Jméno jednoho z nejlepších a zároveň osobitých současných režisérů u diváků už předem vyvolává jakési očekávání. David Fincher se i po devíti celovečerních snímcích stále musí vypořádávat s tím, že si ho spousta lidí spojuje s pojmem „depresivní film". Stejně jako si pod Quentinem Tarantinem vybaví slova „brutální násilí“ nebo „popkulturní odkazy“, tak si jméno tohoto bývalého videoklipaře a zaměstnance ILM automaticky (a mylně) spojí s momenty, od kterých by se v normálním životě odvracel zrak nebo rovnou zavíraly oči. Jenže to by zapomínali na to, že mimo mrazivou a ponurou atmosféru většiny jeho snímků umí také perfektně vyprávět a budovat napětí. Diváci si tak mohou užívat jak narativní preciznost a komplexnost při budování příběhu, stejně tak oceňovat perfekcionistickou formální stránku, kde je do detailu propracován i ten nejmenší či nejnepodstatnější prvek. Najít v této spleti několik dokonalých či památných momentů je velmi těžké – jeho filmy přece vždy fungovaly více jako komplexní celek než jako sled epizodních scén, které by střídavě měnily svou kvalitu. Přes to všechno jsme si však z každého filmu dovolili vybrat jednu takovou sekvenci, která ukázkově reprezentuje to, že pokud je v Hollywoodu někdo mistr na emociálně vypjaté a přitom mrazivé okamžiky, je to právě David Fincher. Najít ale takovou scénu v Benjaminovi Buttonovi bude sakra těžké. Vetřelec³ Temné tunely, řinčící řetězy a nepříjemné industriální prostředí odlehlé vězeňské planety daly nejznámějšímu xenomorfovi mnoho šancí, jak své oběti postrašit či vynalézavě zabít. Ve spojení s invenčním Fincherovým uchopením tak vznikla jedna ze scén, kdy sledujeme film z pohledu Vetřelce, který se chystá zabít svou kořist. Nejdříve pomalé plížení, číhání a potom jen nervydrásající úprk obětí před koncem jistějším než uvedení Promethea v kinech. Těchto pár vychytávek bylo ve výsledku mnohem působivějších než celý, docela chaotický, film, jenž zřejmě nespasila ani jeho prodloužená verze. Mohu ale jen konstatovat, jelikož jsem jí neviděl. K tomuto filmu se nám bohužel nepodařilo sehnat video.
Sedm Má snad cenu vybírat jeden okamžik z jednoho z nejlepších thrillerů všech dob, když jich je tam minimálně dvojnásobně tolik, kolik smrtelných hříchů? Už při vizuálně poutavých a atmosférických úvodních titulcích je jasné, že přísun vytříbených okamžiků bude neustálý. Bude to snad Obžerství, Smilstvo nebo šokující závěr, který se může zařadit po bok Šestého smyslu? Místo toho jsme raději vybrali brilantně promyšlenou a sestříhanou sekvenci v knihovně. Za hudebního doprovodu Johanna Sebastiana Bacha se tu dumající Morgan Freeman prodírá materiály a znepokojivé ilustrace a výjevy z knih se zde střídají s mladým, zarostlým Bradem Pittem, který zkoumá brutální činy na fotografiích. Jednoduchý nápad, ale brilantně provedený, že při něm ve výsledku nepříjemně mrazí, i když do toho hraje tak příjemná hudba.

Hra Tuto hru by chtěl hrát každý! Snad s výjimkou Michaela Douglase, který je nepříjemnou paranoiou pronásledován od prvních minut tohoto promyšleného a mrazivého thrilleru. Komu se dá věřit? Co to všechno znamená? Doufáme, že nám odpustíte toto mírně spoileroidní video, které výborně završuje tento ultimátní narozeninový dárek (upřímně, kdo film neviděl při těch neustálých reprízách v televizi?), kdy je zhrzený milionář náhle nucen pod váhou šokujících dějových double-twistů spáchat sebevraždu. Při prvním zhlédnutí filmu rozhodně nečekaný obrat, kdy už jen divák čeká, až nastanou závěrečné titulky. Brilantně vygradovaná partie na střeše a závěrečný pád podbarvený nepříjemným klavírem a zpomalenými záběry je rozhodně něco, co se dokáže dostat pod kůži.

Klub rváčů A další Fincherův kult, který, alespoň v očích ortodoxních fandů, zůstal dosud nepřekonán. Nihilistický, anarchistický a kontroverzní – takový je Klub rváčů, film, který se stal splněným snem každého průměrného kveluranta – a také milovníků filmového umění. Temný svět Tylera Durdena skýtá mnoho příležitostí pro kultovní scény, ať už pasáže s Nortonovým šéfem, syrové bitky nebo totálně uzemňující závěr. Výjimkou také není ani originálně pojaté „závěrečné zúčtování“ Jacka se sebou samým. Vyšinutý ambietní soudtrack, neústupný Brad Pitt hazí s Edwardem Nortonem jako s hadrovou panenkou a přitom všem občas zahlédneme zneklidňující záběry z průmyslových kamer. Zkrátka, dalo by se říct, že Fincher ve své nejlepší formě... penis... konec odstavce.

