Je to téměř zákonité: uvede-li televize mimořádně úspěšný seriál, dříve nebo později následuje celovečerní film pro kina. Aspoň v zahraničí. Nyní tato zvyklost dorazila i k nám a týká se oblíbeného fotbalového seriálu Okresní přebor. Když scenárista a režisér Jan Prušinovský zvažoval, o čem vlastně bude vyprávět, seriál mu výslovně napověděl. Vždyť v něm existuje nikdy nespatřená postava Pepíka Hnátka, zasloužilého trenéra, který seriál poněkud morbidně otevíral - podle přání zesnulého byl jeho popel rozptýlen po fotbalovém hřišti. Takže Prušinovský svůj příběh vystavěl na tom, co všechno předcházelo této politováníhodné události. Komedie Okresní přebor - Poslední zápas Pepika Hnátka příznivce seriálu zajisté potěší. Svým pojetím se od něho nijak neliší, pokračuje v úspěšně nastoupené cestě a spoléhá se na již osvědčené jistoty, zejména na „balíkovitě“ vylíčené vesnické protagonisty, dosti prostomyslné lidičky, zcela oddané svému koníčku, který se mezitím proměnil v největšího koně jejich života. Veškeré povyražení, veškeré rozmíšky se týkají jedině fotbalu, ať již v době přípravy, nebo při samotném zápase. Jistě, režisér se věnuje fotbalovému rejdění na nejnižší sportovní úrovni (však také hráči i jejich trenér sní o tom, že někdy postoupí na „kraj“). Avšak fotbal tvoří pouhou výplň, pouhé pozadí pro rozehrávání někdy dojemných, jindy bizarních zádrhelů, které se hrdinům dějí v takříkajíc běžném životě - která ovšem, zdá se až po okraj, vyplňuje právě fotbal. Okresní přebor těží ze srandiček leckdy pokleslých, stěží může aspirovat na závažnější průhled do tohoto prostředí, jaký před desetiletím předložil například Karel Kachyňa v Koženém slunci, avšak rozhodně mu nelze upřít pohotovost postřehu, dobře odpozorovanou mluvu. Vždyť třeba strejcovsky namíchnuté debaty u piva skvěle vypovídají o každém z přítomných mluvčích, částečně zatvrzelých, dílem udiveně prosťoučkých - a nijak nevadí, že režisér je v místy karikující, jednorozměrné nadsázce záměrně dovádí k hraničním povahopisům. Setkáváme se tu s plejádou různě groteskních postaviček, které vystupují v seriálu - vedle natvrdle nakvašených hráčů, ztělesněných Ondřejem Vetchým, Davidem Novotným, Jakubem Kohákem či přehnaně šišlajícím Leošem Nohou nezbývá než ocenit nezvykle střídmého Luďka Sobotu, jenž se konečně vymanil ze své žánrové škatulky. A vedle nich překvapivě dobře funguje Miroslav Krobot jako titulový trenér Hnátek, paličatý, nepřístupný svéráz, dbající na jediné - aby za žádných okolností neutrpěla jeho autorita. Proto před okolím dětinsky zatajuje problémy se srdcem: na vyšetření mizívá natolik tajemně, až jej vlastní žena podezírá z milostných pletek. Krobot, dosud se osvědčivší v rolích spíše vážných, postihl umanutost svého hrdiny bez zbytečných kudrlinek, s výrazem téměř nehybným a neproměnným, s hlasovou dikcí záměrně brumlavou a věčně rozkmitaný před polykaným naštváním, které se stejně projeví jedině ve zvýšené rozhodnosti a úpornosti pronášených slov. Komediálního rozměru, na rozdíl od vlezlého kašpaření ostatních (zde musím upozornit, že zejména s Hnátkem "spřízněný" doktor Jana Hartla odrazuje svou bezradností) patří mezi tak dosahuje výhradně svou lakonickou přítomností v navozovaném groteskním kontextu, aniž by k tomu přispěl nějakým pitvořením. Takže nejcennější položkou v celém filmu shledávám právě Krobotovo herectví, seriálem naprosto nedotčené a vytvářející účinný kontrast. Prušinovský samozřejmě neposkytuje žádnou směrodatnou výpověď o poměrech ve venkovském sportování, tím méně na vesnici samé, spřádá více či méně přepjaté zápletky s tématem amatérské kopané jen volně související, v tomto případě zejména převrácená světelná signalizace na železničním přejezdu, kolotočáři usazení v těsné blízkosti hřiště, záhadné ztrácení sportovních potřeb a samozřejmě zdravotní potíže. Zabejčený Hnátek odmítne nachystané srdce pro transplantaci jen proto, že patřilo zapřisáhlému slávistovi, jak vzápětí zjistil. Aby nedošlo k mýlce: Okresní přebor - Poslední zápas Pepika Hnátka je nepochybně dílo profesně zdatné. Jan Prušinovský dokonale ovládá své řemeslo, jak už prokázal v komedii František je děvkař, umí obratně vykroužit zápletky i rozmluvy postav zpravidla zploštělých do komických šarží, navíc s podporou elektrofonické, jakoby pouťové kutálky. Předvídá očekávání publika a umí skvěle do něho zacílit. Převzal televizní seriálovou poetiku a narouboval ji na rozměr celovečerního, v rámci možností i syžetově vyklenutého příběhu. Ponechal sice zdání epizodického členění, ale vzájemné splétání jednotlivých motivů a jejich postupné gradování, v případě trenéra Hnátka dokonce přechýlené do tragikomické, vlastně i dojemné roviny, prozrazuje cílevědomé nakládání s příběhem, jakkoli sešitým přesně na míru lehce stravitelné televizní zábavy. V tom uspěl. A nic jiného neočekávejme.

Český trailer filmu Okresní přebor - Poslední zápas Pepika Hnátka