn rezignoval na vážnou notu a nabídl divákovi sehraný tým výstředních bláznů, kteří se nebáli ani létání s tankem za pomocí střelby z děla. Zkrátka divočina, které by snad mohli konkurovat jen G. I. Joe, hračky od Hasbra přivedené k životu. Taktéž jde o speciální jednotku, taktéž má speciální úkol na odvrácení celosvětové hrozby, ale bojují výhradně digitálními atrakcemi. Přepálené guilty-pleasure se šílenými hláškami a ještě neuvěřitelnějšími situacemi jednoznačně v roce 2009 zadupalo do země i druhé Transformers. Týmovka jak vyšitá. Snad se vyvede i dvojka, která se s pažemi Dwaynea Johnsona podívá do kin letos v srpnu. K týmovému konceptu se také loni v prosinci uchýlila čtvrtá Mission: Impossible, jež se vrátila ke kořenům televizního seriálu Nulová šance. Čtveřice spolupracovníků v čele s nesmrtelným Ethanem Huntem proplouvá tím nejnepravděpodobnějším řešením složitých misí a překvapivě u toho vždy uspěje. Myslím, že nikdo z diváků se nezlobil.
Superhrdinové, vesmírní bijci a jedenáct společníků Co je lepšího než mít bandu superhrdinů v jednom filmu? Místo toho, abyste vysvětlovali původ každé postavy zvlášť (zde zdravíme Avengers a jejich sólovky), hodíte jich do jednoho pytle rovnou takových deset. První nejvýraznější komiksovou týmovkou byli Singerovi X-Men, kteří poprvé ukázali, že subžánr nemusí být vždy brán jen s nadsázkou a hrdinové jako divní panáci v barevných teplákách. Cyclops, Storm, Rogue nebo Wolverine, to všechno byly postavy z masa a kostí, které nechal režisér podrobit ještě intenzivnější "psychoanalýze" v pokračování X-Men 2, které bylo do nástupu Temného rytíře přijímáno jako číslo jedna mezi komiksovými filmy. I když trojka zase byla jen hloupoučký popcorn, v nejnovější První třídě si fanoušci přišli opět na své. Pod vedením Mathewa Vaughna se franšíza proměnila v elegantní oldschool plný perfektně zahraných postav, z nichž se nakonec formovaly dvě skupiny, které se staly odvěkými nepřáteli. Není to ale jen výsada Xavierových a Magnetových mutantů, jedním z nejvýraznějších komiksových týmů jsou bezpochyby také Strážci - Watchmen, kteří to přes stránky grafického románu dotáhli až do filmové podoby, pod vedením vizionáře Zacka Snydera. Tito strážci zákona však až na jednoho určitého namodralého člena zvláštními schopnostmi moc nepřekypovali, šlo spíše o zamindrákované postavy, vyrovnávající se s minulostí. Na rozdíl od režisérova dalšího filmu Sucker Punch, kde po vzoru videoher a mangy porušovaly dívky v krátkých minisukních veškeré fyzikální zákony a ještě k tomu se oháněly velkým mečem a samopalem, šlo pořád o mnohem ucelenější a komplexnější dílo. Což se nedá říct o adaptaci dalšího komiksu Alana Moora Liga výjimečných, kde se bok po boku sejdou hrdinové jako Kapitán Nemo, Dorian Gray nebo Dr. Jekyll a pan Hyde. Tento filmový mišmaš by ale nejspíše nejraději zůstal deset stop pod zemí, kde by ho nikdo nenašel. Něco podobného by určitě chtěli zařídit i fanoušci Fantastické čtyřky, jejíž filmová podoba nakrkla nejednoho příznivce rozpohybovaných komiksových okének. Invisible Woman, Human Torch, Mr. Fantastic a The Thing zkrátka ještě čekají na to, kdy budou mít možnost se do svého celovečeráku pustit znovu. A kdyby to nevyšlo, pořád se mohou v druhém díle připojit k Avengers, že... Stejně jako X-Meni, Spider-Man a jim podobní ze stáje Marvel. Prvky týmové spolupráce také můžeme najít například v 300: Bitva u Thermopyl, kde se osamělá jednotka neohrožených Sparťanů postaví přesile Peršanů. Mezi hyperstylizovanými záběry sem tam proletí nějaká ta kultovní hláška z úst Leonidase. Směsku roztodivných kreatur pod záštitou tajné vládní organizace můžeme také najít v Hellboyovi, který je sám členem BPRD, což lze do češtiny volně přeložit jako Úřad paranormálního výzkumu a obrany. Společnost mu dělá například obojživelník Abe Sapien nebo ohnivá Liz. Předloni jsme v kinech mohli také letmo zahlédnout senilní komiksovou týmovku Red, kde si dali sraz vysloužilí tajní agenti v důchodu. Kdo v kině neusnul, má bod navíc. Nejbystřejší z vás možná na DVD zaznamenali film s názvem Parchanti (The Losers), adaptaci stejnojmenného komiksu o bývalých členech elitní jednotky, kteří baží po pomstě. Hmm.