Úkryt Film, který se sice počítá k režisérovým komerčně úspěšnějším titulům, ale povědomím diváků příliš prošuměl. Stejně precizní jako předchozí „fincherovky“ (kamerové průlety uchem od konvice – check!), ale co do námětu příliš žánrově přímočaré. Stále se ale jedná o přísun kvalitní filmařiny, což režisér dokazuje hlavně v dlouhé kamerové jízdě na jeden záběr, kdy se lupiči snaží dostat do zapečetěného domu, v němž dříme bývalá Clarice Starlingová a nastávající družka Edwarda Cullena. Kombinace vynalézavé kamery a speciálních efektů dělá z této „jednozáběrovky“ pořádně napínavou scénu, při níž si nemůžeme být jisti dalšího kamerového úhlu. Mimo úvodních titulků určitě nejpůsobivější moment celého Úkrytu.

Zodiac Úmorný hon na nepolapitelného zločince převedl Fincher do svého formálně dokonalého, ale trochu zbytečně dlouhého snímku Zodiac, kde se mu podařilo únavu ze zdlouhavého vyšetřování přenést i na diváka. Mozaika strohých pečlivě dávkovaných faktografických údajů měla však i své mrazivé momenty. Mimo nakažlivou retro atmosféru dokázal režisér přijít i se svými typickými šokujícími scénami, z nichž jde mráz po zádech. Takovým příkladem budiž i scéna u jezera Berrysea, kam si vyjede mladý idealistický pár na piknik. Z oparu letní pohody je však vytáhne „muž v černém“, který vypadá, jako by si odskočil z nejbližší sekty. Zodiac si však celou dobu drží mrazivý odstup, aby pak... no, vždyť víte, co se stane. Nepříjemnou realističnost scény podtrhuje také absence hudebního doprovodu či neznámá identita a motivace vraha. Osobně jsem byl více zasažen než u „hororové“ scény ve sklepě.

Podivuhodný případ Benjamina Buttona Tady už to bude trochu těžší. Vybrat z dojemného a humanistického příběhu nějakou zdrcující, znepokojující scénu (pokud vám nepřijde znepokojující dítě, které se narodí jako stařec) nebude asi lehký úkol. Fincherův odklon do mainstreamovějších vod je strhující a zároveň láskyplná ukázka možností kinematografie a hloubavá úvaha nad časem, která jen tak tak prohrála svůj boj s Oscary. Náznak něčeho opravdu znepokojivého je tutam, tak proč se jednou raději neobrátit na moment, který stoprocentně dokáže zaplnit slzné kanálky? Ano, mám na mysli ten při východu slunce u jezera – silná scéna, silné emoce a počítačově vygenerované slunce. Existuje snad něco krásnějšího?

The Social Network „Občan Kane nového tisíciletí“, jak je The Social Network s oblibou označován, se energickým způsobem vyjádřil k ožehavému tématu internetového fenoménu Facebook a asociálnosti dnešní generace, žádné vraždy či znepokojující výjevy ale neobsahoval. Za zajímavý a hodně atmosférický moment však považuji samotný úvod filmu, kdy mladý Mark Zuckerberg odbíhá od své odkopnuvší přítelkyně zpět na kolej. Brilantně pojaté kamerové jízdy spolu s elektrizujícím hudebním doprovodem Trenta Reznora a Atticuse Rosse i v tak jednoduché scéně dokážou významově načrtnout hrdinovu osamělost v rozporu s roztěkaným světem tam venku. Tím Fincher nádherně vystihne atmosféru celého následujícího filmu. Bohužel se nám ale celou sekvenci nepodařilo najít, tak vám alespoň přinášíme jinou – vizuálně progresivní závod veslic! In A Hall Of Mountain King“ ještě nikdy nezněla tak dobře.

Muži, kteří nenávidí ženy A opět zásobárna mrazivých scén. Aby ne, když se celý děj odehrává v zasněženém Švédsku. O adaptaci bestselleru Stiega Larssona už bylo napsáno hodně řádků, ale ještě toho moc nebylo ukázáno. Čerstvá premiéra mi zde však zatím nedovoluje vyspoilerovat půlku filmu, ale myslím, že nikoho neurazím, když zmíním scénu znásilnění. Kdo viděl švédský originál, dá mi za své, ale ve Fincherově provedení je scéna ještě silnější, drastičtější a znepokojivější. Maximálně zvýšený ambientní zvukový doprovod a šokující obrazy, které by rozhodně neměly vidět vaše děti, vás přimějí jen se zatajeným dechem sledovat dění na plátně. Pokud mi nevěříte, běžte si to ověřit do kina. Jste-li však stále na vážkách, tak vás snad přesvědčí tato vizuálně skvostná titulková sekvence, která nedávno unikla na internet. Neskutečná žranice!

Souhlasíte s naším výběrem? A pokud ne, jaké scény byste vypíchnuli vy?