Tak to máme za sebou. Všechny ceny byly rozdány a všechny celebrity byly pomluveny. Ti, kdo v noci z neděle na pondělí sledovali přímý přenos, se konečně pořádně vyspali, a je proto ideální příležitost celou akci s odstupem zhodnotit. Přeci jen jsou Oscaři pořád nejvýznamnější globální filmovou cenou. Celý tenhle "kravál" se dá rozdělit do tří částí: Červený koberec Byla to tuším Cameron Diaz, kdo letos prohlásil něco v tom smyslu, že taková příprava na red carpet není zdaleka jen otázka pár hodin před zrcadlem. Zejména pro ženy velmi stresující událost může i po velké námaze skončit totálním fiaskem a zařazením na žebříček těch nejhůře oblékaných celebrit. A když se opravdu netrefíte, budou vás potměšilí taky-novináři ukazovat jako odstrašující příklad i desítky let, jako třeba zde. To musí bolet, viď, Barbro? Na druhou stranu, může být i hůř, třeba když vás zatkne policie za to, že děláte moc velký čurbes, jako letos nešťastnou Sean Young. Letošní nejžhavější celebritou na koberci byl paradoxně chlap. O vystoupení Sachy Barona Cohena v rámci promo akce pro svůj nový film Diktátor dnes mluvili i ti, co neviděli ani jeden z nominovaných filmů. Hned po něm se všichni zajímali samozřejmě o megahvězdnou dvojici Angelina a Brad. Slušelo jim to, i když jestli někdo z nich dvou nestárne, je to spíš pan Pitt. Pochvalu za své róby dostaly letos například Jennifer Lopez, Michelle Williams, Rooney Mara, Natalie Portman, Gwyneth Paltrow nebo Clooneyho nejnovější objev Stacy Keibler. Mně se osobně asi nejvíc líbila zrzka Jessica Chastain. Show Letošní ročník byl po loňském nešťastném experimentování s mládežníky Francem a Hathaway ve znamení návratu Billyho Crystala. A nepřekvapilo, že se i po deváté role průvodce večerem zhostil se ctí. Ať už šlo o úvodní videomontáž, kde se mimo jiné líbal s Georgem Clooneym, nebo vtipné zpívané představení nominovaných filmů, zahrnující oblíbené rýpání do osazenstva (dnes už bývalého) Kodak Theatre. Co se vrcholů večera týče, rozhodně k nim patřilo artistické vystoupení Cirque Du Soleil, inspirované chozením do kina, které začíná záběry z Hitchcockovy klasiky Na sever severozápadní linkou. K zhlédnutí zde. Tradiční rozloučení se zesnulými tvůrci proběhlo decentně za zpěvu písně What a Wonderful World a logicky v něm na závěr dostala největší prostor Elizabeth Taylor, jedna z posledních velkých hereček klasického Hollywoodu. Tříhodinová akce na jednu stranu příjemně ubíhala, na tu druhou chyběly nějaké zásadnější, emocionální momenty. Přispěl k tomu i fakt, že třeba čestní Oscaři se nyní udělují zvlášť a v rámci hlavního programu se jen rychle připomenou ze záznamu. Byť takový James Earl Jones se tehdy nemohl zúčastnit, zatímco dnes, resp. včera v hledišti seděl. Producenty určitě potěšil fakt, že sledovanost byla letos o čtyři procenta lepší než loni, byť mezi nominovanými absentovaly snad s výjimkou Černobílého světa nějaké opravdové trháky. A tím se dostáváme k tomu nejdůležitějšímu. Filmy Souboj černobílého němého, relativně nízkorozpočtového francouzského filmu o dávných dobách americké kinematografie a barevného trojrozměrného amerického spektáklu o francouzském filmovém průkopníkovi dopadl vítězně pro zemi galského kohouta. Byť byl celý snímek natočen v Los Angeles. Jako jediný ze všech nominovaných filmů. Není na tom něco půvabně ironického, vypovídajícího cosi o paradoxech současné doby? Oscaři nebudou nikdy odrážet progresivní trendy v kinematografii. Nebudou je vyhrávat provokativní snímky. Už jen proto, že o nich rozhodují převážně postarší pánové. A ti mají raději vzpomínku černobílou než v "moderním" 3D. Na druhou stranu tenhle každoroční cirkus k americké, resp. globální masové kinematografii nerozlučně patří. A i proto je tolik lidí ochotno oželet jednou za rok spánek. Letošní Oscaři sice nepřekvapili, ale byli fajn. Prostě jak říká Billy Crystal: "Bavte se, protože nic nedokáže obrousit hrany světovým ekonomickým problémům tak jako dívání se na milionáře, jak si navzájem dávají zlaté sošky." Kompletní výčet vítězů naleznete zde.

Sacha Baron Cohen na červeném koberci