Režisérka muzikálové taškařice z prostředí slunného Řecka přešla na vážnější notu, přesunula se do deštivé Británie a vzala si na paškál nejslavnější anglickou političku - Železnou lady Margaret Thatcherovou.
Margaret Thatcher patří k nejvýraznějším osobám v politice dvacátého století. Jako první britská ministerská předsedkyně všech dob se stala zároveň člověkem nejdéle zastávajícím tento úřad v minulém století - celých jedenáct let, od roku 1979 do roku 1990. Její konzervativní názory, tvrdé zásahy proti obchodním svazům a drsná rétorika vůči Sovětskému svazu dala vzniknout její světoznámé přezdívce "Železná lady".
Politička se prosadila svými kritickými názory již za svého působení v parlamentu, stala se ministryní pro školství a vědu a v roce 1975 předsedkyní konzervativců, kteří byli v té době v opozici. Zpočátku její popularita v ministerském křesle klesala kvůli vysoké nezaměstnanosti a ekonomické recesi, nicméně po válce o Falklandy a ekonomické obnově byla v roce 1983 znovu zvolena do čela Británie. Během svého třetího funkčního období byla donucena pro své nepopulární názory rezignovat a její stranický kolega Michael Heseltine ji navíc vyzval na souboj o místo v čele konzervativní strany.
Žena v čele jedné z největších světových mocností samozřejmě musela mít nelehký soukromý život, ve kterém jí pomáhal, držel a podporoval její milovaný manžel Denis, který zemřel v roce 2003 a o kterém na jeho pohřbu prohlásila, že byl jedinou osobou, která ji dokázala dostat z osamělosti jejího života v nejvyšší politice. Právě její osobní osud a to, jak se vyrovnala se slávou a mocí, se stalo námětem filmu
Phyllidy Lloyd.
Scénář filmu
Železná lady vypráví tři dny ze současného života Margaret Thatcher, která trpí svým vysokým věkem, měnícími se časy a nedostatkem energie, který oboje doprovází. Do dob, kdy byla na vzestupu, výslunní i kdy její politická kariéra začala skomírat, se dostaneme díky flashbackům a Margaretiným vzpomínkám na nejvýznamnější momenty, které ovlivnily její politický i osobní život.
Nahlédneme tak do časů, kdy Margaret pracovala v potravinách svého otce v Granthamu, poslechneme si její první politické projevy z doby, kdy byla radní, a zažijeme její vzestup až na tu nejvyšší politickou příčku, které může člověk v Británii dosáhnout. To vše je podáno v kontrastu s její relativní bezmocností v dnešní době, kdy Margaret bojuje s demencí a nostalgicky vzpomíná na lepší časy spolu se svým (mrtvým) manželem Denisem.
Režisérka
Phyllida Lloyd má zkušenosti zejména z divadla, ale natočila také jeden z komerčně nejúspěšnějších britských filmů -
Mamma Mia!. Do hlavní role jedné z nejslavnějších političek obsadila
Meryl Streep, která se už dávno před premiérou filmu stala horkou kandidátkou na všechny možné i nemožné ceny pro nejlepší herečku. A podle prvních ohlasů kritiky se zdá, že po právu.
Pro
Meryl Streep to znamenalo strávit denně několik hodin v maskérně a sama se smíchem vzpomíná:
"Po chvilce se nám podařilo ten proces stáhnout ze čtyř hodin na dvě." A také popisuje, jak vznikala stará Margaret:
"Zajímavé je, že jsme nakonec make-up ještě museli ubírat. Neměla jsem problém s velkými vrstvami, designér Mark Coulier byl schopný vytvořit tak tenké masky, že jsem se cítila velmi volně a i v zrcadle jsem stále ještě byla schopná poznat, že patřím do své rodiny."
Herečka také vzpomíná na to, co všechno musela udělat jako přípravu na takto složitou roli.
"Zhlédla jsem tuny filmových týdeníků a nahrávek s Margaret. Největší výzvou pro mě ale bylo vyřknout nekonečně dlouhá souvětí, aniž bych se nadechla, abych lady co nejvěrněji napodobila. I s tím, co už mám všechno v herectví za sebou, jsem měla velké problémy tohle zvládnout. To mě také na její postavě nejvíc fascinuje - ta energie a odhodlání, díky kterým prostě tímto způsobem nenechala nikoho, aby ji přerušil. Byla mistryní v tom, jak dokázala tyto rozhovory vést."
Český trailer filmu Železná lady
Necháme se tedy překvapit, kolik zlatých i jiných cen
Meryl Streep za tuto roli posbírá. Do našich kin se na její výkon v
Železné lady můžeme zajít podívat od 1. března 2012.