V žánru sci-fi je to podobné jako u válečných filmů. Čím větší film, tím je pravděpodobnější, že hlavní hrdina bude členem nějaké posádky nebo oddílu. Vyjmenovávat všechny díly Star Wars a Star Treku (a ani například parodický Galaxy Quest) tedy nebudeme, podíváme se spíše na snímky, které jsou na týmové spolupráci přímo založeny. U příležitosti premiéry Avengers by se patřilo zmínit Serenity, celovečerní film, který byl zakončením kultovního seriálu Firefly . Za kormidlem její lodi seděl Joss Whedon, jenž se aktuálně potýká s největším srazem superhrdinů vůbec. Do své celovečerní prvotiny však přenesl všechny své trademarky ze seriálů – prvotřídní práci s postavami, sebeironický humor, nadhled a smysl pro akci. Jestli se mu to tentokrát povede alespoň z půlky, budeme mít co do činění s jedním z nejzábavnějších a nejdůmyslnějších filmů roku. Někdy je zase potřeba naši drahou zelenou planetu zachránit – jak nám dokázali astronauti se sklony k patriotismu jako v Armageddonu. Středem sci-fi však nutně nemusejí být vesmírné lodě a posádky, což potvrdily například militantní přírůstky k žánru jako Vetřelci, Predátor nebo Predátoři. Ve všech třech případech se v centru dění vyskytovala neohrožená vojenská jednotka plná archetypů, jejíž největší devízou byly velké paže, velké zbraně a přesná muška. Ať už šlo o poručíka Vasquezovou nebo Dutche pomazaného bahnem, xenomorf ani jeho lovec neměli sebemenší šanci. S různými šmejdy z vesmíru se také zabývali například Krotitelé duchů, kteří lidem pomáhali s nevysvětlitelnými paranormálními jevy. Výhradně však bojovali pomocí humoru za doprovodu písně Who You Gonna Call?. Ač si to možná neuvědomujeme, dobře sehraný tým nám nabídl i Pán prstenů: Společenstvo prstenu. Jedenáct společníků, jeden epický úkol a jedna dlouhá cesta. Lidé, elfové, trpaslíci, hobiti a čarodějové museli pro jednou spojit síly pro osud Středozemě a svržení dvou věží. Diváci po celém světě jásali a my s nimi. Snad se Peteru Jacksonovi podaří o Vánocích plynule navázat s družinou trpaslíků.
A dále jen hopem – sportovní týmy, animovaní hrdinové a unikáty Vděčné téma o americkém snu, tedy o mužstvu podceňovaných outsiderů, kteří se přes nepřízeň osudu vyhrabou až na přední příčky tabulek, bývá mnohokrát tematizováno ve sportovních filmech. Nejvíce je v tomto slzopudném žánru zneužíváno amerického fotbalu – ať už si vezmeme například Návrat na vrchol, Světla páteční noci, Vzpomínku na Titány nebo Trestnou lavici - vždy šlo o ty nejryzejší americké hodnoty, které dojímají diváky po celém světě bez rozdílu věku. Pokud jde o kolektivní sport, týmová spolupráce je pro něj naprosto klíčová. Proto bychom vlastně každý film o podceňovaném mužstvu mohli brát jako týmovku, ale to by vydalo spíše na samostatný tematický článek (kam bychom samozřejmě zařadili i Space Jam). Pokud jde o animované filmy, každého automaticky napadnou Úžasňákovi, rodinka pixarovských superhrdinů, která zvládá trable rodičovství, nudnou práci i zachraňování světa zároveň. Skákající lampička by měla silně přehodnotit, zda by dalším sequelem po nepovedených druhých Autech neměla být spíše tato sehraná rodinka v červených elasťákách. Výbornou odpovědí na útěkářské filmy bylo také Toy Story 3, v němž banda unesených hraček musela uprchnout ze zákeřné školky plné slintajících dětí. Převracení očekávání a klišé, to šlo Pixaru vždy nejlépe. Když vás navíc animovaný film dokáže v jedné hrůzostrašné scéně pořádně znejistit o osud hlavních postav, vzývání studia pro genialitu není vůbec mimo mísu. A co nám tady zbývá? Týmy se většinou mohou vytvořit i v dětských dobrodružných filmech, mimo objevování nástrah dospívání je parta kamarádů většinou motivována nějakou vytouženou odměnou. Ať už jí je nalezení mrtvoly ve Stůj při mně, objevení ztraceného pokladu v Rošťácích nebo například záchrana života v Harry Potterovi a Fénixově řádu (Brumbálova armáda), dosažení cíle vždy závisí na vlastnostech jednotlivých členů a přesné kooperaci. Z mnohem dospělejšího soudku je zase Team America: Světovej policajt, který si to po vzoru seriálu South Parku vyříkává se světem pomocí zvracení, vulgární mluvy, brutality a sexu mezi plastovými loutkami. Někdy může být skupina lidí součástí hororu – jako například survivalů odehrávajících se během zombie apokalypsy. Ve filmech jako Úsvit mrtvých byste bez svých parťáků byli součástí po masu lačnícího stáda bez mrknutí oka. V oblasti nezávislých filmů je zase odborníkem přes spletité rodinné portréty Wes Anderson, který svůj režijní um zacházet s nepřeberným množstvím postav ukázal v Takové zvláštní rodince nebo Životě pod vodou. Pokud jste dočetli až sem, věřte, že přílišná rozsáhlost tohoto článku nebyla záměr. Množství informací jednoduše přesáhlo až za kraj únosnosti a při zkrácení by bylo možné, že by se článek smrskl jen na pouhý výčet titulů. I z toho se však může zdát, že je text příliš stručný a popisný – ale snad jste při čtení poznali, že jsme se o nějakou komplexní analýzu nesnažili. To bychom tady ještě setrvali o několik desítek odstavců déle... A nebo jsme mezi předešlými řádky snad na nějakou vaši oblíbenou týmovku zapomněli? Neváhejte a podělte se s námi v komentářích!
