Legendární detektiv podruhé v režii Guye Ritchieho na velkém plátně - na jedničku fungující herci a promakané efekty tvoří spolu s nabušeným scénářem časovanou bombu, která vás přimáčkne do sedadla. Hra stínů na magickém pozadí nejvyhledávanějšího hollywoodského skladatele současnosti - Hanse Zimmera.
Jednoduchý a chytlavý scénář, dobře vypadající herci, schopný režisér, hodně peněz a
Hans Zimmer - tak by mohl vypadat návod na typický americký blockbuster. Na to, že
Zimmerovo jméno nechybí v titulcích většiny větších projektů, druhých, třetích, čtvrtých pokračováních, jsme si už zvykli, a tak člověka nepřekvapí, že se ho
Guy Ritchie nevzdal ani ve dvojce svého veleúspěšného dobrodružného akčňáku, který absolutně převrátil všeobecně vžitou představu Sherlocka Holmese jako staršího a obtloustlého inteligenta.
Hans Zimmer nezapomíná na melodie z jedničky, které jaksepatří modifikuje a rozvíjí, čímž vhodně spojuje oba díly. Nebojí se však ani trochu odvážnějších experimentů. Na soundtracku tak najdeme kusy tradiční romské hudby, pro které si
Zimmer zajel z Ameriky až na Slovensko. Při pročítání scénáře, hledaje inspiraci pro pátý snímek letošního roku, který doprovází, narazil totiž na pasáž s cikánkou
Noomi Rapace, a to ho zaujalo natolik, že se rozhodl postavit soundtrack na cikánských motivech (které sem tam vystrčily růžky už v prvním filmu).
Sebral svůj profesionální tým a
Guye Ritchieho a vyhledal kousek od Bratislavy vesnici Rudňany, kde navštívil koncert romské kapely Sendreiovci & Kokavakere Lavutára. Tři hodiny je poslouchal, sem tam si ťuknul něco do klavíru a nakonec vzal celou kapelu do nahrávacího studia ve Vídni. Natáčení trvalo pět dní a výsledkem je soundtrack, jenž staví na kontrastu mezi typickým
zimmerovským ohlušujícím tepáním, podle kterého je snadné ho poznat téměř v každém jeho filmu, a svěží živou etnickou hudbou, která bůhvíproč do konzervativního Londýna na milimetr zapadá.
Ale vezměme to od začátku. První z osmnácti tracků, jež tvoří bezmála hodinové album, je kratičká
I See Everything, která jen za pomoci rozladěného klavíru uvádí diváka a posluchače do víru trojice skladeb
Shadows 1, 2, 3 - ty odstartují
Zimmerovo tradiční burácení.
That Is My Course využívá kromě mocných žesťových a houslových variací také zajímavě použitý klarinet.
Jednou z nejdramatičtějších skladeb je třetí
Tick Tock, která se už podle názvu v celé své osmiminutové délce drží tempa, které na pozadí udává tikající ciferník.
Zimmer se zde nebojí použít ani syntezátor, ale to jen v místech, kde to nezní nijak rušivě, naopak to podporuje temnou stránku tracku. Od půlky druhé minuty sice sklouzává k lehce
pirátským žesťům a na okamžik jako by se tam mihl i Jack Sparrow. Takový dojem je ale hodně rychle přehlušen dalším vodopádem nástrojů.
Pátá
It’s So Overt It’s Covert přinese typické Holmesovo téma z jedničky, ovšem v trochu jiném kabátu. Harmonika, cimbál, klarinet rozvíjí melodii do téměř komické znělky, která neustále zrychluje, až se přehoupne do vyloženě cikánské fidlovačky s názvem
Romanian Wind. Následuje pohřební
Did You Kill My Wife?, která se nepouští romského podbarvení a při sólu na trubku skoro mrazí.
Hlavní téma se vrací ve více houslové podobě ve skladbě
He’s All Me Me Me a následně ještě v trošku broukavější a méně progresivní verzi v tracku
The Mycroft Suite. Zhruba v polovině tracklistu
Zimmer zabrousí do klasiky a ve své úpravě naservíruje posluchači Mozartova
Dona Giovanniho, Schubertovu
Die Forelle a jako bonus ještě nezapomenutelnou melodii z westernu
Dva mezci pro sestru Sáru od jednoho z největších filmových skladatelů všech dob -
Ennia Morriconeho.
S pořadovým číslem třináct se na scéně objeví nejdominantnější skladba z celého soundtracku nesoucí název
Zu Viele Fuechse Fuer Euch Haensel. Necelé dvě minuty jí stačí na to, aby za pomocí syntezátoru a širokého orchestru rozpumpovala krev každého posluchače. Výrazný kontrast přijde se skladbou
Memories of Sherlock, kde jednoduché klavírní sólo způsobí husí kůži.
V sedmnáctce
The End? si
Zimmer neodpustí návrat k úvodní rozverné melodii, jakoby celý příběh začínal znovu. A na úplný závěr spustí remix
Romani Holiday, který se ani zdaleka nepodobá podobným pokusům na jiných soundtracích. Není to překombinovaná bitka elektroniky s orchestrem. Tahle téměř šestiminutová skladba je perfektně vyvážená a syntezátory spolu s namixovanou harmonikou a cimbálem tvoří něco dosud neslyšeného.
Hans Zimmer pojal celý soundtrack po svém, ale zároveň netradičně a ve filmu funguje na sto deset procent. Jakmile si však
Hru stínů pustí člověk jen tak doma, zničehonic ztrácí album kompaktnost. Chybí mu cosi, co dvaapadesátiminutový soundtrack k jedničce vyšvihlo nad většinu ostatní
Zimmerovy práce. Stejně jako celý film je druhé pokračování zbytečně překombinované, takže k obyčejnému poslechu spíš jen
Sherlock Holmes OST, bez podtitulu.
Ukázka z natáčení soundtracku Sherlock Holmes: Games Of Shadows OST
Album: Hans Zimmer - Sherlock Holmes: The Game Of Shadows
Celkový čas: 57:27
Skladby: I See Everything // That Is My Curse (Shadows - Part 1) // Tick Tock (Shadows - Part 2) // Chess (Shadows - Part 3) // It's So Overt It's Covert // Romanian Wind // Did You Kill My Wife? // He's All Me Me Me // The Mycroft Suite // Nicolaus Esterhazy Sinfonia / Hungarian Radio Chorus / To The Opera! // Movie Screen Orchestra / Two Mules For Sister Sara // Ian Bostridge / Julius Drake / Die Forelle // Zu Viele Fuechse Fuer Euch Haensel // The Red Book // Moral Insanity // Memories of Sherlock // The End? // Romani Holiday (Antonius Remix)